120 tepov za minútu

snímek pro úzkou skupinu lidí.Viděla jsem po smrti Freda Mercury pořad z jeho života.Byly v něm záběry z jeho návštěvy nějakého gay klubu v Německu.Byla jsem zděšená znechucená a tvrdím že si velká většina takto zaměřených lidí může za své pozdější problémy sama.v tomto filmu je to obdobné a přepadávat školní třídy a rozdávat letáky a návody jak souložit náctiletým dětem...většinou je do toho marastu zatahují a přímo je vyhledávají ti starší ,zkušenější kteří by měli mít takzvaně rozuma ne je lákat na tenhle způsob sexu a ty letáky by měli mít nastudované.Na druhou stranu zde můžou potenciální zájemci v celé nahotě vidět jak ta lehkovážnost končí.Mnohdy.Ta imunita je oslabená a pak stačí obyčejná chřipka. (18.11.2018)

Obecně asi dobře zpracované důležité téma, nedá se tomu moc vytknout. Na mě to ale bylo přece jen moc dlouhé a v aktivistické části moc ukecané. Ač chápu, že činnost aktivistů byla potřebná, jejich činy pochopitelné (i když by se asi dalo polemizovat, zda na některé věci přece jen nešlo upozornit jiným způsobem) a že bylo třeba dát jim ve filmu prostor (protože zejména o tom měl ten film zjevně být), více mě zaujala osobní rovina zaměřující se na ústřední pár. Líbily se mi jejich rozhovory, intimní scény mě nijak nepohoršovaly, ba naopak mi přišly mnohdy velice působivé, vzrušující (a to jsem hetero). Ve filmu bylo také několik velmi dojemných scén (zase ale spíše v té osobní rovině). 75 %. (03.04.2021)

120 BPM vcelku věrohodným způsobem přibližuje dění a poměry na počátku 90. let ve Francii, což byly nelehké časy, které se nesly v duchu protestů, vládní ignorance a všudypřítomného strachu z nelítostné nemoci. Zaprvé musím zmínit, že mě velice zaujaly herecké výkony Biscayarta a Valoise, kteří se svých rolí zhostili opravdu přesvědčivým způsobem - dokonce bych býval ocenil, když by byl jejich vztahu věnován větší prostor. Čímž se dostávám k příběhu, který z velké části sestává z diskuzí a hádek, což zní na jednu stranu lákavě, nicméně při tak dlouhé stopáži jde o divácky náročný kousek, u kterého je těžké udržet pozornost po celou dobu. Osobně mi též celkem vadil (na můj vkus) poněkud bizarně pojatý závěr, který mi tak trochu pokazil celkový dojem z filmu. (27.02.2020)

Tých filmov o homosexuáloch je v poslednej dobe už fakt moc, viac ako húb po daždi. Tu ma celkom zaujal popis k filmu a nazdával som sa, že to bude niečo na spôsob vynikajúceho amerického TV filmu The Normal Heart, ktorý ma veľmi milo prekvapil. Ale žiaľ, Francúzi ma v ich podaní HIV aktivizmu absolútne nezaujali. Práve naopak! Zatiaľ čo v tom americkom filme aj bežný človek čiastočne sympatizoval s odhodlanými aktivistami s vírusom HIV, tu mi prišla táto aktivistická partia totálne arogantná a egoistická. Tie ich aktivity a správanie boli absolútne nesympatické a za čiarou akejkoľvek slušnosti. Akoby len oni boli tí najdôležitejší na svete. A keď prídu vedci prezentovať v akom štádiu sa nachádza výskum, tak ich dobre že nezbijú? No a potom sa ešte chudáčikovia čudujú, že ich majú za gaunerov a majú ľudia voči ním predsudky. Veď bodaj by nie. Tento film vo mne nevyvolal ani kúsok sympatie k postávam, ale skôr znechutenie z toho ako sa niekto môže takto arogantne správať (a bohužiaľ, takto excentricky sa prezentujú aktivisti aj reálne). (10.08.2018)

Asi příliš tvrdé hodnocení, ale nemohu jinak. Moc jsem se na tenhle snímek těšil, ale bylo to utrpení. S tou komunitou lidí jsem se vůbec nedokázal ztotožnit. I kdyby mi nezbývalo moc času tak bych si ten zbytek života chtěl užít co nejlépe a ne bojovat tím, že vše budu jen vše ničit a kopat kolem sebe. Dle hodnocení asi můj problém. Rozhodně to, ale není problém filmu s gay tématikou. Taková Philadelphia, Dej mi své jméno, nebo Pride to je jiná emoční podívaná. Tahle chladná a neskutečně dlouhá podívaná je za 3/10. (13.07.2018)