Calamari Union

Patrně nejodvážnější, ale i nejodtažitější Kaurismäkiho snímek, jenž je holdem trojici francouzských básníků, absurditě, flanérství a uvolněné imaginaci, která s gangem neurvalých Franků vtrhla do centra černobílých Helsinek. Hravé i vážné, komické i tragické, svižné i unavené. Vymetači barů, bister a hotelových pokojů, rivalové i spojenci, Frankové jako jeden muž loupí, klábosí a obtěžují ostatní. Jeden muž a jeho zmnohonásobená šance uniknout diletantství vlastního života vzpourou plnou anarchie, která, jak už to bývá, končí nevalně za jejím prahem. (25.02.2009)

Totálna klubovina, úlet, bizár. Povesť Akiho najradikálnejšieho filmu je na mieste! 14-členný gang Frankov vyráža do ulíc Helsiniek za akýmsi vyslobodením s cieľom dostať sa na druhú stranu mesta, kde ich čaká vyargumentovane lepší život. Všetko je to tak absurdné a jedinečné zároveň. Je to obsahovo bordel, ale každý tvorca sa hľadá a Aki čoskoro svoj rukopis vycibril do polohy, v akej ho zbožňujeme. Tu máme rock´n´roll a odkazy na Taxikára, gangsterky či noirové osudové ženy.Pre mňa boli navyše okrem čb kamery skrášlením aj starostlivo vyberané lokácie s geniom loci. Za mňa spokojnosť! (23.02.2021)

Kaurismäkiovská balada o patnácti mužích, kteří se všichni jmenují Frank, a anglicky mluvícím Pekkovi, kterému zřejmě trochu hráblo z Taxikáře. Z periferie Helsinek, kde je už nesnesitelně otravují zlé důchodkyně, ulice jsou přeplněné rozjívenými dětmi a psy, a autobusy jezdí narvané a ještě pozdě, se tahle banda dospělých mužů v plné síle, černých brýlích a ošuntělých ohozech vydá do centra města. Tam se snaží protlouct, jak se dá, někdo sám, jiní ve skupinkách. Moc se jim ale nedaří a pomalu strádají hladem a zimou. Jak se kdo ze svízelné situace dostane, už uvidíte sami. Snová scéna jejich fiktivního koncertu je zřejmě již předzvěstí pozdějších Leningradských kovbojů. Jinak klasický Kaurismäkiho styl a humor, jeho oblíbená hudba, filmové narážky, celkově ale trochu nevyvážené. (21.01.2008)

Jednoho dne se gang 14 Franků rozhodl opustit depresivní Helsinky. Někteří ale při té cestě do 5 kilometrů vzdálené Eiry umřeli, jiní se naprosto ztratily a na svůj původní cíl jaksi zapomněli. Celé je to strašně absurdní, včetně několika nápadů a úspěšně se z toho stává komedie, u které jsem sice záchvaty smíchu neměl, ale k pousmání to bylo. Do toho zde máme Kaurismäkiho skvělou kameru, skvělé herecké výkony a celkově ten film i docela baví (i když ve finále už působí trochu zdlouhavě). Celkem se mi to líbilo, akorát fakt nevím, jestli tím Kaurismäki chtěl něco říct nebo ne. Ono ten děj k něčemu směřuje (a pokud jo, tak bych byl radši, kdyby ten film končil předposlední scénou), ale to zpracování zase vypadá, jakoby šlo jen o absurdní komedii. Nevím. Tak jako tak, špatný ten film rozhodně není. 4* (14.01.2020)

Potká Frank Franka a ptá se ho: Neviděl jsi Franka? Kaurismäkiho černobílá směsice punkové revolty, surrealistických vybočení z normálu a pocty prokletým dekadentním duším. Parta chlapů jménem Frank opakuje stěhování národů v prostoru jednoho města. A narozdíl od dávných kmenů má mnohem nižší úspěšnost, protože město je plné nástrah a země zaslíbená dost možná ani neexistuje. Pod komediální krustou dříme celkem deziluzivní sociální výpověď o nemožnosti a směšnosti revolty a úniku z bezútěšného života na okraji. Jev tom cítit jistý diletantismus, který ale ladí s výpovědí. Takže jediným problémem je, že silných situací v tom filmu není na rozdávání. Aki se zastřeluje. (01.10.2011)