Ženou z božej vôle

Můžeme Švýcarsku závidět opravdu mnoho věcí, ale fakt, že daly ženám volební právo o více než půl století později než my, mezi ně určitě patřit nebude. Ačkoli časová dotace nedovoluje rozehrát o něco hlubší partii, i tak se jedná o vcelku vyvedený a uvěřitelný pohled do minulosti s vynikající dobovou atmosférou. (05.05.2019)

Tento film má síce výrazný feministický rozmer, ale to mi v tomto prípade ani trochu neprekážalo. Príjemné švajčiarske retro, ktoré nám pôsobivým spôsobom pripomenulo, akými problémami si tu prechádzali miestne ženy ešte v 70tych rokoch minulého storočia. Zaujímavé, že akurát taká príkladná krajina akou je Švajčiarsko, tak dlho otáľala so zákonmi, ktoré by zrovnoprávnili ženy s mužmi. Ale ženy sa aj v tomto tradicionalistickom štáte postavili a išli bojovať za svoje práva - volebné, ale aj právo na prácu. Film mal veľmi príjemnú atmosféru (miestami dokonca s dávkou sarkazmu) a celý problém vtedajšej diskriminácie tu bol spracovaný prirodzeným a uvoľneným spôsobom. Marie Leuenberger zahrala ústrednú rolu Nory znamenito! Celkovo ma teda tento švajčiarsky kúsok upútal, aj keď niektoré veci tu boli trochu zbytočné (najmä tá vaginálna seansa v Zurichu). Ale inak kvalitka! (07.08.2018)

Je to mezi dvojkou a trojkou, nakonec tomu teda ty *** dám, a to za myšlenkovou hodnotu, i když realizačně je to celé takové naivní a tezovité. Z hlediska širších souvislostí je tahle sonda do švýcarského "středověku" roku 1971 (poslední kanton uzákonil volební právo žen dokonce až 1991!) zajímavá při porovnání se situací u nás doma, kde ženy mohly volit o celé půlstoletí dřív. Tenhle docela slušný náskok v oblasti lidských práv jsme pak ale ztratili vinou poválečného vývoje... (13.02.2021)

Taková bajka o zrovnoprávňování žen. Jedna z posledních evropských zemí Švýcarsko nechal ženy hlasovat. Na komedii se mi to zdá moc dramatizované i když nějaký humor zde je. Z popisu děje se může zdát, že jde o prvoplánovou feministickou agitku. Díky vřelému komediálnímu tónu ale film ve výsledku takto vůbec nepůsobí. Boží pořádek si zkrátka nehraje na sociálněrealistické drama. Je to vtipná, emancipačně laděná pohádka o síle inspirace a hledání lidské důstojnosti. Jistou cenou za lehkost ve vyprávění, vystavěném podle tradiční hollywoodské struktury, je ale určitá schematičnost postav a předvídatelnost děje. Poměrně kontroverznímu námětu obrousila Volpeová všechny hrany a snímek vlastně jenom hladí po srsti.Ve světle výzev, které hnutí za práva žen řeší dnes, jde o sice kultivovanou, zábavnou, ale vlastně neškodnou a konzervativní podívanou. (12.04.2020)

Hlavní postava je tak sympatická, že bylo v podstatě nemyslitelné jí nefandit, tisknout palce, dýchat s ní.. Mýma očima zdařilé nahlédnutí do jedné malé švýcarské vesnice, která se díky Noře otřásla v základech, to se tenkrát psal rok 1971 a platila úplně jiná pravidla než dnes.. Tvůrkyně Petra Volpeová zaslouží smeknutí klobouku, Marie Leuenbergerová to zvládla moc hezky, u mě filmová spokojenost.. (12.12.2023)