Réžia:
Petra Biondinaa VolpeScenár:
Petra Biondinaa VolpeKamera:
Judith KaufmannHudba:
Annette FocksHrajú:
Marie Leuenberger, Maximilian Simonischek, Rachel Braunschweig, Sibylle Brunner, Marta Zoffoli, Bettina Stucky, Peter Freiburghaus, Therese Affolter (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Nora je mladá žena v domácnosti. Žije so svojím mužom a dvoma synmi v pokojnej švajčiarskej dedine, kam len sporadicky doliehajú správy o spoločenských prevratoch prelomu 60. a 70. let minulého storočia. Dedinský i rodinný mier je však značne narušený, keď Nora začne presadzovať hlasovacie právo pre ženy a ich právo na zamestnanie. Bude môcť muž aj naďalej rozhodovať o peniazoch aj o tom, či jeho manželka smie alebo nesmie pracovať? (Film Europe)
(viac)Videá (4)
Recenzie (19)
Můžeme Švýcarsku závidět opravdu mnoho věcí, ale fakt, že daly ženám volební právo o více než půl století později než my, mezi ně určitě patřit nebude. Ačkoli časová dotace nedovoluje rozehrát o něco hlubší partii, i tak se jedná o vcelku vyvedený a uvěřitelný pohled do minulosti s vynikající dobovou atmosférou. ()
Dalo by se to natočit víc jako komedie. Takhle je to trochu až drama, hořká komedie, historický film. Retro mi přišlo docela povedené, jen jsem se neubránil srovnání s Vyprávěj (zvláště, když hlavní mužská postava s těmi pejzy vypadá jak Vojtek). Některé věci jsou laciné (zrcátko a celý workout na téma poznej svoji vagínu). Trochu zrychlit tempo, přidat pár vděčných fórů, jak švýcarští strejci neumí ani ukrojit chleba, a mohlo to být za 4,5. Takhle 3,5. Tematicky blízký je film Vrtěti ženou. ()
Kdo by býval řekl, že etalon bohaté země s vysokou životní úrovní tak dlouho držel pevně v rukou nerovnoprávnost žen. Východní Evropské země v té době trpěly normalizací a totalitou a ženy ve Švajcu měli takovou totalitu dost často rovnou doma. Slušně natočené i odehrané, místy i rozumně humorně odlehčené dílko, které jsem viděl v rámci "kina na slepo" a Dnů Evropského filmu. Mírně nadlehčuji, ale taky, kolik jsem viděl Švýcarských filmů, žeano. Mno, spíš moc ne. ()
Hlavní postava je tak sympatická, že bylo v podstatě nemyslitelné jí nefandit, tisknout palce, dýchat s ní.. Mýma očima zdařilé nahlédnutí do jedné malé švýcarské vesnice, která se díky Noře otřásla v základech, to se tenkrát psal rok 1971 a platila úplně jiná pravidla než dnes.. Tvůrkyně Petra Volpeová zaslouží smeknutí klobouku, Marie Leuenbergerová to zvládla moc hezky, u mě filmová spokojenost.. ()
Taková bajka o zrovnoprávňování žen. Jedna z posledních evropských zemí Švýcarsko nechal ženy hlasovat. Na komedii se mi to zdá moc dramatizované i když nějaký humor zde je. Z popisu děje se může zdát, že jde o prvoplánovou feministickou agitku. Díky vřelému komediálnímu tónu ale film ve výsledku takto vůbec nepůsobí. Boží pořádek si zkrátka nehraje na sociálněrealistické drama. Je to vtipná, emancipačně laděná pohádka o síle inspirace a hledání lidské důstojnosti. Jistou cenou za lehkost ve vyprávění, vystavěném podle tradiční hollywoodské struktury, je ale určitá schematičnost postav a předvídatelnost děje. Poměrně kontroverznímu námětu obrousila Volpeová všechny hrany a snímek vlastně jenom hladí po srsti.Ve světle výzev, které hnutí za práva žen řeší dnes, jde o sice kultivovanou, zábavnou, ale vlastně neškodnou a konzervativní podívanou. ()
Reklama