Tři přání

Skvělá a odvážná satira na tehdejší režim, jejíž jedinou vadou je, že trvá zbytečně dlouho. Jinak by se tomu nedalo moc co vytýkat, je to trefné, chytře vedené, se skvělým koncem a funkčním humorem i fantasy/pohádkovým motivem, skvěle obsažené zručně natočené. Viděl jsem to dokonce dvakrát za sebou (kvůli mojí "blbosti", která blbostí rozhodně nebyla) a napodruhé se mi to líbilo ještě o něco víc, takže o to mi to přijde kvalitnější a jako jasný důkaz toho, jak povedené to je. Ale některé scény by opravdu měly být utnuty dříve nebo výstižněji napsány (a platí to hlavně o střední části filmu), protože to tomu ubírá podstatně na síle. Dojmy mám ale rozhodně pozitivní a zaráží mě, že oproti sice povedené, ale o řád slabší (a mnohem slavnější) satiře Bílá paní je tohle dílo naprosto neznámé a docela neobjevené... 4* (29.11.2023)

Sarkastická komedie, překvapivě nepůsobící tak zastarale ani přes prohlídku vintážní Prahy (snad i díky dobrému stavu filmového materiálu a dobrému dabingu dvou jugoslávských herců v hlavních rolích). Ústřední manželský pár hledá spokojenost v materialismu a nechce v tom přestat i přes občasný pocit špatného svědomí, což je v kulisách raného československého socialismu lehce depresivní a čím déle film trvá, tím víc jsou nesnesitelní, obzvláště chamtivá manželka. (05.03.2021)

Jeden z nejodvážnějších a nejraritnějších snímků padesátých let, který působí takřka neuvěřitelně svými satirickými šlehy, kritizujícími neveselé stránky života v socialistické společnosti. Doktor práv, jenž nemá na taxíka, a dokonce i zmínka o tom, že někde spí v současné době právníci pod mostem - a západní Evropa to nebude, ačkoliv na to hlavní hrdina, mírně přiopilý, ironicky přitaká. Šlendriánství, protekce, perzekuce. Jako komedie v každém případě funkční, zajímavé i záblesky rozbíjení schémat klasického filmu - i když Kádar s Klosem samozřejmě nebyli žádní experimentátoři. (22.11.2006)

Zrod proslulé režisérské dvojice někdejšího Plickova žáka Jána Kádára a spoluzakladatele zlínských filmových ateliérů Elmara Klose nebyl snadný a nevyhnul se řadě výkrut. Po rozporuplné HUDBĚ Z MARSU, v níž jen velmi poučené oko odhaluje ze struktury dobového kontextu zárodky rodící se kritickou reflexi osudové doby politických procesů, až programově negující odkaz demokratického Československa, dospívají po několika letech oba tvůrci na okraj možností nejen svých, ale i tehdejší cenzury. Chruščovovské oteplení, uvozené proslulým projevem sovětského státníka na XX. sjezdu KSSS v r. 1956, pronikavě oslabilo kulturní dirigismus komunistických nomenklatur z aparátu ÚV KSČ natolik, že umožnilo nástup první kritické nejen filmové vlny. Bajka, přenesená do dobové reality, s charakteristickým jemným českým humorem prozrazuje mnohé o rozvratu v zásobování, přežívání posledních reliktů poválečné přídělové ekonomiky i křehké zranitelnosti společnosti, která domněle z voluntaristické zvůle okolí tehdejšího prvního muže Antonína Novotného dovrší o dva roky později budování socialismu. Alegorická linie tehdejší tvorby (AŽ PŘIJDE KOCOUR, BÍLÁ PANÍ, KRÁL KRÁLŮ) naznačuje velikost a pronikavost sebereflexního záběru tehdejších avantgard. Dnes i náběhy k mohutnému rozmachu šedesátých let mají nejen svou cenu, ale uchovávají si také své neopakovatelné divácké kouzlo. (15.03.2011)

Tento film mě vždy potěší. Tou svojí rozverně až škodolibě společenskou satirou, kterou se pouští do polemizování o morálních a etických hodnotách i mnoha škodlivých nešvarech fungování společenského zřízení. Nepůsobí to rouhačsky, či podvratně, snaží se o konstruktivní kritiku a varování, směřující k pochopení společensky chybných postupů. I když i ta hranice se nakonec lehce překračuje a skepticky se pohlíží na nepřítomnost lidsky morálních hodnot v nejkritičtějších chvílích pro jednotlivce i společnost jako celku. Ale vykládejte to volovi, který nad vším dohlíží! Je to hořkosladký pohled na fungování společnosti, když nejdůležitějším hodnotícím měřítkem úspěchu je materialismus a s ním spojené negativní lidské vlastnosti, jako je závist a anonymita závistivé pomstychtivosti. A míra materialismu nekončí, pokaždé se chce víc a víc v neutuchající radosti povýšenosti nad ostatními. Má to vtipný nadhled, hravě a elegantně se vyslovují schovávající skutečnosti. Což vždy bolí ty, kterých se to týká. A nezáleží příliš na statusu politického zřízení. Hlavní postavou je právník stavebního podniku Petr (dobrý Rade Marković s hlasem Zdeňka Dítěho), který je v soukromém životě válcován mlýnskými kameny nespokojené ženy a vlastních rodičů. Pohádka přišla v pravou chvíli a zvyšuje potenciál pro spokojený život. Ale až při hledání skutečných lidských hodnot a jejich snaze o uchopení se do slepé uličky dostávají i mocné nadpřirozené síly. Hlavní ženskou postavou je Petrova mladá a půvabná žena Věra (velmi zajímavá Tatjana Beljakova s hlasem Aleny Kreuzmannové) a její stále vyšší a vyšší kladené nároky na manžela a její bezelstná a dětinská radost ze zvyšující se životní úrovně rodiny. Nejdůležitější postavou je kouzelný dědeček z pohádky (skvělý Bohuš Záhorský). On je ta tichá síla nenadálých zázraků a osobních úspěchů i pádů Petra. A kdo by se chtěl dobrovolně a natrvalo připojit k tomu nešťastnému a nechtěnému lidskému běsnění?! Z dalších postav: Petrův kamarád a kolega z práce s rostoucí závistivostí i zkázonosným idealismem Karel (dobrý Vlastimil Brodský), Karlova manželka se stejným problémem zapšklé závisti Božena (příjemná Růžena Lysenková), stále proti své snaše brebtající Petrova matka (zajímavá Heda Marková), snaživý Petrův otec (Ota Motyčka), Petrův malý a bezprostřední synek Petřík (Libor Palisa), přizpůsobivý ředitel a Petrův nadřízený (sympatický Josef Beyvl), omámený referent bytového úřadu (dobrý Lubomír Lipský st.), znepokojený kádrovák Petrova zaměstnavatele (Václav Lohniský), zaskočený konferenciér módní přehlídky (Josef Kobr), či cizinec v radostném tanci (Georgis Skalenakis). Je to laskavé a zneklidňující. Je to veselé i smutné. Je to originální a otevřená polemika na téma etiky morálních hodnot a principů jednotlivců i celé společnosti. (31.08.2016)