Zlaté časy rozhlasu

Pohodová a vkusná zábava tak trochu ve stylu Betty MacDonaldové. Allenova nostalgie — rádio už dávno neohrožuje tělesný i duševní vývin mládeže, která by u něj celé dny vysedávala, vstřebávajíc hloupé příběhy a nejdouc ani na čerstvý vzduch. Spousta jiných věcí, nehledě na multimediální vychytávky, však zůstává pořád stejných. 4½. (06.05.2013)

Divoká analogie, leč nemohu si pomoci: vyprávěči Proustova Hledání ztraceného času posloužila k rozpomínání madlenka, v tomto Allenově filmu plní obdobnou úlohu rádio. Jak vidno, bránou ve vstup do labyrintu (tj. v prostor, kde pohyb z povahy věci není přímočarý a kde cesta mnohdy bývá silnějším zážitkem než cíl, resp. bloudění vytyčuje "naturel prostoru"; model labyrintu u obou děl určuje podobu vyprávění, proto je popis labyrintu nutným) vzpomínek mnohdy bývají ty nejnepatrnější, nejneočekávanější věci všedního žití. A co víc, tyto věci (madlenka, radio, atd.) nejsou pouhou připomínkou (stínem) času dávno minulého, ony tento čas dokážou znovuzpřítomnit, oživit. Ne tedy stesk po nevratné minulosti, nýbrž radost z průzračnosti tónů (ev. chuti), zapřičiněné převoditelnosti, organické jednotě, resp. neoddělitelnosti věčných zvuků/chutí (kupř. Beethovenova Devátá bude stále toutéž Devátou i za 100 let; madlenka 19. století musí mít zákonitě něco společného s madlenkou 21. století, jinak by už nemohla být madlenkou) od tváří dlouho již pohřbených blízkých a události, které dávno tomu pokryl prach. Poslech rádio jako ostrůvek věčnosti v moři nesmlouvavého zanikání. 75 % (04.06.2022)

Nostalgií prodchnuté retro s odkazy na autorovy vzpomínky z doby, kdy bylo rádio dalším členem domácnosti a hlavním zdrojem informací o okolním světě...film příjemně plyne na radiových vlnách a melodiích amerických čtyřicátých let, které propojují humorné příhody z autorova dětství...velmi pohodový a příjemný film! (25.05.2013)

Krásna spomienková udalosť. Vraciame sa k pôvodným skečom Woodyho Allena, kde je jeden vtip a jedna nepravdepodobná epizóda nahromadená jedna na druhú. A páči sa mi to. Nemá to síce ucelenú štruktúru, ale má to atmosféru neskorších Woodyho veľdiel a pritom niečo z jeho pôvodnej originálnosti. Množstvo epizódnych postavičiek a množstvo skvelých nápadov a odkazov na históriu. Wellsova Vojna svetov je podporená parádnou scénou. Vidno, že Woody vie spájať prirodzené momenty a robiť z nich niečo viac. Páčilo sa mi to a kopec krát som sa nasmial. Jeden z ďalších filmov v ktorých Woody ( aj ako rozprávač) kraľuje. (23.04.2014)

Woody je blázon. Tak tvorivý človek vo filmovom priemysle už asi nikdy nebude. Aj keď jeho filmy niekedy spadnú 'len' do nadpriemeru, hneď ďalším filmom potvrdí svoje skutočné kvality. Veď, pre Boha, točiť skoro každý rok oscarové filmy, to je na zbláznenie. Ale predsa mu to ide. Tento sa svojou tematikou a vtipnosťou spracovania vracia k jeho skorším, skečovým filmom. Celý film sú vlastne len situačnokomické scénky, ktorých podstata a pointa je iná skoro každú minútu s takou razanciou, že iné sitcomy by závideli. Popritom si stále ponecháva priestor aj na dramatické zosmutnenie. Toho však až tak mnoho nie je a tak hlášky dostávajú najviac miesta. "Prečo chceš to dieťa pomenovať Ellen?“ "Na pamiatku bratranca Eda.“ "Ale veď ten ešte nezomrel.“ "Ale mal by.“ 90%. (28.02.2008)