Zlatí úhoři

Když se spojí : cit + krásný příběhy + Berounka, logicky si vybavím Otu Pavla a z filmového pohledu Zlaté úhoře. Pak jen s němým úžasem pozoruji herecký koncert Rudolfa Hrušinského a pozorně poslouchám slovům Oty Pavla ústy Vladimíra Menšíka a říkám si, že i člověk je krásná vnímavá bytost, že pane Pavle? (04.08.2006)

"Proč řeku tak miluji...? ....Snad proto, že jsou v ní ryby, anebo proto, že je volná a nespoutaná...? ....Kvůli tomu, že se nikdy nezastaví...? .... Snad proto, že šumí a že nedá spát...? ....Snad proto, že je tu navěky, anebo proto, že každý den její vody v dálce umírají...? ....Anebo proto, že na ní můžeš plout či v ní můžeš zemřít...?" (01.12.2004)

Ota Pavel vynikl jako pisatel krásných poetických knižních příběhů (ale nejen jich) a Karel Kachyňa zse jako režisér poutavě natočených a s citem odvyprávěných filmových příběhů. U tohoto filmu se jejich dráhy protly a Kachyňa na motivy Pavlových povídek natočil tento půvabný snímek, který svou poetikou a lyrikou zaujme asi většinu diváctva. Navíc se v hlavních rolích objevují známé herecké veličiny jako záruka vysoké kvality - Menšík, Hrušínský, Brzobohatý. Nelze než doporučit. (16.07.2003)

Kachyňove filmy ma vždy oslovovali a dve knihy Otu Pavla majú pevné miesto v mojej knižnici. Ryby som, myslím, v živote nechytal, to však vôbec neprekáža, pretože tento film je viac o ľuďoch, než o rybách. A je nádherný "audiovizuálne". Mám tým na mysli tie krásne presvietené, čisté a chvíľami až snové obrazy, ku ktorým znie rovnako pekná hudba. Písať o hereckom majstrovstve Rudolfa Hrušínského a jeho rybárskeho eléva považujem za zbytočné. Porovnávaniu so Smrťou krásnych srncov sa zatiaľ vyhnem, pretože som ju nemal možnosť vidieť v súčasnosti a moje spomienky sú rozštvorčekované ako tváre gaunerov v televíznom spravodajstve. Ale teším sa. (19.07.2010)

Smrt krásných srnců hodnotím z několika důvodů výš, přestože i tohle je krásný film. Kachyňa se nebál dvakrát vstoupit do stejné řeky a vyplatilo se mu to. Samozřejmě je zajímavé srovnávat: Hrušínský je tam i tady skvělý, Heřmánkův pan Popper je úplně jiný než ten Menšíkův a mě osobně sedne o dost víc, přestože i Menšíkův výkon je rozhodně nadprůměrný. Atmosféra je lyričtější, méně zhuštěná. Taky válka je tak nějak méně děsivá, i když i zde se mnohokrát mrazivě přihlásí o slovo se vší brutalitou. Zajímavé komentáře: sud, Legas, Decker, Pražák, Pishin (27.10.2006)