Dobru, pravdě, kráse
Obsahy(1)
V roce 1960 nastává i ve vinohradském armádním divadle malé blýskání na lepší časy. Ředitelem se stává režisér Luboš Pistorius (1924–1997) a započíná svůj boj s cenzurou o novou českou hru. Podaří se mu uvést několik původních českých novinek, které ve své době přitáhnou k armádnímu divadlu pozornost diváků i kritické obce. Ale i o ty musí bojovat. Další hry se nedočkají premiéry vůbec, nebo jsou záhy po premiéře zakázány. Pistoriův entusiasmus se vyčerpá v prosinci 1964, kdy v reakci na zákaz premiéry hry slovenského dramatika P. Karvaše abdikuje na funkci ředitele. Na pozici jej vystřídá dramatik a scenárista František Pavlíček (1923–2004), který nejen vrátí vinohradskému divadlu jeho civilní název, ale rozšíří jeho soubor způsobem, který se ukáže víc než šťastným. Angažuje například Miloše Kopeckého, Jiřinu Bohdalovou, Jaromíra Hanzlíka, k hostování přizve studentku DAMU Hanu Maciuchovou atd. Vinohradské divadlo se za Pavlíčkovy éry opět dostává na pozici přední pražské scény. A jako přední pražská scéna se také dočká po okupaci v roce 1968 jako jedna z prvních v Praze normalizace poměrů. V dubnu 1970 je František Pavlíček z funkce ředitele odvolán a na jeho místo jmenován politicky spolehlivý režisér Zdeněk Míka (1919–2000). Soubor je rozhodnut se proti tomuto zásahu moci do chodu divadla bránit. (Česká televize)
(viac)Recenzie (1)
Dekáda, ze které se dochovalo více zajímavých materiálů a už jen pro ty ukázky stojí za to tento cyklus vzít na milost. Za všechny jmenujme experiment hudební Války s mloky Pavla Kohouta, což musel být zážitek. ()