Dobru, pravdě, kráse
Obsahy(1)
Po nucené rezignaci JUDr. Jahna na funkci ředitele (1940) nastává kruté období nejen pro vinohradské divadlo. Městské divadlo na Vinohradech je v době prvního stanného práva stejně jako ostatní scény uzavřeno, ale na rozdíl od státních divadel po jeho skončení v něm není povoleno obnovení provozu. Městské divadlo tedy hraje na své komorní scéně, kterou vybudoval ještě ředitel Fuksa a v Divadle Na poříčí, které „získá“ po zatčeném E. F. Burianovi a jeho Déčku a podniká nejrůznější pokusy domoci se znovuotevření hlavní scény. Do těchto aktivit se podle svých pamětí zapojí i Adina Mandlová, ale i jiní členové souboru, z nichž některým se to stane po roce 1948 osudným. Po osvobození je jmenován uměleckým ředitelem Městského divadla na Vinohradech Jiří Frejka (1904–1952). Po Hilarovi druhá zásadní osobnost, která se zapíše do historie českého divadelnictví. Jiří Frejka je ale maximalista a zbytky vinohradského souboru jsou po válce ve značném uměleckém i morálním rozkladu. A navíc Frejka nevstoupí včas do KSČ. Mašinérie interních divadelních poměrů podpořená mašinérií nové moci se rozbíhá k další likvidaci nepohodlného ředitele a umělce. (Česká televize)
(viac)Recenzie (1)
Tady už je to čistý bulvár, viz Mandlová, Jirsíková a Štěpničková. ()
Galéria (5)
Fotka © Česká televize / Pavla Černá
