Teroristka

Radek Bajgar je naprosto fenomenální svěží vítr v zahnilé žumpě našeho filmu. Nechápu, že tak výtečný scénárista a režisér přesedlal k celovečerní tvorbě až na prahu svoji šedesátky. Teroristka není tak pevná v kramflecích jako nedotknutelná Teorie tygra, hlavně kvůli úplně jinému žánrovému zaměření, které sahá od buranské letní komedie o chatařích, přes sociální drama po ulítlou černou krimi komedii jak vystřiženou od Tarantina. Vynikajíci dialogy, skvělé hlášky a kulervoucí scény. Finální twist ve vile naprostá komediální darda. Janžurovou sem nikdy nemusel, ale tady mi ani moc nevadila. Hofmann absolutní výkon, Liška skvělej, Plodková fajn, prostě obsazení i scénář jedna báseň. Bajgar je bůh, snad brzo natočí zase něco takhle silného, český film ho potřebuje. Hodně silné 4*.80%. (14.02.2021)

Tohle mělo potenciál jako komedie i jako drama. Tvůrci ovšem zvolili klasickou českou „zlatou střední cestu“, takže výsledek nakonec není ani vtipný ani dramatický. Hodnotit herecké výkony by byl už vůbec oříšek, protože z výsledku ani netuším, co po kterých z herců režisér vůbec chtěl (možná opravdu po každém něco jiného). Takže tento film nakonec nemá šanci zachránit ani Iva Janžurová. (05.04.2020)

Film, který v rozhodujících chvílích utíká k nadsázce jako k argumentu své neškodnosti, i když veškeré implikace jsou totalitárně děsivé. Táhnou to herci, kterým se občas povede vtip, ale je fakt strašidelné, jak moc se u toho lidi chtějí smát. Sice jsem z toho neměl morální kocovinu jako z Teorie tygra, to ale především proto, že mi nebylo jasné, co z filmu má přesně vyplývat. Jak moc se snaží vztahovat k našemu světu a jak moc chce čerpat z frustrace lidí? Protože to očividně dělá, ale v jaké míře a proč vlastně? Není nic horšího než představa "obyčejných slušných lidí, co berou spravedlnost do vlastní ruky", protože kam to může vést, jsme viděli nedávno, když se jiný senior stal prvním českým teroristou a málem to vedlo ke smrti desítek nevinných. Pán to taky myslel dobře a taky myslel na přežití svojí komunity, kterou je potřeba ochránit proti iluzorním a karikovaným "vetřelcům". Měl jsem možnost po filmu debatovat s diváky v rámci akce Bio skeptik Městské knihovny, kde se všichni hlásili k tomu, že 1) veškeré násilí ve filmu je nadsázka a nemá být bráno vážně a 2) poučení filmu je, že lidi musí dodržovat pospolitost a přiměřenými prostředky se bránit. Což je nesmírně bizarní, protože film nenabízí jediný "přiměřený prostředek" a veškerá řešení jsou založena na zcela nadměrném násilí (které podle diváků nic neznamená) nebo náhodě - a nikdo z přítomných nebyl schopný ten rozpor nějak komentovat. (Dál spolery.) Teroristka nabízí problém a protože nechce z Janžurové udělat vražedkyni, volí deus ex machinu, která vše vyřeší. To nechává konflikt v podstatě otevřený a odpověď nenabízí - a před titulky je naznačeno, že se systém uzavřel do nekonečného cyklu, kdy vyhrožovat násilím je jediné, co může alespoň hypoteticky vést ke zlepšení systému. Což by asi mohl být platný politický statement, kdyby si ho film uvědomoval. Jenže protože hranice nadsázky, parodie a výpovědi jsou (záměrně?) zcela zamlžené a neexistující (aby se filmu nedalo nic vytknout pod rizikem osočení z přílišně doslovného čtení?), nejde než pokrčit rameny. V důsledku film neříká nic o ničem, nicméně je svědectvím o paralyzovanosti a impotence "slušných Čechů", kteří své argumenty i řešení částečně vědomě směřují mimo realitu do světa nehmotné nadsázky, a pak se diví, že se jim nedaří navigovat v prostoru mimo svou hlavu. (05.04.2019)

V době, kdy je násilí ve filmu něco víc než jen běžnou rutinou, v časech, kdy snad každý, i průměrný divák, je střílením a zabíjením ve filmu tak přesycen, že ho bez mrknutí oka vstřebává prakticky denně a v letech, kdy je boj za spravedlnost na plátně hlavním tahákem, čím víc akce a efektů, tím lépe, přičemž se tvůrci nikterak neomezují a již dlouhá léta, možná desetiletí, stále dokola zachraňují celý náš svět, nejraději pomocí comiksových superhrdinů s nadlidskými schopnostmi, se v českém filmovém rybníčku objevuje příběh z malé vesničky, do které je tento morální boj přenesen. Je to malé, ale milé, hezké, české, nenuceně vtipné, jen lehounce přehnané a zároveň ze života, krásně odvyprávěné a velmi slušně gradující. A paní Janžurová? Na jednu nominaci na Lva je bezpochyby zaděláno, osobně bych ji přál více, neb pustí-li si divák po tomto kousku nějakou klasickou, bláznivou "Vorlíčkovinu", s touto dámou české komedie i dramatu, musí její vitalitu, a dnes již nesmrtelný, originální styl herectví, ocenit ještě více. Pro mě důstojné, zábavné i poučné a v rámci dnešní společnosti zcela na hranici všeho, z čeho jsou zde ti dvouhvězdičkoví, filmoví experti a mravokárci tolik zděšeni. Český film na úrovni, pro stejně naladěného diváka, který si rád užije skvěle zrežírovanou společenskou nadsázku spojující humor i drama a také střet nadprůměrné herecké školy několika generací. [Kino Citadela - Litvínov] (07.04.2019)