Réžia:
Karel KachyňaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrajú:
Alena Mihulová, Jiřina Jirásková, Ondřej Vetchý, Oldřich Vízner, František Husák, Jiří Růžička ml., Otto Lackovič, Vladimír Hlavatý, Bořivoj Navrátil (viac)Obsahy(1)
O škole života, jeho strastech a krásách vypráví český psychologický snímek. Hlavní postavou je mladá začínající zdravotní sestřička Marie Sahulová, která je po maléru v nemocnici - do internátu si přivedla tajně chlapce, přeložena do venkovského zdravotního střediska, kde společně se starým lékařem a svéráznou zdravotní sestrou musí v drsném prostředí zanedbaných vesnic padesátých let objíždět pětadvacet vesnic a řadu samot. Průvodkyní, která ji osobitým způsobem zasvěcuje do praxe i úskalí soukromého života, se stává zdravotní sestra, moudrá a zkušená žena, které nikdo neřekne jinak než babi. V mozaice každodenních starostí a více či méně vážných lékařských zákroků Marie dozrává a nachází smysl své práce a života. (oficiálny text distribútora)
(viac)Zaujímavosti (21)
- Úvodní titulek odkazuje dobu děje do 50. let 20. století, avšak z tohoto pohledu jsou v ději anachronismy, např. ve vitríně kina je avizován polský film natočený v roce 1962 nebo píseň „Potkal jsem jelena“ pochází z divadla Semafor, které v té době neexistovalo. (GASTON73)
- Automobil využitý při natáčení tohoto filmu ve skutečnosti není sanitka, ale „civilní“ verze Škody 1200 STW dost neuměle nakamuflovaná jako sanitní vůz. Hlavní odlišností obyčejného STW od sanitní verze je délka vozu (sanitka byla delší), zadní vrata se u sanitky otevírala dolů a ne do boku, jak je to několikrát vidět ve filmu, a kříž nad čelními skly byl na skutečných sanitkách ve formě navařené „kapličky“, ne jen namalovaný. Dobře je také vidět lišta na připevnění jednořádkové SPZ, kterou se filmaři neobtěžovali odstranit, a rovnou na ni namontovali žlutou, dvouřádkovou tabulku, používanou tehdy u sanitních automobilů. SPZ naopak dobově odpovídá ději filmu. (MIK0cz)