Pozor, vizita!

Film, který stojí a padá s hereckým výkonem pana Hrušínského, jemuž ostatní jen přicmrndují (ok, Jeníková ještě ukáže kozy a bobra). Jako sonda nejen do života svérázného muže, který je shodou náhod bacilonosičem, ale i životů lidí na klinice, je to však pojato velmi solidně, nebál bych se říct lidsky, s jemně rozehranou psychologií i náznaky sociální kritiky, včetně myšlenek o touze po svobodě. (10.12.2014)

Karel Kachyňa opět dokazuje, jak stačí málo ke štěští a dá se natočit dokonalý a lidský snímek. Tahle hořká a v podstatě dost smutná komedie je hereckým koncertem Rudolfa Hrušínského a Ludovíta Grešša (výtečně nadabovaný Otou Sklenčkou). Kamera Jana Čuříka přímo vtahuje do děje a občasný překrásný hudební motiv na foukací harmoniku od Luboše Fišera je jako by po srdci hladil samet. Jedinečný film, který nepostrádá touhu po svobodě, životě a lásce. Pane Kachyňa - smekám před Vámi! (02.11.2013)

Kruté až do samého konce... Celkovou dramatickou stavbou příběhu dosti nevybíravý film. Onu „lidskost“ (nedefinovatelné, ale často mě při sledování napadlo) naplňuje vcelku jedině úžasný Rudolf Hrušinský. Kachyňa jakoby celý čas metal blesky a hledal nejzbědovanější rohy nehostinné nemocnice, přičemž mu Hrušinský odpovídá aktivitou a touhou nepodřídit se osudu. Naturalismus prostředí funguje, jak bývá zvykem u podobně orientovaných námětů, od jemu podobných je pro mě přidanou hodnotou právě titulní kreace. Ostatní v Hrušinského stínu dělají, co musí, zatímco velký živel se pokouší o marný „přelet“. Jsou daleko povzbudivější filmy, přesto bych se nebál tomu věnovat ještě jeden „šedý večer“... (18.02.2006)

Velmi lidský příběh pana Prepsla (R. Hrušínský), který chce navždy zůstat svobodný. Je spokojený s tím, co má, i když vlastně nemá vůbec nic. Jeho neutuchající vůle po svobodném životě je v dané situaci obdivuhodná. To ovšem nemůže tvrdit jeho kolega pacient, kterého postupně (je stále má zbytek úspor) opouští všech jeho pět dětí. Kachyňa otevřel velmi dobře známé, a navíc nestárnoucí téma s genialitou sobě vlastní. (26.08.2012)

Film, který se dá nádherně pozřít a vychutnat třeba jen v audio verzi. Překrásné vyprávění nejen pan Prepsla, jemná režie mistra Kachyni, skvěle doplňující hudba Luboše Fišera a při dobrém stopování filmu, naprosto přesné vyjádření slovního spojení krev a mléko, v podání Veroniky Jeníkové. To vše v lehkém, nádherném dramatu. (04.03.2013)