Minulost a současnost (S01E03)

Osmdesátky se prolínají se současností a vzhledem k tomu konci to asi nebylo úplně bezdůvodně. Některé scény zaujmou víc, jiné míň, chvíli to má atmosféru skvělou a pak je to o něco slabší. Pořád jsem v Dark nenašel nadšení, ale zajímavé to zatím je. Taky to trochu vypadá, že se ten seriál snaží ukrývat náznaky do obrazu, které zaznamená jen všímavý divák a které by mohly mít do budoucna nějakou větší roli, ale to nevím jistě. Konec se dá interpretovat více způsoby, tak uvidím, co z toho ještě vypadne. Zatím to jde, jenom se bojím, že to zapadne do stylu Lost a půjde to do kelu. Jinak já teda osobně v tom seriálu ztracený nejsem, naopak, myslím, že se zatím dost chytám. Slabé 4* (02.03.2020)

Konečně jsem si našel důvod, proč přidat hvězdičku. Rok 1986 mě fakt bavil, soundtrack jsem si užil, dokonce se mi líbil i nápad tvůrců polopaticky divákům ukázat, kdo je kdo, jen nad jednou věcí jsem se musel trochu pozastavit. Neudivilo mě to, že si Mikkel hravě poradil s krychlí pana Rubika, je to jistě bystrý hoch, ale zarazilo mě, jak hladce zvládl číselník dobového telefonu. (18.05.2019)

Kdo neměl to štěstí a nebyla mu nadělena sloní paměť na německo-dánská jména ksichty, ten bude v rámci tohoto dílu hodně zmatený a moc mu nepomůže ani závěrečná rozkrývačka který ksicht z minulosti náleží kterému ksichtu ze současnosti. Moc nemám rád věci, které nedávají smysl a tento seriál bohužel stále své karty neodkryl a pouze jich skládá na stůl víc a víc. [50 %] (08.05.2024)

Zatím se musím do sledování nutit. Jak v tomto díle správně někdo poznamenal "známe kapku, ale neznáme oceán." Ja bych asi doplnila, že diváci neznají ani kaluž. V tomto díle už se brázdí v hlubokých vodách osmdesátek. Takže všechny postavy, které jste si nezapamatovali se vám ukáží o 33 let mladší. Naštěstí je na konci moc hezky a přehledne ukázané, kdo je kdo. Na konci dílu už je mi to ale platný, jak mrtvýmu zimník... Mikkels si vychutnává 80 a my jedeme dál. (08.05.2024)

Třetí epizoda poodhalila, s čím máme tu čest. Jistě, šlo to tušit již od úvodního Einsteinova citátu, ale až nyní se nám otevírají možnosti. I když zatím netušíme proč a jak. I tato epizoda mi však něco připomněla. Nemůžu si pomoci, ale přijde mi teď, že Hildur Guðnadóttir, autorka hudby k Černobylu, musela od Bena Frosta nenápadně opisovat. Ta hudba je místy hodně podobná. Minimálně se nechala inspirovat tím hlubokým ambientním hučením a dalšími podobnými zvuky... Kdo ví...? (05.04.2020)