Počítání oveček

Zajímavé zachycení něčeho, co se v životě občas stává. Je tu pěkně zpracované, jak se nemocniční personál snaží Hanku vychovávat. Ale přes všechnu snahu tam Anežka řekla velkou věc, že totiž ať je strýčků a tetiček kolik chce, jednu mámu to nenahradí. Téma pěkné, dobře pojaté i zpracované. Herci výborní. Akorát to není film, na který bych chtěla koukat pořád. (16.12.2015)

Veľmi pekný televízny film o hľadaní vzťahu malej Hanky s vážnou srdcovou vadou, ktorej život bez rodičov je obmedzený na nemocničné prostredie. Hanka je síce tvrdohlavé ale milé dievča a k personálu nemocnice pristupuje ako k svojej rodine. No až stretnutie s osamelou upratovačkou Anežkou je otvorí nádej na rodinný vzťah. Produkcia je dobrá ale s atmosférou veľmi nepracuje, takže to je všetko na hercoch. Tí však pracujú veľmi dobre a emócie hlavne medzi Žanetou Fuchsovou a Věrou Galatíkovou sú stvárnené vynikajúco. Určitú mieru vtipu vnášajú postavy prísneho ale chápavého primára Klofáča a alkoholického no láskavého inštalatéra Rumcajsa, ktorého skvele hrá Peter Debnár. Film tak celkom pripomína českú verziu filmu Chlap zvaný Brumteles. 65% (22.12.2023)

Smutné, místy i tísnivé (hlavně díky ruční kameře) a přitom krásné a dojemné. Není to film, kterému lze propadnout od první minuty. Přiznávám, že zpočátku mě i lehce nudil. Do svého světa vtáhne lehce a nenásilně. Nehraje prvoplánově na city: jakkoli by měl divák nejvíc soucítit s postavou malého děvčátka v podání vynikající Žanety Fuchsové, tak zrovna ona lítost vůbec nevyvolává. To spíš postava Věry Galatíkové nebo Naďi Konvalinkové (malá Hanka ji odbývá, protože žárlí, že se vdává). Sympatie vzbudí postava primáře ve výborném podání Vlastimila Brodského, kterého Hanka něžně oslovuje "dědku"… (09.04.2008)

Poetický film s perfektně vykreslenými charaktery postav. Té holčičky mi bylo skutečně líto. Za svůj krátky život poznala akorát samé bílé pláště a lékařské vyšetření. Proto se vůbec nedivím tomu, že když se našla laskavá žena, tak že se na ni ta malá upnula. Obě měly hodně společného a obě byly takové ztrápené duše, které k sobě přilnuly. Hanička potřebovala pohlazení maminky a uklízečka Anežka se potřebovala zase o někoho starat. Ta osamělost a ztrápenost je k sobě prostě připoutala. V jednom okamžiku mi smích Žanety Fuchsové přišel až moc umělý, ale to jsem přešla. Protože je tu spousta ostatních věcí, které to přebily. (09.01.2012)

Kachyňu mám rád, ale tentokráte mne film tolik nevzal, dobrá hudba, režie, celkem i scénář, ale Lucie postrach ulice opět v hlavní roli je už stejná tlačenka 80. let jako malý Holý, ne že by ji to nešlo, ale tak nějak ta role je tím zcela zaškatulkována do jednoho typu holky pořád dokola.Hodnocení: 60 % (14.02.2014)