Miesto pri mori

Jsou věci, který nikdy v pořádku nebudou. Neznamená to ale, že proto svět sestává ze sekvencí smutných houslových partitur. Na Místu u Moře jsem si užíval nepřepjatost famózního scénáře a to, jak s ním spolupracovala kamera . Jak dala promluvit jednomu pohybu očí (nebo absenci pohybu); jak málo byla potřeba slova. (14.02.2017)

urcite poznate to dlhe cakanie na film, ktory vas rozseka na cimpr campr. lebo take mame radi. potrebujeme ich prezit. precitit. preboliet. vacsinou sa mi na taketo filmy podari natrafit v intervale raz za pol roka. a som rada, ze to cakanie je na konci. neuveritelne silny film. scena na policajnej stanici, ked Lee dohovoril s policajtmi, bola sice kratka, ale absolutne dychberuca. (14.02.2017)

Drama, které nevede za ruku, nutí ke čtení mezi řádky a i na ploše přesahující dvě hodiny nezačne v ledabylých a obyčejných dialozích prázdně tlachat. Casey Affleck našel svoji životní roli, Michelle Williams i na menším prostoru září a Kenneth Lonergan stvořil drama, které je až příliš absolutní a drtivé na to, aby bylo srdcové. Jeho úspěchy v akademické sezóně mu ale beze zbytku přeji. (02.02.2017)

Manchester chce být umělecký a chtěl by nějakého toho Oscara. Ale pro mě představuje typ amerických indie filmů, které nemám ráda (nic proti indie filmům). Roztěkaný, zbytečně dlouhý, chybí tah na branku. Chápu, co chtěli tvůrci říct, ale nelíbí se mi ten způsob. Casey Affleck je v hlavní roli dobrý a film bez problémů utáhne, nic nezapomenutelného ale nepředvádí. Je tu ale jedna herecky obrovsky silná scéna, kde zazáří spolu s Michelle Williams (ta je ve filmu mnohem méně, než myslíte) - tahle scéna je emocionální tah na branku a tuším, že zrovna díky ní film dostává herecké oscarové nominace. Jen kdyby takhle silný byl i zbytek filmu... (02.02.2017)

Lonergan je famózní scenárista. Prokomponovanost té věci, práce s všedností, s úspornými dialogy, s tím, co má ukázat zblízka, co naopak pozorovat z dálky náznakem – mistrovské. Režijně se to trochu potýká s přehnanou obřadností vybraných momentů, kdy si Lonergan najednou vypomáhá tklivým Händelem i zpomalovačkami. Nikdy tomu ale nepodtrhne nohy, v nejlepších momentech je jeho soustředěné a lakonické vedení herců i sledování rutiny odeznívající (a stále přítomné) tragédie nesmírně silné. Místo u moře má možnost sklouzávat neustále k patosu, ale nikdy to neudělá. Působí střídmě navzdory tomu, že za hlavní figurou stojí drama bezmála antické, za nímž můžeme jasně vnímat scenáristickou konstrukci. Jenže Lonergan to ustojí. Mizérii nezneužívá a chemie mezi Affleckem, Hedgesem a vedlejšími postavami je naprosto fyzicky citelná v každém záběru. Film o nesnadném umění truchlit, o neschopnosti přijímat rány a vracet se tam, kde se nedá zapomenout na minulost. Těším se na další zhlédnutí, každopádně od Boyhoodu nejpůsobivější americké indie. (27.01.2017)