Král Šumavy

"Na koho tu vlastně číháme? Na Krále Šumavy? Toho už jsem jednou dostal. Kolik jich tu ještě bude?" U Krále Šumavy jsem jako dítě míval strach a jako dospělý se tomu moc nedivím. Kdybych totiž dostal od strany a vlády za úkol při službě vlasti dva roky chránit státní hranici u tohoto šumavského močálu, tak bych se vrátil jako jiný člověk. Pokud by mě tedy dříve nezastřelil diverzant nebo mi prokurátor nenavrhl trest smrti za to, že jsem nezastřelil diverzanta. Za mě je to velmi dobrý film, který dost vypovídá o své době. A pokud v něm někdo vidí jen komunistickou agitku, tak si dovolím poťouchle argumentovat tím, že poměrně výraznou roli zde sehrál saxofon a ten byl v té době označován za buržoazní nástroj. Že by rebelie? (04.12.2018)

Legenda. Kalčíkova šumavská adventura je nesporně bezcenný ideologický škvár, nad nímž se svého času tetelil blahem lecjaký pohraničník, a není zvlášť těžké jej vsadit na pomyslný pranýř hanby, kam nepochybně patří. Ale Kachyňa dokázal z nevděčného údělu vybruslit se ctí – minimálně tím, že filmu vtiskl společně se špičkovým technickým zázemím opravdovost a efektní působivost a vlastně jím definitivně potvrdil svou uměleckou vyzrálost. Vedle fantastického kameramanského umění Josefa Illíka a přiléhavého hudebního doprovodu, který je dílem dnes pozapomenutého Miloše Vacka, nelze neupozornit na špičkové herecké výkony Lukavského, Švorcové, Valy, Menšíka a Holého. Tvrdit, že Král Šumavy je kvalitní film určitě není omyl, protože tomu tak skutečně je. V rámci možností daných dobou (necelých deset let od prvních zinscenovaných trestů smrti) bylo dosaženo maxima a chápeme-li prezentované téma jako vděčnou příležitost, jak se vyrovnat s vlastní minulostí, nedává smysl vypalovat na zádech Kachyňova filmu symbolický cejch nežádoucí manipulace se skutečností. Těm, kteří se přes tuto pomíjivou zápornou hodnotu dokáží s nadhledem přenést je odměnou strhující drama o lidské slabosti, odvaze a strachu. (31.03.2009)

Černobílá kamera dotváří ponurost filmu. Pravdivý příběh o poválečném prostředí na hranicích odehrávající se na Šumavě. Drsné podnebí, drsní lidé. Převaděči proti pohraničníkům. Na Šumavě ( a nejen tam) byli převaděči v každé době. Každá doba měla své hrdiny. Ať už to byli pohraničníci, převaděči nebo lidi, co chtěli jít za svobodou. Karel Kachyňa předvedl výbornou práci. Radovan Lukavský je nezapomenutelný. (26.11.2008)

Další ideologická dokonalost. Zblízka a na tělo popsané osudy lidí, žijících v pohraničí 50. let. Bažiny, ilegální převaděči, zločinní emigranti, kterým se stýská, podivní muzikanti, podivný hřbitov. Naproti tomu neohrožení muži v uniformách, krásná žena na rozcestí, zakázaná láska, to vše podkreslené drsnou přírodou a zablácenými cestami. Nakonec všechno dobře dopadne, ale ne zase tak dobře, aby nezůstala slza v oku. Když si všechen ten balast odmyslíte, stále zbývají skutečné osudy lidí, jejich životní podmínky i spousta otázek, které si kladli a nikdy nedostali odpověď. Proto téměř plné hodnocení. (22.06.2011)

Jména herců a režiséra naznačují, že prostě musí jít o skvělou podívanou. A přesně tak. Z počátku veselý příběh se mění v těžké drama o nelehké i životu nebezpečné službě pohraničníků. Jiřina Švorcová mající v této době za sebou již role nebojácné traktoristky, či bojovnice za založení JZD, zde dostává vynikající možnost ukázat své dramatické herectví bez obalu. V některých chvílích dokonce i ztrácí tu svou neustálou vážnost. Jiří Vala naprosto brilantní a humor má na starost Menšík. Skvěle se vyvíjející příběh pod taktovkou začínajícího mistra podobných dramat. (05.12.2011)