Král Šumavy

V Králi Šumavy se střetávají dvě etapy ve vývoji české kultury (kinematografie). Etapa "umění" prodchnutého ideologií, onoho až mýticky/metafyzicky černobílého světa, v němž je jasná hranice světla/stínu – dobra/zla a pozvolna se rodící nová vlna českého filmu. Povšimněme si, jak smrt krále Šumavy mysteriózně změní klimatickou situaci. Lze právem předpokládat, že inkriminovaný živel ve služnách imperialismu nejen že pomáhá převádět nepřítele lidu do bašty západu (odporné mlhavé nicoty na obzoru jménem Bavorsko), ale zároveň je zodpovědný za nelidsky hnusné počasí. Jeho zabitím dojde k hydrometereologickému zázraku... Dokonce i sloupy elektrického vedení hučí jinak. To je ideologie ve filmu... plíživá, nenápadná, odporně sugestivní. Dokonale podprahová. Patří k ní i kresba atmosféry pohraniční stráže, místa čirého kamarádství, správného chlapáctví (jehož archetyp, věrně kráčející ve stopách soreláckého románu alá Režáčův Nástup, ztělesňuje ostře řezaná Radovana Lukavského), doznívající harmonie ze staveb / dolů rodícího se socialismu... K heroizujícím tendencím přispívá i kamera, která často hrdiny zbožně snímá z podhledů a v kompozicích, připomínajících dobové výtvarné umění. Přesto si Krále Šumavy netroufám prohlásit za stejný balast, jakým je např. normalizační patlanina Major Zeman. Narozdíl od něj je totiž tohle dílko velmi kvalitním kouskem filmařiny a dokonalou ukázkou zvládnutí základních mechanismů manipulace a sugesce. Atmosféra prostě a jednoduše utkví, už proto, že je účelově vybičovaná do děsivé až horrorové ponurosti, ze které pak těží celá generace detektivek. Přesvědčivá práce s (polo)detailem, subjektivní "ich" kamerou, střihem a hudbou připomíná skutečně záblesk principů rodící se "nové" kinematografie, která se od neosobnosti stahovala do úzce subjektivní sféry postav. Je to zvrhlé, ale podle mého na místě. Nehodlám z těchto řádek vyvozovat nějaké důsledky. Král Šumavy je výtečně natočený "thriller" s bizarní ideologickou kostrou, kterou jsem nastínil. Pokud však nad touto úmyslnou manipulací necítíte alespoň malé zhnusení, není s vámi všechno v pořádku. A ještě marginálie: Denny, prosím tě, četl jsi o 50. letech někdy něco? Z tvého komentáře se mi protáčejí oči v důlcích... (28.11.2004)

Poutavý film. Na to že je to tak staré, je to opravdu dobře natočené. Karel Kachyňa vytvořit dramatickou a tajemnou atmostféru ve filmech skutečně uměl. Je taky dost dobře, že je film černobilý. Ta černobílost mu právě ještě dodává na působivosti. Celé to působí strašně přesvědčivě. Atmostféra filmu je výborná, za to dávám 4 hvězdy. Je ale pravda, že když jsem se teď nad tím víc zamyslím, ne jenom ta atmostféra je všechno. Chce to pořeba i lepší příběh. A ten mě zde až tolik nezaujmul. A přece jenom, atmostféra neatmostféra je to vpodstatě komoušárna, co záměrně volblbuje diváka. (08.09.2016)

Charismatický Radovan Lukavský, sympatický Jiří Vala, docela pohledná Jiřina Švorcová, smíšek Vladimír Menšík, charakterní Jaroslav Marvan, hezoun Rudolf Jelínek a hororová Šumava, která výše jmenované herce po celou dobu filmu hostí mlhou, deštěm, zrádnými močály a nebezpečnými převaděči. Snímek se nese v jedinečné atmosféře, za níž by se nemusel stydět ani mistr Hitchcock či Kubrick. Vynikající hudba jen dotváří onu ponurost onoho očividně válkou postiženého a nehostinného kraje, v němž se odehrává nebezpečný příběh v čele s králem Šumavy. Nesledujte tento snímek zaujatě s tím, že jedna strana je křišťálově čistá a kladná a ta druhá je odporná a záporná. Pohraničníci měli úkoly jasné, tak je plnili a jak vidíme, tak hodně nevinných kluků tam skončilo svoji životní pouť - při plnění svých povinností (které se nám z dnešního pohledu mohou zdát nesmyslné, ale tehdy byla taková doba). Pokud tento film dokáže divák sledovat s neutrálním pohledem, tak mu je naservírovaná výborně odvedená řemeslná práce, která nenudí, ale působí i dnes. (17.11.2010)

Černobílá kamera dotváří ponurost filmu. Pravdivý příběh o poválečném prostředí na hranicích odehrávající se na Šumavě. Drsné podnebí, drsní lidé. Převaděči proti pohraničníkům. Na Šumavě ( a nejen tam) byli převaděči v každé době. Každá doba měla své hrdiny. Ať už to byli pohraničníci, převaděči nebo lidi, co chtěli jít za svobodou. Karel Kachyňa předvedl výbornou práci. Radovan Lukavský je nezapomenutelný. (26.11.2008)

Král Šumavy je především výborně natočený thriller s perfekní atmosférou a hereckými výkony. Je jedno, že se odehrává v padesátých letech na území socialistického Československa, děj je zkomponovaný tak, že místo děje a iodeologické pozadí nehraje příliš velkou roli. Příběh i dialogy se drží v uvěřitelné rovině, nejsou zde žádná agitační hesla a dobová schémata, proto tento film nezapadá do škatulky propagandistických děl jako jiné filmy své doby. Kdyby ti, co dnes vypouštějí své rozumy o demokracii, uměli točit aspoň tak dobře, možná by to s českou kinematografií nevypadalo tak špatně. Kecy o slušné a svobodné společnosti v této souvislosti neberu. Já jsem pořád doma tady, bez ohledu na režim, a kdybych měl volit mezi bojem za byť socialistické Československo a "svobodnou a slušnou" společnost západu (pokud člověk trochu myslí, vidí, že to s těmi přívlastky zas tak žhavé není), vybírám první možnost. (07.11.2006)