Kráva

Tu by sa mal inšpirovať súčasný český hraný film. Postavy hovoria asi toľko ako v Kim Ki-Dukovi. Fyzické herectvo. Minimalizmus. Funkčná a veľavýznamová metafora s kravou. Ostatne ten kolobeh života, spätosť s prírodou, martýrium a sugestívne výtvarné podanie mi evokujú práve Kimovu Jar, leto, jeseň, zima a jar. S odstupom času je to pre mňa azda najlepší český hraný film deväťdesiatych rokov. (26.05.2012)

Předhoďte nám srdceryvný příběh ze života (eventuálně realisticky pojaté vyprávění o krutém a nesmlouvavém životě) a budeme spokojeni. Uvaříme si kávu, zamyslíme se nad těžkým údělem těch, jimž nebylo přáno, případně podiskutujeme. Btw: To, že někdo ztvární člověka udřeného, truchlícího, případně umírajícího neznamená, že film sám o sobě jest přesvědčivý a kvalitní. (26.10.2010)

Dřina. Jen pot a nekonečná dřina... A jeden skromný sen uprostřed krásných kopců (tam si tak vyrazit na víkend, „vyčistit si hlavu“ a zrelaxovat, že?) Jako nůše plná kamení těžký příběh, ze kterého se mi sevřelo srdce. Taky jsem míval své sny, ale už mi se mi zdají nedostupné (dokonce jsem kdysi měl i chalupu na horách, na nádherném místě, ale už nemám). Občas si nepřipadám příliš šťastný. A to mi ještě stále zůstal majetek, za který by bylo celé stádo krav! A Róze a Adamovi by přitom ke štěstí stačila jedna jediná... Tenhle majstrštyk Karla Kachyni mě přinutil k zamyšlení. Děkuji mu za to. (19.09.2013)

Želary se mi nikdy moc nelíbily, po shlédnutí Krávy si říkám, že se můžou jít zahrabat. Je to velmi velmi silný film, hezky udělaný, velmi osobitě pojatý, velmi umělecky a strašně brutální způsobem, který se vám vryje pod kůži. Je to určitě jeden z nejlepších českých filmů, stojí za to ho vidět, jednou a nikdy víc... (08.09.2017)

Mam velmi rád filmy Karla Kachyňi a tenhle patří k jeho nejlepším v pozdním období jeho tvorby. Radek Holub zatím ve své nejlepší roli. Alena Mihulová je zde ještě v plné formě. Zajímavě udělaná úvodní nostalgická atmosféra, která člověku otevírá děj. Kráva je zde vyobrazena jako symbol štěstí a „bránou k lepšímu životu“. Štěstí, které je pomíjivé a člověka může kdykoliv opustit. Kachyňa realizoval scénář, který vznikl podle předlohy Jana Procházky v roce 1994. Ten "v šuplíku" objevila jeho žena a představitelka Rózy Alena Mihulová, které se scénář velmi líbil, a přesvědčila ho k realizaci. Film dokresluje vizuelně příjemné a zároveň drsné prostředí ve Vysockém kraji (o vedlejší role se často starají ochotníci z tamního divadla) a atmosféricky dobarvuje hudba Petra Hapky, který později komponoval hudbu i pro další Kachyňovi snímky.   (23.05.2007)