Réžia:
Karel KachyňaKamera:
Petr HojdaHudba:
Petr HapkaHrajú:
Lada Jelínková, Miroslav Noga, Jiří Ornest, Táňa Fischerová, Milan Lasica, Václav Chalupa, Stanislav Zindulka, Jan Kraus, Eva Holubová, Radim Kalvoda (viac)Obsahy(1)
Baladický příběh podle jedné z nejkrásnějších milostných novel Ivana Olbrachta "O smutných očích Hany Karadžičové". V malé židovské osadě na Podkarpatské Rusi žije dospívající dívka Hana Šafarová, zvaná Hanele. Vlivem nepřízně osudu a především kvůli vlastní naivitě příjde rodina prakticky o veškeré jmění. Hanele se rozhodne odejít spolu s dalšími mladými Židy do průmyslové Ostravy a tam se připravovat na cestu do země zaslíbené - Palestiny. Zamiluje se tu do zámožného obchodního cestujícího Ivo Karadžiče. Ten vystupuje jako bezvěrec a volnomyšlenkář. Nabízí Hanele sňatek, který však pro nábožensky přísně vedenou dívku nepřichází v úvahu. Pro svou lásku se dokáže Hanele odpoutat od víry svých předků a rozejít se s rodinou. Avšak nejen s ní, ale také s celou obcí, která jí dá pocítit hrůzu zatracení. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (59)
Podařená adaptace Olbrachtovy povídky O smutných očích Hany Karadžičové z knihy Golet v údolí. Ivan Olbracht, přesvědčený levicový prvorepublikový intelektuál a člen KSČ, skutečně žil od roku 1931 v Podkarpatské Rusi (jezdil sem každé léto a párkrát tu pobýval i v zimě), kde mimo jiné založil Komitét pro záchranu pracujícího lidu Podkarpatské Rusi. Jeho světový názor se odrazil samozřejmě i v jeho knihách, někde prvoplánově (Anna proletářka), jinde a častěji mnohem sofistikovaněji - z prostředí Podkarpatské Rusy je jednoznačně nejlepší baladická ozvěna mýtu o Nikola Šohajovi, (který bohatým bral a chudým dával) a jistě i povídky z prostředí polanských Židů. Nechci zde tvrdit, jaká strana politického spektra je tou správnou a pravdudící, chci jen konstatovat fakta, která jsou ostatně patrná i v Kachyňově adaptaci (postava uvědomělého ševce Leiba Abramoviče, ozvěny zárodků organizovaného dělnického siónského hnutí mládeže v podobě agitace k práci a životu v komunitě - v hachšaře...). Kachyňa ukázal ostatně velkou odvahu, když se pokusil svůj film natočit tak, že by se dal primitivně interpretovat skoro antisemitsky - pod tímto zjednodušujícím nánosem je ovšem hlubší významová rovina - Kachyňa natočil svou obdobu Peckinpahových Strašáků...venkovský svět odloučené a izolované židovské chasidské komunity (goletu) se silně tradicionalistickým ukotvením, svět patriarchální nadřazenosti a (v tomto kontextu primitivního) zákona dogmatické víry - bouřit se proti tomuto světu znamená exkomunikaci - vyhoštění, které se jen náhodou nezvrhlo v agresi a veřejný lynch... Podobné filmy: Golet v údolí, Hordubal ()
Velmi dustojna tecka za celovecerni tvorbou Karla Kachyni! Myslim, ze se povedla vyobrazit jak novela Ivana Olbrachta, tak zivot v zidovske obci, kdesi v Zakarpati. Krasny pribeh, ac monotonni, tak nadherna hudba Petra Hapky a hezke dialogy. Z hercu me jednoznacne nejvice zaujal Hanus Bor, ten byl vyborny, skoda, ze ve filmech nedostava vetsi prostor. Nadprumerny cesky film od rozdeleni... ()
Příběh o velice zajímavé problematice natočen Karlem Kachyňou poměrně slušně. Scény, které měly v člověku vyvolat vzrušení či určité rozporuplné emoce, byly věrohodné. Vše podtrhuje věru skvělý výkon Mira Nogy, o kterém jsem nikdy před tím neslyšel, což je důkaz, že v československém filmovém prostředí nejsou výjimkou herci, kteří nejsou naší společností tolik známí a jsou značně talentovanější a lepší (dá se říci i o Ladě Jelínkové). Ač 4 hvězdy nedám, připouštím, že by si je snímek možná zasloužil i z důvodu, že jsem stejným počtem hvězd ohodnotil jiné české drama Hlídače č. 47 a Hanele je o víc než fous filmovější. 65% ()
První polovina filmu je těžko uchopitelná, pomalu mi ani nedávala moc smysl, působí tak snově. V podstatě nic se tam neděje a souznít s nějakou postavou bylo takřka nemožné, všechny mi přišly přímo nechutné. Což byl asi záměr. Ovšem ani herecky to nebylo nic moc. Přišlo mi v kontextu druhé půlky zajímavé, že jsem v té první dospěl k názoru, že to snad skutečně musí být středověk, jinak to ani není možné. Po přesunu Hany do Ostravy a příchodu Radovana Karadžiče konečně získává snímek poněkud širší rozměr a přívětivější tvář. Konečně přichází na řadu spor racionalismu a svobodné mysli proti zapšklosti dogmatického náboženství, který se tak stává ústředním bodem celého příběhu. Závěrečný střet je pak skvělým vyvrcholením, který byl sám o sobě zážitkem, za který stálo zhlédnout i velmi nudnou první polovinu filmu. ()
Těžko říct, jak se má člověk cítit, když sleduje odjezd Hanele. Předlohu jsem četl ve škole a na film jsem neměl potřebu se dívat. Tušil jsem proč. Ne že by nebyl dobře natočený, ale nelíbil se mi. Fyzicky nevolno my bylo z postavy Václava Chalupy (ten člověk snad nehrál nikdy nikoho sympatického), naopak mě potěšili herci ze zlínského divadla. Ale víckrát už určitě ne. ()
Galéria (9)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (4)
- Pro režiséra Karlu Kachyňu to byl poslední celovečerní film. Potom už natočil jen několik televizních snímků. (cariada)
- Záběry z židovské vesnice na Slovensku byly ve skutečnosti natáčeny ve valašském skanzenu v Rožnově pod Radhošťem. (Dromed)
- Dědeček (Milan Lasica) se věnoval Kabale. Kabala je druh praktikování židovské mystiky, která má pomoci sjednocení s Bohem. (sator)
Reklama