Réžia:
Antonín KachlíkKamera:
František UldrichHudba:
Štěpán KoníčekHrajú:
Martin Huba, Martina Bezoušková, Jan Kanyza, Antonín Procházka, Čestmír Řanda ml., Eva Krížiková, Judita Vargová, Leopold Běhan, Jana Andresíková (viac)Obsahy(1)
I když název by tomu nasvědčoval, s pohádkami nemá tento snímek vůbec nic společného: odehrává se v severomoravském pohraničí těsně po skončení druhé války. Předkládá roztříštěnou mozaiku osudů mnoha lidí, navrátilců i přistěhovalců, kteří se pokoušeli začít nový život a uvěřili ve šťastnější zítřky. Ačkoli se režisér Antonín Kachlík pokoušel příběhu vdechnout jistou věrohodnost, podřizuje se ideologickým požadavkům 80. let. Severomoravské pohraničí v prvním poválečném roce: nesourodý a roztříštěný sled epizod zachycuje jednotlivé osudy navrátilců i nových přistěhovalců. Další titul, který snad ani nemusel vzniknout (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (14)
Československý film odehrávající se v poválečném pohraničí na severní Moravě v okolí Hanušovic a popisuje situaci při osidlování této krajiny Čechy a odsunem Němců. Námět dozajista zajímavý, jenž už byl několikrát zpracován (Drsná planina), nabízí též vícebarevný pohled na složitou poválečnou národnostní problematiku, neháže všechny Germány do jednoho pytle (J. Narenta) a ukazuje též chamtivé Čechy, jež si přijíždí do Sudet přivlastnit co nejvíce cizího majetku (M. Sandhaus). Velkou slabinou snímku je filmové zpracování a příběh, jež ponechal téměř všechny postavy pouze načrtnuté a neobtěžoval se s jejich dokončením, což na mě působilo amatérsky. Největší dramatická scéna zavraždění příchozího učitele J. Klema proběhla na počátku a její nepřesvědčivé vyřešení se objevilo v samotném závěru. Zbytek tedy většinu snímku vyplňovalo navazování vztahů mezi novými obyvateli městečka, tedy především mezi novou atraktivní servírkou M. Gasparovičovou a jejími nápadníky : kouzelníkem s podivným jménem Manfred Liška a ještě podivnější minulostí M. Hubou a mladíkem vracejícím se do rodného města A. Procházkou, jenž měl ve velké oblibě písně J. Ježka. Krátké, ale milé vystoupení M. Huby coby iluzionisty bylo přerušeno výbuchem v továrně na textil, jehož vysvětlení nám autoři zamlčeli. V roli ředitele komise, jenž měl zodpovědnost za úspěšně provedené odsuny a dohlížel na poklidný chod města, se představil J. Kanyza. Ostatní postavy měli už málo prostoru, přesto se ve snímku objevila známá jména jako V. Kotva jakožto německý diverzant a M. Růžek coby filmový otec lipnického rodáka. Bohužel film A. Kachlíka v žádném případě nenaplnil očekávání v něho kladená a zejména skutečně chabým scénářem stěží dosahuje průměru. ()
Kdo čeká něco ve smyslu Vlaku dětství a naděje, když je autorkou předlohy Věra Sládková, bude zklamán. Filmu uškodí hned úvod, který je natáčen viditelně někde nad Libercem a po chvilce se objeví náklaďák pivovaru z Hanušovic. Jinak hodně nepochopitelná postava je neustále skuhrající mladá cigánka, co nakonec udělá nejlepší co může, jenže s jejím koncem končí i film. ()
To vůbec nebylo tak zlý, jak se snaží podsunout "oficiální text distributora". Na to, v jaké době film vznikl, vůbec nejde o černobílý pohled na poválečnou situaci v českém pohraničí... Možná trochu moc postav a trochu moc osudů, ale ono to tam asi tak vypadalo... Kanyzu a mladé nadšené osídlence bych asi občas vzala něčím po hlavě, ale líbily se mi úvahy místního Němce-antifašisty na téma "Mám zůstat tady, kde budu víceméně jediný Němec, nebo mám být odsunut s lidmi, kteří jsou sice Němci, ale se kterými jsem bojoval"... A zaujal mě kouzelník Martin Huba, z mého úhlu pohledu bezcharakterní hajzl, který vymění svou kouzelnickou pomocnici za Němku, která mu za války zachrání život, aby i ji vyměnil za mladší a méně politicky komplikovaný model... ()
Nebýt kanálu CSfilm, ani bychom nevěděli, jak zajímavé tituly naše kinematografie ukrývá. Nejsou jen Homolkové, Slunce, seno a Slavnosti sněženek. Není třeba se obávat pustit do televize i něco jiného. Kouzelníkův návrat má především vynikající námět. Jeho zpracování není dokonalé, především se mi zdálo, že některé dějové linie šly tak nějak do ztracena. Ale rozhodně se nejedná o film špatný a už vůbec ne podřízený ideologickým požadavkům. Tady dokonce nevystupuje ani žádný komunista. Doporučuji vřele všem, kdo mají zájem a jsou ochotni dívat se i na filmy ze 70. a 80. let, označované paušálně jako ideologicky zatížené, objektivně a bez předsudků. Někdy z toho vyjde docela příjemné překvapení. ()
Už dlouhou mě žádný starší československý film tak příjemně nepřekvapil jako Kouzelníkův návrat. Většina filmů, která se odehrává těsně po válce v našem pohraničí z komunistické doby, je silně antiněmecky zaměřena. Z Kouzelníkova návratu jsem tohle necítil. Záporné i kladné postavy jsou v sympatickým poměru rozloženy mezi Němce i Čechy. Samotný příběh má zpočátku díky vyníkající hudbě docela strašidelnou atmosféru, hlavně počáteční scéna na samotě u Němce je opravdu špičkově uděláná. Pak se děj začne až příiš rozmělňovat a divák začne honit několik zajíců v jednom filmu. Což výrazně ubírá na zážitku. Hlavní postava, kterou celkem dobře ztvárnil Jan Kanyza mě přípomínala Hujera v uniformě, fakt takovej snaživec, až jsem si přál aby někde sežral nejedlou houbu a musel na klistýr. Zajímavý film, ve kterým napětí a dramatičnost vítězí nad kreténismem a nelogičnosti. Pro lidi, kteří si přečetli obsah k filmu a děsí se, že film je plný propagandy a komunistické ideologie, nebojte se, film je na dobu svýho vzniku absolutně v pohodě. To se však bohužel nedá říct o člověku, který píše obsahy ke starší československým filmům a skrývá se pod názvem oficiální text distributora, ten člověk buď nemá holku a tak si napíše na papír slova "propaganda" a "komunistická ideologie" a jde si na záchod nad nima udělat dobře a nebo měl bejt původně gramofonová deska, ale bůh si to na poslední chvíli rozmyslel a udělal z něj člověka, leč s vlastnostma gramofonový desky, protože ke každýmu československýmu filmu píše ty samý subjektivní a silně tendeční kecy, které jsou ještě ke všemu z naprosté většiny zcestný a trapný. ()
Galéria (8)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (4)
- Krejcara (Jan Kanyza) všichni neustále oslovují "pane kapitáne", on má však celou dobu na sobě uniformu s hodností majora. (Warden75)
- Revoluční gardy (zkráceně RG), které ve filmu vidíme, byly ozbrojené jednotky českých dobrovolníků působících od 23. května 1945 do července až srpna 1945 v českých zemích, a to zejména v pohraničí. (ArthasKarfa)
- Natáčelo se i v Jílovém u Prahy. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
Reklama