Prvý napravený

Návrat k Bressonovi nejen tematizací osobní zodpovědnosti za stav světa (základní dějová kostra je v podstatě Deník venkovského faráře, ekologická linka připomíná Bressonovy skeptické pozdní filmy), ale také rigorózním minimalistickým stylem. Akademický formát, skoro monochromatický obraz (Schrader chtěl původně točit černobíle), odměřené herectví, opakující se střihové postupy (každé jejich narušení nám něco podstatného sděluje nebo přesměrovává naši pozornost) a kompozice (od symetrických film poté, co protagonista začne pochybovat, přechází k nesouměrným). Jen zcela výjimečně pohyblivá kamera. First Reformed je sice vážný a pomalý film neobyčejné formální přísnosti, ale zásluhou thrillerového rámce a nastolování dobově relevantních otázek (bez jednostrunného karatelského tónu v duchu „Old Man Yells at Cloud“) nepůsobí těžkopádně. Jakkoli má film „staromódně“ konfesní charakter, mezi deníkovým voice-overem a tím, co vidíme, vzniká inspirativní napětí. Toller neustále svádí boj mezi svými myšlenkami a tím, co může ve své pozici nahlas vyjádřit. Při psaní deníku sice slibuje, že nebude nic zatajovat a škrtat, ale některé deníkové zápisky vzápětí raději ničí. Obsah jiných (těch posledních) nám je pro změnu utajen. Jako kněz plní Toller určitou společenskou funkci. Slouží druhým a jako takový cítí zodpovědnost za stav světa a propadá deziluzi a alkoholismu, protože není schopen nic změnit. Z pasivity jej vytrhne až setkání s mužem, který kvůli environmentální zkáze nechce na svět přivést potomka. Nastolením dilematu mezi soukromými myšlenkami a veřejnými činy se First Reformed liší od Taxikáře, Schraderova předchozího dramatu o trápení muže znechuceného společností, z něhož minimálně během noční jízdy autem otevřeně cituje. Schraderův scénář a Hawkovo soustředěné herectví fascinujícím způsobem vyjadřují Tollerovu pomalou proměnu, která je současně propadem do temnot i vzestupem do vyšších sfér bytí (transcendencí). Na začátku ještě Michaelovi radí, aby žil pro to, co člověka přesahuje, ke konci si však uvědomuje nedostatečnost skutečnosti, že církev namísto přítomných problémů řeší duchovní otázky a posmrtný život. Vnitřní klid nachází až po učinění rozhodnutí, jak bude na globální oteplování, ztrátu zájmu o náboženství (na jeho kázání sedí obvykle cca pět lidí, kostel slouží spíš jako obchod se suvenýry) a radikalizaci mládeže reagovat. Poprvé netráví večer sám se skleničkou whisky, ale v restauraci, kde jí rybu. Rozhovor s Michaelem současně nastoluje ústřední myšlenku života jako hledání rovnováhy mezi zoufalstvím a nadějí. Michael zprvu zosobňuje zoufalství, Toller naději. Později se jejich pozice komplikují. Zoufalství i naději nabízí také dvojznačný (resp. dvojitý) konec. Sděluje dost na to, aby mohl být film uspokojivě uzavřen, ale ne tolik, abyste pak několik dnů netrávili přemýšlením nad tím, co přesně Schrader jedním ze svých nejlepších filmů, které lze sledovat jako stylistické i tematické završení jeho dosavadní tvorby, sděluje. 90% (18.11.2018)

Konečně film, u kterého opravdu nevím, co bude dít v následující scéně. Místy nudný děj jednoho kněze, který si píše deník, místy hluboká moudra, která mě posunují. Jeden pár však naruší "poklid" duše knězi a následuje sled událostí. Kdo koho reálně ovlivnil? Kdo komu prostoupil duší? Neuvěřitelné mysteriózní drama. ... Závěrečná scéna mi vzala veškerá slova a nechala mě poté sledovat titulky ještě dlouho bez dechu. "Moudrost je schopnost udržovat v mysli dvě protichůdné pravdy současně. Naději a beznaděj. Život bez zoufalství je životem bez naděje. Tyto dva koncepty v naší mysli představují sám život." (09.06.2019)

Při pohledu na Schraderovu filmografii je First Reformed jako blesk z čistého nebe. To, že je lepším scénáristou než režisérem, o tom není pochyb, ale tady konečně dokázal, že to možná není zas tak úplná pravda (možná v tom má trochu ruce i studio, pod kterým točí?). Schraderovi se povedlo navázat na svoje nejlepší scénáristické dílo a vytvořil Taxi Drivera z křesťanského prostředí. Ethan Hawk hraje pastora s temnou minulostí, který se snaží posunout v životě dál skrze víru, ale narazí na mladý pár, který naprosto změní jeho pohled na církev a svět jako takový. Hawk je tady naprosto famózní, stoprocentně soustředěným výkonem provází filmem diváky jako skutečný pastor. Umět zahrát tak klidně a procítěně, zatímco je z vašeho výkonu cítit vnitřní neklid a rozpolcenost, to už chce zatraceně velkou dávku hereckého umění, kterou Hawk dokazuje, že rozhodně má. Schrader zvolil pro natáčení oříznutý poměr stran a volba pro intimnější vyprávění příběhu to bylo rozhodně dobrá, ovšem souhlasím s názorem, že film vypadá až trochu moc digitálně a natáčení na film by tomu slušelo daleko víc. V jednoduchosti je ale krása a tenhle komornější obrazový styl First Reformed prostě sluší a ta digitálnost je jen malá skvrna na jinak skvělém obrazu. Spolu s jednoduchými a statickými záběry film výtečně vykresluje kontrast, kterým si církev prochází, na jedné straně skromnost a jednoduchost, kterou káže lidem a naproti tomu příběh filmu, který odhaluje, že je to pouhá póza a skutečným motorem jsou peníze. Z toho vychází největší eso v rukávu First Reformed: zakořeněnost filmu v realitě. Na plátně se neodehrávají věci, které by se v reálném životě neděli. Film skvěle ukazuje jak funguje nejen církev, ale společnost jako taková, a že dostatek peněz donutí lidí přehlédnout cokoliv. Hodně silný film s drtivým koncem, který nechává hromadu prostoru k zamyšlení. 89% (15.08.2018)

Pozérská mudrovina. A to jsem od scénáristy Taxikáře a Posledního pokušení Krista čekal něco lepšího. First Reformed je určitě pečlivě natočený snímek, jehož první třetina zaujme svou melancholickou a vtahující atmosférou, bizarním stylem vyprávění, plus i kvalitní formou dialogů. Schrader se ale evidentně do té své oblíbené pitoresknosti přespříliš zakoukal, výsledkem je pak úmorně nudný film, který na diváka chytračí svým těžkým poselstvím, ale velký efekt to věru nemá. Nebo alespoň na mě ne. Depresivní těžký filmy mi nevaděj. Ale hrome, nemůžu u toho usínat. Ani to poukazování na ekologickou problematiku nepůsobí nejvěrohodněji, to si raději pustím Princeznu Mononoke, kde s tím odvádějí daleko lepší práci. Hawke ale bezvadnej. Plus některé jeho sólo scény měly šťávu. Jinak ale nic moc. Pokud jste snímek viděli a nepochopili onen zvláštní konec, nevěště hlavu. Ne všechny věci, které jsou těžké na pochopení, musí být nutně chytré. Průměrné 3* (11.11.2018)

Když jednou za čas narazím na malý film, v němž herecké výkony, práce s kamerou, hudba, scénář a celková režie jsou v naprostém souznění a vtahují diváka do příběhu, který má co sdělit a sděluje to chytře a velmi intenzivní formou, vlastně mi ke spokojenosti už nic nechybí. A Zoufalství a naděje mi tenhle pocit dalo. Jediné, co bych možná lehce vytkl, je fakt, že to místy mírně připomíná klasický snímek Hosté večeře páně. Možná se Paul Schrader nechal lehce inspirovat. Ale na druhou stranu třeba tam, kde mě Ingmar Bergman nechal tak trochu chladným, se Schrader emocionálně trefil do černého, a tak vlastně nemám co řešit. Jsem rád, že Ethan Hawke přivezl letos do Varů právě tento film a že jsem měl šanci ho vidět na velkém plátně. [KVIFF 2021] (02.09.2021)