Prvý napravený

„NEVÍM, CO BUDE V BUDOUCNU. MUSÍME SE ROZHODNOUT NAVZDORY NEJISTOTĚ. MOUDROST JE UCHOVÁVAT V HLAVĚ DVĚ PROTICHŮDNÉ PRAVDY. OBĚ NARÁZ. NADĚJI A ZOUFALSTVÍ. BEZ ZOUFALSTVÍ NEMŮŽEŠ ŽÍT V NADĚJI...“ /// Hodně filozofování. Reverend Toller vypráví… vede rozhovory… je to vopruz. Nemá to tempo, je to něco mezi artem a malým TV dramatem. Reverend píše deník… nuda. Pocity, myšlenky… furt tak nějak o vůli Boží – bez (zaplať pán bůh) modliteb či kázání. Ekologický varování za pomoci víry… Konec zajímavej – teda aspoň chvíli, ale celkovýmu hodnocení nakonec moc nepomohl. Ledaže by…na základě příběhu otce Tollera církev přestala přijímat dary od lidí znečišťujících přírodu. Aha… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Neznám historku, kterou zná každej klerik. 2.) Na pohřbu mi budou hrát tu o fosilních palivech ničících Zemi. 3.) Thx za titule „Parzival“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (02.12.2018)

Vynikajúca festivalovka, Pod kožu sa síce dostáva pomalšie, ale nakoniec zasiahne kam má.Veľkú zásluhu má na tom fantastický Ethan Hawke. Schrader sa po rokoch prešľapov prekonal a v duchu Taxikára priniesol sondu spoločnosti, ktorá je univerzálnejšia, než by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Akurát tu okatú antitrumpovskú ekoagitku (aj keď optávnenú) si mohol odpustiť. Finále strhujúce. 9/10 (24.11.2020)

Návrat k Bressonovi nejen tematizací osobní zodpovědnosti za stav světa (základní dějová kostra je v podstatě Deník venkovského faráře, ekologická linka připomíná Bressonovy skeptické pozdní filmy), ale také rigorózním minimalistickým stylem. Akademický formát, skoro monochromatický obraz (Schrader chtěl původně točit černobíle), odměřené herectví, opakující se střihové postupy (každé jejich narušení nám něco podstatného sděluje nebo přesměrovává naši pozornost) a kompozice (od symetrických film poté, co protagonista začne pochybovat, přechází k nesouměrným). Jen zcela výjimečně pohyblivá kamera. First Reformed je sice vážný a pomalý film neobyčejné formální přísnosti, ale zásluhou thrillerového rámce a nastolování dobově relevantních otázek (bez jednostrunného karatelského tónu v duchu „Old Man Yells at Cloud“) nepůsobí těžkopádně. Jakkoli má film „staromódně“ konfesní charakter, mezi deníkovým voice-overem a tím, co vidíme, vzniká inspirativní napětí. Toller neustále svádí boj mezi svými myšlenkami a tím, co může ve své pozici nahlas vyjádřit. Při psaní deníku sice slibuje, že nebude nic zatajovat a škrtat, ale některé deníkové zápisky vzápětí raději ničí. Obsah jiných (těch posledních) nám je pro změnu utajen. Jako kněz plní Toller určitou společenskou funkci. Slouží druhým a jako takový cítí zodpovědnost za stav světa a propadá deziluzi a alkoholismu, protože není schopen nic změnit. Z pasivity jej vytrhne až setkání s mužem, který kvůli environmentální zkáze nechce na svět přivést potomka. Nastolením dilematu mezi soukromými myšlenkami a veřejnými činy se First Reformed liší od Taxikáře, Schraderova předchozího dramatu o trápení muže znechuceného společností, z něhož minimálně během noční jízdy autem otevřeně cituje. Schraderův scénář a Hawkovo soustředěné herectví fascinujícím způsobem vyjadřují Tollerovu pomalou proměnu, která je současně propadem do temnot i vzestupem do vyšších sfér bytí (transcendencí). Na začátku ještě Michaelovi radí, aby žil pro to, co člověka přesahuje, ke konci si však uvědomuje nedostatečnost skutečnosti, že církev namísto přítomných problémů řeší duchovní otázky a posmrtný život. Vnitřní klid nachází až po učinění rozhodnutí, jak bude na globální oteplování, ztrátu zájmu o náboženství (na jeho kázání sedí obvykle cca pět lidí, kostel slouží spíš jako obchod se suvenýry) a radikalizaci mládeže reagovat. Poprvé netráví večer sám se skleničkou whisky, ale v restauraci, kde jí rybu. Rozhovor s Michaelem současně nastoluje ústřední myšlenku života jako hledání rovnováhy mezi zoufalstvím a nadějí. Michael zprvu zosobňuje zoufalství, Toller naději. Později se jejich pozice komplikují. Zoufalství i naději nabízí také dvojznačný (resp. dvojitý) konec. Sděluje dost na to, aby mohl být film uspokojivě uzavřen, ale ne tolik, abyste pak několik dnů netrávili přemýšlením nad tím, co přesně Schrader jedním ze svých nejlepších filmů, které lze sledovat jako stylistické i tematické završení jeho dosavadní tvorby, sděluje. 90% (18.11.2018)

V prvej polovici sa nás First Reformed snaží presvedčiť, že ide o skromnú komornú drámu ktorej nie je ľahostajná ekológia a klimatické zmeny. Príbeh rozpráva o kňazovi ktorý sa snaží zmieriť so svojim osudom. Tragicky priišiel o syna a jeho žena ho opustila. Píše si preto denník a obstojne si vypomáha alkoholom. V podstate by na tom nebolo nič zlé keby sa tvorca viditeľne nesnažil a neprosil kritiku o zlaté sošky. Pridané "umelecké" a surreálno abstraktné vsuvky kazili zážitok . ECO časť ktorá ma na začiatku bavila bola neskoršie samoúčelne vyťahovaná ako s trenírok K...t a nemala v deji väčšie opodstatnenie. Prvá polovica bola parádna. Druhá u mňa zlyhala. (09.01.2019)

Režie skvělá, herecké výkony ujdou, příběh je trochu slabší, jelikož trvá než se to trochu rozjede. Od začátku sledujeme depresivního kněze závislého na alkoholu. Amanda je skvělým zpestřením, ale její postava není dostatečně zajímavá, aby vnesla do filmu nějaké kouzlo. Konec mě nas*al a to vážně hodně. U některých filmů mi takové nevyjasněné konce nevadí, ale u tohoto mi to vadilo hodně. (20.03.2019)