Prvý napravený

Návrat k Bressonovi nejen tematizací osobní zodpovědnosti za stav světa (základní dějová kostra je v podstatě Deník venkovského faráře, ekologická linka připomíná Bressonovy skeptické pozdní filmy), ale také rigorózním minimalistickým stylem. Akademický formát, skoro monochromatický obraz (Schrader chtěl původně točit černobíle), odměřené herectví, opakující se střihové postupy (každé jejich narušení nám něco podstatného sděluje nebo přesměrovává naši pozornost) a kompozice (od symetrických film poté, co protagonista začne pochybovat, přechází k nesouměrným). Jen zcela výjimečně pohyblivá kamera. First Reformed je sice vážný a pomalý film neobyčejné formální přísnosti, ale zásluhou thrillerového rámce a nastolování dobově relevantních otázek (bez jednostrunného karatelského tónu v duchu „Old Man Yells at Cloud“) nepůsobí těžkopádně. Jakkoli má film „staromódně“ konfesní charakter, mezi deníkovým voice-overem a tím, co vidíme, vzniká inspirativní napětí. Toller neustále svádí boj mezi svými myšlenkami a tím, co může ve své pozici nahlas vyjádřit. Při psaní deníku sice slibuje, že nebude nic zatajovat a škrtat, ale některé deníkové zápisky vzápětí raději ničí. Obsah jiných (těch posledních) nám je pro změnu utajen. Jako kněz plní Toller určitou společenskou funkci. Slouží druhým a jako takový cítí zodpovědnost za stav světa a propadá deziluzi a alkoholismu, protože není schopen nic změnit. Z pasivity jej vytrhne až setkání s mužem, který kvůli environmentální zkáze nechce na svět přivést potomka. Nastolením dilematu mezi soukromými myšlenkami a veřejnými činy se First Reformed liší od Taxikáře, Schraderova předchozího dramatu o trápení muže znechuceného společností, z něhož minimálně během noční jízdy autem otevřeně cituje. Schraderův scénář a Hawkovo soustředěné herectví fascinujícím způsobem vyjadřují Tollerovu pomalou proměnu, která je současně propadem do temnot i vzestupem do vyšších sfér bytí (transcendencí). Na začátku ještě Michaelovi radí, aby žil pro to, co člověka přesahuje, ke konci si však uvědomuje nedostatečnost skutečnosti, že církev namísto přítomných problémů řeší duchovní otázky a posmrtný život. Vnitřní klid nachází až po učinění rozhodnutí, jak bude na globální oteplování, ztrátu zájmu o náboženství (na jeho kázání sedí obvykle cca pět lidí, kostel slouží spíš jako obchod se suvenýry) a radikalizaci mládeže reagovat. Poprvé netráví večer sám se skleničkou whisky, ale v restauraci, kde jí rybu. Rozhovor s Michaelem současně nastoluje ústřední myšlenku života jako hledání rovnováhy mezi zoufalstvím a nadějí. Michael zprvu zosobňuje zoufalství, Toller naději. Později se jejich pozice komplikují. Zoufalství i naději nabízí také dvojznačný (resp. dvojitý) konec. Sděluje dost na to, aby mohl být film uspokojivě uzavřen, ale ne tolik, abyste pak několik dnů netrávili přemýšlením nad tím, co přesně Schrader jedním ze svých nejlepších filmů, které lze sledovat jako stylistické i tematické završení jeho dosavadní tvorby, sděluje. 90% (18.11.2018)

„Even a pastor needs a pastor..“ První záběr s přibližováním se ke kostelu, lehce hororový s ševelením větru a skřehotem ptáků, to byl dobrý lapač a pak mě už Schraderovo bezútěšné drama o hledání rovnováhy mezi zoufalstvím a nadějí nepustilo. Ve své zdrženlivosti účinná forma, obsah a myšlenky nutící k zamyšlení, Ethan Hawke se jako Taxikář s kolárkem překonává a překvapí i za normálních okolností šaškující Cedric the Entertainer. Enviromentalismus a křesťanství jsou jen kulisy, tenhle boj probíhá dnes a denně v každém z nás a režisérova volba jednoho ze tří alternativních konců nás přesvědčí o jeho tvrdosti.. (10.04.2019)

Někdo tady v komentářích odkazuje na Bressona a já docela souhlasím. Nebýt toho environmentálního rozměru (chápejte: téma životního prostředí mi nevadí, ale její zpracování tímto způsobem mi připadá jednak nepřesvědčivé (vnitřní proměna kněze, který dle všeho již dávno všechno vzdal), jednak dost naivní (jasně, někdo, nějaká korporace, které výrobky my nekupujeme, nám zničil životní prostředí; radikální ekoaktivista se vozí autem apod.)), resp. kdyby byl uchopen jinak, byl by to dle mého vynikající film. Pak je tu ještě ten závěr, který mi připadal jako důsledek naprosté bezradnosti (možná se však mýlím). (02.10.2019)

Název filmu je vševypovídající. Zoufalství a naděje. S tím, že ta naděje je tady ještě k tomu hodně sporadická, až neexistující. Film se totiž dost nepřímo strefuje do církve a tu zde prezentuje depresivní kněz, kterého hraje Ethan Hawke. Tomu to i docela jde. Dokonce má film řadu zajímavých nápadů a výživnou atmosféru pro milovníky smutku…jenže to, co předvede na konci filmu, je prostě tak trošku ulítlý. (22.02.2019)

“Slow burning psychological drama” v akademickom podaní veterána Schradera ktorý na staré kolená dokazuje že majstrom remesla vždy bol a stále je. Zo spisovateľského pohľadu je to metodicky napísaná dráma s presahom v ktorej logicky možno očakávať odtiene "Taxikára", ale takisto dokonalú hru s diváckym očakávaním a následnou katarziou. Ako režisér Paul exceluje a jeho pozornosť je upriamená prevažne na strohú formu, ktorá v prvom rade stojí a padá na nápaditej práci s kamerou a v druhom rade porušuje pravidlá pridaním prvku ala Tarkovsky a pocitového soundtracku. Samostatnú kapitolu potom tvorí Ethan Hawke a jeho minimalistické herectvo, ktoré presne vystihuje pojem vnútorný boj kde sa navzájom prebíja nádej so skepsou. “First Reformed” je neočakávane komplexným a precízne spracovaným dielom, ktoré obstojí jak v rámci spoločenskej kritiky, tak existenciálnych otázok. (06.05.2020)