Hra na plač

Bravurně zahraná bajka o zlých škorpionech, psychicky a tělesně nesouladném žabákovi a jednom štírovi, co neměl v povaze bodnout.. Jordan je v tématech IRA a transgender jako ryba ve vodě a potencionálně kontroverzní pojednání o rasách, národnostech, sexualitě a minulosti na gumě servíruje s nenucenou lehkostí. Škoda jen, že když už víte, že Re může být jen jeden, myslíte u toho na Hangover a thajské zkušenosti zubaře Stua.. „When a man loves a woman, can't keep his mind on nothing else…“ (10.10.2017)

Krásně pojmenovaný starší snímek mého oblíbence, obsazený mým neoblíbencem - no, myslím, že za zkoušku to stojí - řekla jsem si - bohužel, nestálo.... Tak hlavně - celou dobu jsem měla pocit, že postavy předstírají něco jiného, než k čemu nakonec dojde, nic na mě nepůsobilo opravdově (včetně Dil, kterou jsem prokoukla při prvním detailním záběru v kadeřnictví, takže překvapení se nekonalo), nefungoval pocit viny jednoho, ani oddaná láska druhého, tím padá i smysl celého příběhu a já odečítám jednu hvězdu za druhou, až mi zbývá jen jedna jediná - za hudbu. P.S. Nakonec mě nejvíc ze všeho zaujala biografie Jaye Davidsona, kterou jsem si díky Hře na pláč přečetla. (07.01.2012)

Tak co o tom mám napsat? Pět hvězd je bez debat (klidně by ještě jednu zasloužil úžasně chytlavý - obzvlášť ve spojení s tímto filmem -, však neohratelný cajdák Boy Georgeho, který sem pasoval nachlup stejně, jako píseň Blue Velvet ve filmu...), ale co na něm bylo tak silného, že si na něj mimoděk vzpomenu x krát do roka, a to jsem ho od r. 1993 viděl jen 3x? Vícerovinový a překvapující příběh irského vojáka je tak reálný, civilní (těch několik, skoro jakoby v druhém plánu obnažených, témat jako je IRA, transvestice je přeci téměř běžným konverzační tématem prvního školního stupně) a tak uvěřitelně a dokonale zahraný. Poslední úkol pro IRU, splněný slib její oběti a jako odměna velmi zvláštní vztah i cit. (12.10.2005)

Ve své době asi přelomové a neotřelé svým šokujícím námětem. Dnes nám v době Andělů v Americe, Špatných výchov, Vojákových dívek a nakonec i Snídaní na Plutu, nejspíš nepříjde až tak šokující a "nová". Ale i po těch letech film má stále co nabídnout. Nejvíce se mi líbil začátek a sbližování únosce a oběti (a když se během filmu ohlídnete zpátky, tak třeba scéna, kdy Stephen Rea vyndavá penis Whitakera, aby se spoutaný mohl vyčůrat, získává úplně nový rozměr). Film mi nejvíce připoměl Jordanovu Snídani na Plutu, ať už podobným námětem, či stejně optimisticky laděným koncem, kdy za vysoce ironicky zvolené písně "When man loves a woman" se film loučí se svými hrdiny a vbíhá do titulků. Mé hodnocení je podníceno velmi vysokým očekáváním, a to nikdy nedělá dobrotu. Takže malinkaté zklamání (ale to nemění nic na tom, že jde o kvalitní filmařinu). (31.10.2006)

Neil Jordan opäť raz neprekročil svoj tieň. Nebolo to zlé, ale zase som ani netlieskal od nadšenia, podobne ako v predchádzajúcich jeho snímkoch, z ktorých mi doposiaľ vychádza ako víťaz Interview s upírom. Námet a pointa sú síce hodne silné, ale ich pretavenie do filmovej podoby stráca hlavne po dramatickej stránke. Až moc často sa tu striedajú veľmi silné pasáže s tými slabými a nudnými, čoho výsledkom je len neutrálny pocit. Keby tu nebola taká špičková, chytľavá muzika a perfektný Stephen Rea, tak idem s hodnotením ešte nižšie. 70/100 (07.09.2016)