Fantastická žena

Veľmi príjemné prekvapenie. Dobre uchopená, komplikovaná téma, príťažlivý vizuál a zapadajúci hudobný podmaz. Taktiež zúfalstvo v boji o vlastnú identitu, v boji proti predsudkom a emocionálne vypätie zo straty milovaného človeka som hlavnej hrdinke veril a mala moje sympatie. Jediné, čo by som možno vytkol, bol záver, ktorý mal prísť už niekoľkokrát, ale stále sa pokračovalo. 80% Be2Can 2017 - Kino Lumiere (06.10.2017)

Takže Oscar za najlepší cudzojazyčný film roku 2017? Mám pocit, že v tomto prípade skôr rozhodovala téma transsexuality a motívu deakteptácie a odporu voči takejto "žene". Áno, je to rozhodne zaujímavá téma, ktorá čoraz častejšie vylieza z tieňa tabu. V podstate je to celé na zamyslenie, že ľudia v sebe nosia takéto predsudky a nemienia to akceptovať, bez ohľadu na to, akú osobnosť v sebe nosí takýto transgenderový človek. Takže po tematickej stránke naozaj vydarené, avšak dejovo som od toho čakal určite oveľa viac. Chýbala tomu akási väčšia dramatizácia, ktorá by rozptýlila tú jednotvárnu líniu koncentrovanú čisto len na sociálno-spoločenský vzdor okolo Mariny. (05.04.2018)

Fantastická žena začíná tam, kde většina melodramat končí – úmrtím jednoho z partnerů. Smrtí Orlanda pro Marinu začíná několikafázový proces obhajoby vlastní identity. Před lékařem, policejní vyšetřovatelkou, členy Orlandovy rodiny musí bránit vše, co utváří její „self“ – jméno, tělo, hlas. Skoro nikoho nezajímá, co Marina chce. Nikdo se nezeptá, co cítí. Ostatní v ní nespatřují sobě rovného člověka, ale anomálii, ohrožení statu quo. Každá z postav, kterou je Marina souzena, zároveň zastupuje určitou instituci, čímž příběh jednoho odloučení získává politický rozměr. Marina nehájí jenom právo žít plnohodnotný život. Reprezentuje každého, kdo se lidem jako Orlandova exmanželka nezdá být dostatečně normální. ___ Lelio vyprávění zakládá více na paralelách a variacích než na kauzálním řetězení událostí a dějových zvratech. Marininu nahotu vnímáme během jejího milování s Orlandem odlišně než během pořizování policejní dokumentace či zmíněné scény v sauně. Když v nočním klubu objímá neznámého muže, moment postrádá vřelost jejího dřívějšího, podobným nájezdem kamery zachyceného tance s Orlandem. Hrdinčino hledání silného hlasu je motivováno nejen touhou po rovnoprávnosti, ale též snem o pěvecké kariéře. Právě v nenásilném propojení individuálního a emancipačního příběhu se projevuje Leliův režisérský um možná ještě výrazněji než ve scénách, kdy opouští dominantní realistický styl a umožňuje hrdince alespoň pomyslný únik do světa, ve kterém může být sama sebou. ___ Fantastická žena patří k filmům, v nichž každý záběr vyniká svou promyšleností. Barvy, rámování, objekty v mizanscéně nesou významy a vypovídají o životní situaci, v jaké se postavy nacházejí. Marina například během většiny filmu nosí na krku řetízek ve tvaru půlkruhu. Když si uvědomí, že svou identitu nemůže zakládat na ne/přítomnosti kompatibilní druhé polovičky, vyměňuje poloviční kruh za klíč. Nejde o nejsubtilnější metaforu pro nalezení klíče k vlastní duši, ale Lelio o jemnost neusiluje. Jeho odvážný, v detailech přesný, v závěru povznášející snímek stejně jako hlavní hrdinka nic neskrývá a svému publiku se nebojí jít vstříc. Současně se nepodbízí a nežadoní o soucit. K tomu, abyste Marinu přijali ve vší její rozmanitosti, vás nenutí. O to větší hodnotu má závěrečné uvědomění, že byste s touto fantastickou ženou rádi strávili mnohem víc času. 90% (14.12.2017)

Prostory [sauny] jsou společný? A jsou i oddělený? Popularitě filmů tematizující neběžné sexuálně identitní trable rozumím - osudy postav zrcadlí v aplifikované podobě úkoly, s nimiž se v éře posedlostí souběhu sama se sebou musí popasovat každý divák; snad i ten, který si může dovolit tyto úkoly považovat za poněkud triviální. Škoda nastává, když film nepřináší nic, co divák nezná z banálních heterosexuálních vztahů a zavdává tak důvod k podezření, že byl ve hře přinejmenším samoúčel. Hlavní hrdinka, civilně a citlivě ztvárněná Danielou Vaga, totiž nezažívá nic moc jiného, než co by v odpovídající situaci mohlo potkat netranssexuální, o mnoho let mladší milenku muže tváří Francisco Reyese, který s brýlemi vyhlíží ironicky jako kdosi na průsečíku Jeremy Ironse a Woodyho Allena. Spíše tedy Una mujer regular :-). Řemeslný způsob, kterým se zhošťuje přiblížení stresu z náhlého úmrtí staršího, milovaného partnera je nicméně slušný, decentní a poučný. Psychologická linie si drží úroveň a divák přehlcený almodóvarovkými excesy uvítá, že jich není moc, i když vůle zjevně byla, např. v podobě tanečních čísel. Santiago (de Chile, nikoliv de Compostella) navíc vypadá jako moc zajímavé město... :-) (23.11.2017)

Tak film s LGBT tematikou pro letošní rok bychom měli (ale ono jich zase určitě bude mnohem víc). Oscar za cizojazyčný snímek mě navnadil, ale je to stejně unylé a intelektuálně zaprděné jako oscarová Lady Bird. To spolunominovaní Nemilovaní Andreje Zvjaginceva byli jiná liga. Škoda. (25.07.2018)