Špina

"Špina" ma lákala od momentu čo som videl trailer. Ale nakoľko som v tom čase bol mimo, nestihol som film vidieť a dostal som sa k nemu až teraz. A môžem iba povedať, že mi je úprimne ľúto, že som sa k nemu nedostal skôr, lebo tento film by som na veľkom plátne maximálne ocenil. V prvom rade musím povedať, že práca s kamerou na tomto filme je absolútne vynikajúca. Často je pre nás silnejšie to čo nevidíme, než to čo reálne vidíme. A keď nám to potom film ukáže, zapracuje to ešte lepšie. Dialógy pôsobia veľmi autenticky a psychický boj, ktorým prechádza Lena je vynikajúco vykreslený. Je super, že film sa sústredí na ňu, jej boj a jej psychickú traumu. Dotvára to viac tú silu, ktorú tento film potrebuje. Okrem toho je pre mňa až desivé, že slovenské psychiatrické ústavy pôsobia ako miesta, kde je každému úplne jedno, ako sa osoby cítia, čo povedia a podobne, pretože jediné čo je dôležité je nadopovať ich liekmi, vymyť mozog a dať predstavu, že si vymýšľajú a vo svojej hlave si vyfabulovali rozprávky, ktoré im nikto nemôže uveriť, lebo sú vymyslené. Je to desivé a súčasne aj veľmi autentické. To je asi slovo, ktoré som si pri tomto filme vyslovoval najviac - "Autentické." Je to veľmi silný príbeh, ktorý nepotrebuje veľa postáv, no tie na ktoré sa sústredí absolútne skvele pracujú s prostredím a scenárom. Nie je to film, kde tínedžeri sa snažia rozprávať ako tínedžeri. Je to film, kde vidíme tínedžerov, ktorí skutočne rozprávajú ako tínedžeri. V tomto to film zvláda vynikajúco. Okrem toho aj využitie hudby vo filme je vynikajúce. Nie je tu veľa miest, kde je hudba, no miesta, ktoré si zvolia sú veľmi dobre zvážené a fungujú skvele. Celý čas po tom, čo som to dopozeral a aj počas sledovania som rozmýšľal, čo by som na filme vytkol a napadlo mi akurát, že je divné, že jazyk je celý čas taký tvrdý, no na začiatku padne úplne z nepochopiteľných dôvodov slovo "pipík." Neviem či to bolo v scenári, ale bije to do uší, keď si človek vypočuje zvyšok filmu a jazyk, ktorý obsahuje. A druhý drobný detail, ktorý vnímam je fakt, že je zvláštne, keď som mal pocit, že Anka Šišková chcela sama Roba svojej dcére dohodiť. Neviem. Možno za to môžu tie monológy, ktoré spolu s ním prehodí a následne monológy, keď nechá Lenu s ním v izbe, ale tá scénka bola na môj vkus trochu divná. Ale to sú skutočne detaily, kde sa snažím nájsť niečo, čo ma na filme rušilo, keď nad ním premýšľam po dopozeraní. Zvyšok filmu je podľa mňa vynikajúci. A je mi trošku ľúto, že tento rok sme skutočne mali na Slovensku dva vynikajúce filmy, ktoré nás mohli reprezentovať na Akadémii, no rozhodlo sa, že šancu dostane iný film. A hoci si myslím, že "Čiara" je dobrý film, nemám pocit, že by sa kvalitatívne chytal na to, čo nám ponúkli filmy "Špina" a "Nina". Ale to sú moje pocity. A nebudem Vám vyhovárať vaše názory ak ich so mnou nezdieľate. Ak ste tento film ešte nevideli, pozrite si ho. Určite ho oceníte. Hodnotenie: A (06.12.2017)

Ve světle českých komedií typu Strašidla nebo Padesátka, v nichž je motiv znásilnění nechutně a amorálně využíván coby zdroj nevkusného humoru, je nutno zdůraznit důležitost toho, že v současné domácí kinematografii existuje i takový snímek, který se traumatem žen ze znásilnění zabývá zcela seriózně a psychologicky. Ke cti mu slouží věrohodní herci ztvárňující převážně výrazně nesympatické postavy, silná atmosféra podtržená nevábným prostředím ústavu i kamerou malující depresivní chladné obrazy a několik emocionálně působivých scén. Ne až tak působivý je však samotný děj, způsob jeho vyprávění a vykreslení konkrétních klíčových situací. Diskutabilní nevěrohodnost úvodního aktu znásilnění nevyplývá nutně z toho, že při něm dívka na svou obranu nekřičí, nýbrž že si násilník vybere k onomu činu mimořádně riskantní okamžik, v němž by eventuálně mohl být snadno prozrazen. Že hlavní hrdinka mlčí o svém napadení je ospravedlnitelné možnými obavami ze zahanbení, leč film se tímhle zabývá příliš povrchně, neb nenechává hrdinku mluvit ani o svých pocitech. V závěru dotyčná sice tvrdí, že nechce být považována za oběť, nicméně snímek samotný ji jako oběť prezentuje devadesát procent stopáže, takže ani nemůže být vnímána jinak. Z filmu to skoro vypadá, jako by oběti znásilnění neměly jinou možnost než se zcela psychicky zhroutit a stát se trvale utrápenými troskami toužícími po sebevraždě - a nepomůže ani pobyt v léčebně, kde se člověk setká jen s neschopnými psychiatry, elektrošoky a pacienty v podobě vulgárních deviantů. Tímto zveličováním prohlubujícího se zoufalství pak film vytváří bezútěšné pocity bezvýchodnosti, namísto toho, aby působil terapeuticky, ukázal jak s takovými pocity pracovat a jak traumata překonávat. Jisté zadostiučinění sice přichází na úplném konci, ale jen velmi zjednodušené a velmi mírné. Potenciální interpretací je ta možnost, že Špína ukazuje odstrašující případ a že oběti sexuálních násilníků by se neměly bát jít s pravdou ven. Hlavní význam Špíny každopádně i přes její pokulhávající zpracování spočívá v zásadním přispění do diskuze na společensky závažné téma sexuálních útoků a jejich důsledků, což se rozhodně cení. (25.02.2018)

Znásilněna matikářem. Syrový a tak trochu perverzně znepokojivý pohled do dívčího pokojíčku. A v něm už sice neuzříme rozeseté plastové panenky, uvidíme studentské děvče Lenu, které svůj kosočtverec nedobrovolně vystaví chlípnému Pythagorovi. Jenže o svém zážitku s odmocninou péra mlčí, páchá sebevraždu a ocitá se mezi chovanci v psycho ústavu. Vzdálená reminiscence na Requiem pro panenku sice tenhle film řadí do podobného psychologického ranku, jen nechme Renče Renčem a raději se podívejme na více než nadějný a značně provokativní režijní styl Terezy Nvotové a jejího štábu. Zkušená dokumentaristka se nezapře a i na poli hraného filmu si vedla pozoruhodně. Dvě třetiny filmu jsou kvalitně explicitním psychologickým náhledem do křehké dívčí duše, potažmo náhledem na dospívající mládež vůbec. Ve filmu platí, že čím méně známý herec, o to má divák sugesci, že se ocitl v kruhu mládeže, kde se mluví abnormálně vulgárně, přičemž ty dialogy působí odpozorovaně, prostě žádná umělá mluva jako z nekonečných seriálových debilit. Anna Šišková a Luboš Veselý jsou nejznámějšími hereckými akvizicemi. A vlastně nebýt jejich účasti, převládal by dojem, že se dívám na dokument, případně docu-rekonstrukci ze života panny. Závěrečné vyústění je nejslabším úsekem filmu, najednou neměl příběh kam směřovat, ani věrohodně to nebylo v této fázi pojato. To je škoda, že závěr je tak odbytý. Nvotová ukázala skvělou práci s herci, retardovaný bratr Leny, ztvárnil ho Patrik Holubář, je určitě hodný nějaké ceny, nominaci má v držení Anna Šišková i hlavní představiteka. Hlavní hrdinka je druhý problém filmu - Dominika Zeleníková je veskrze nesympatická ve svém projevu. To hlavní, že by s ní měl divák soucítit, na mě nepřenesla, i když je mnohdy znát, že v tom určitou roli sehrál i tvůrčí záměr. Celkově je konstrukční psychologický ráz filmu posazen neotřele, byť téma oběti znásilnění není zrovna objevné. K filmu si vezměte slovník, slovenština převládá. 7/10 (22.03.2018)

Tři hvězdy dát nechci, to je málo, protože průměrné to nebylo. Minimálně herecké výkony byly výborné, ale scénáři jsem věřit nedokázala. Nechat se radši zavřít na psychiatrii, než napráskat jedno hovado? V tom bohužel dilema nevidím, čímž rozhodně však nechci toto téma a traumata s tím spojená znevažovat. Ještě k vykreslení prostředí té psychiatrie - jestli to tam vážně chodí ještě i v dnešní době takhle - a je tam tak nemožný a netečný personál, tak není vážně radno se zbláznit. (15.01.2018)

Jestli moderní psychiatrie vypadá podobně, jako je tomu v tomto snímku, tak to tedy potěš koště, protože ten obrázek je poměrně nekompromisní a perfektně dokresluje depresi celého filmu, který velmi citlivě a současně bez obalu zpracovává jednu z nejsilnějších látek, které se dají v životě bohužel najít. Tahle celovečerní režijní prvotina má rozhodně co říct a její některé scény jsou skutečně dechberoucí a mrazivé. Výborná práce. 85 % (11.05.2017)