Helimadoe

Helimadoe je film, který na ČSFD ztrácí body asi hlavně pro svou pomalost. Sám o sobě je ovšem režírován poměrně dobře a ani herecké výkony nejsou vůbec špatné. Především Josef Somr podává výkon velmi dobrý a kupodivu ani herectví Jakuba Marka jakožto hlavního hrdiny není, navzdory místní kritice, nijak zlé. Hlavní slabina filmu tkví v něčem jiném. Zcela fatálně se míjí s knižní předlohou. To, že museli tvůrci obětovat některé části děje je samozřejmě pochopitelné, vždyť nacpat 240 stran textu do devadesáti minut filmu lze jen obtížně. Také změny vyplývající z rozdílných charakteristik filmu a literatury jsou pochopitelné. Méně pochopitelné jsou významové posuny. Doktor Hanzelín není lidmi opovrhovaný podivín, jeho dcery nepůsobí dojmem zapšklých starých panen, Ema není dívenka chorobně drobná a křehká, učitel Pírko není nemotorný směšný prcek. To všechno samozřejmě posouvá celkové vyznění příběhu a číní jej o poznání banálnějším... Navíc, mnohé situace ve filmu se nejen od knižní předlohy liší a to prakticky vždy směrem k jejich zjednodušení, banalizaci, odmagičnění, ale dokonce jdou významově zcela proti duchu předlohy. Například pokud Dora v předloze říká, že nemůže být šťastná, ve filmu tvrdí pravý opak. Zatímco tragický, bezvýchodný, existenciální rozměr románu se ve filmu zcela ztratil, motiv erotického jiskření byl naopak neúměrně zvýrazněn... Samozřejmě se naskytá otázka "proč?" Možná ze snahy po větší divácké přitažlivosti, lepší pochopitelnosti. Film jakoby obrušuje veškeré hrany a místo nich kreslí podivnou starosvětskou idylku. Určitě i proto, že si tvůrci filmu zjednodušovali práci a jednotlivé scény, lokace či situace řešili tím nejjednodušším způsobem. Možná také proto, že Jireš jednoduše neznal románovou předlohu a z ne příliš šťastně napsaného scénáře vytáhl zcela odlišné důrazy. Mnohé významové posuny by pak šly na vrub prosté snaze dát, patrně ne zcela pochopitelnému (protože posunutému), ději alespoň nějaký smysl. Výsledek je ovšem tak jako tak slabý... Celkový dojem: 60% (27.06.2010)

Já jsem tedy navýsost spokojen, Helimadoe mne "obohatila", rozproudila mou mysl, krátkodobě si pohrála s mými city. Adaptace dalšího Havlíčkova románu Petrolojové lampy, kteroužto vzpomínáte, tedy alespoň někteří z vás, je pro mne slušným zážitkem, filmem, u něhož se můžu pnout pýchou, jak precizně naší filmaři dokáží postihnout atmosféru dob (ne)dávno minulých, to vážně, vsadím se, že nejsem jediný, kdo měl pocit, jako by tam skutečně byl, na přelomu těch dvou století, století devatenáctého a dvacátého, dále se mohu pyšnit tím, jaké skvělé herce máme, respektive jaké skvělé herce jsme měli, kdo z nás, totiž z těch, kteří měli s výše zmíněným filmem tu čest, by zapomněl na podmanivý výkon Petra Čepka, avšak... avšak je to Helimadoe, kdo vítězí v případě, že ještě jednou budu chtít zkouknout jakoukoli adaptaci Havlíčkovy knihy, popřípadě si přečíst samotnou knihu. Je tomu s podivem, ansámbl, v čele Jakubem Markem, dětským hercem, jenž se ve světě filmu před i po Helimadoe výrazně neprosadil, jak se tak koukám na jeho filmografii, čemuž se však nelze divit, mne nikterak nezaujal, možná jen Lucie Zedníčková, kterážto mne něčím okouzluje, něčím, co však nedokáži přesně definovat, přesto vše se mně zdá neskonale půvabná, a je pro mě možná i tím hlavním lákadlem a tahounem snímku, nebo lépe řečeno, tahounem filmu je pro mne postava, jíž ztvárňuje, Dora, ta z pěti dcer, pro níž venkovský život není, ta, která to dává nejokázaleji najevo. Konflikt, který vede se svým otcem, šosáckým, leč dobráckým usedlíkem dr. Hanzelímem je tak intelektuálně nabíjející, odráží se v něm spor moderního s tradicí, mezigenerační rozdíly, neskutečně mne to bavilo sledovat, toto mne naplno zainteresovalo do příběhu, který je vlastně úplně o něčem jiném, totiž o prvním milostném okouzlení. Tato dějová linka má svou poetiku, to jo, ale jak jsem naznačil, Jakub Marek mně byl vzdálen, nebyl jsem s to se do něj vcítit, nebyl pro mne věrohodným. Škoda, příště to chce lepší ruku při výběru hlavního hrdiny, pane Jireš, ale i tak převládá spokojenost. 75% (13.05.2014)

Velmi milý filmeček. Takový bezdějový, ale milý. Postavy jsou tu velmi zajímavé, i když někdy ne moc rozebrané, ovšem při této stopáži a množství postav je to pochopitelné. Nedá se vybrat ta nej, protože to jsou u mne asi všechny. Výslovně záporná postava zde není, možná snad Dora? No, nebudu to rozebírat, film doporučuji a za tři čtyři léta se jistě podívám zas. (20.09.2016)

Tak se zase musím smát, jak se tu místní "honorace" po povinné kolektivní četbě předdohodla, že tento velmi dobrý film vlastně dobrý není. Jediné zlo je až unyle figurínovsky představitel hlavního hrdiny. Na rozdíl od amerických sraček, které se tváří jako prazdroj tantrické sexuality je tento film nádherně erotický a výčtem jednotlivých dcer a jejich pohledů k chlapci jakoby multispekrálním obrazem všech možných forem lásky. Pro mě o to více záživné, protože já ve své patnáctileté hlavě neřešil jeho dilema volby, nýbrž si vklidu užil kolektivní přízeň skoro všech doktorových dcer. Jistě to je dílo knihy, nicméně tvářit se, že film více zničil než zvládl, není na místě. Ljuba Krbová je k sežrání a Oldřich Navrátil snovej. 70% (01.01.2008)

Když jsem šel na film někdy v tom 92/93 roce, bylo mi snad jen o pár měsíců více, než hlavnímu hrdinovi. Takže asi pochopíte, že jsem příběh prožíval s ním. Mě by to ale tedy táhlo spíše k Marii (Ljubu Krbovou jsem si tehdy zamiloval opravdu hlubokým obdivem). Literární předlohu jsem nečetl (hodlám napravit), tehdy jsem ani nevěděl, kdo to Jireš je, ale film na mě stejně působil i po těch dvaceti letech. Pořád jej považuji za nejlepší český porevoluční film. Somr je výborný, až teď jsem zjistil, že již tehdy vlastně hrál mého budoucího tchána. On tedy není doktor, ale povahově a názorově jedno jsou. (01.09.2013)