Návrat ztraceného ráje

Vojtěch Jasný tenhle film naočil hlavně pro sebe. Myslím, že sám by na něm nic nezměnil. Mladá učitelka s Američanem a jejich lovestory jsou ve filmu hlavně kvůli tomu, aby mohla být vytvořena alespoň nějaká dějová linie. To, že Návrat ztraceného ráje nebyl u diváků nijak mimořádně úspěšný, nutně neznamená, že se nepovedl. Možná se prostě jen nestřetl s diváckými očekáváními. Proto varování pro ty, kteří se na jeho sledování chystají. Nečekejte epický rozlet, byli byste zklamáni. Film symbolicky uzavírá to, co začalo v Rodácích, a Jasný se v něm vypořádává se svými rozponými pocity. Narozdíl od jiných ho doporučuji ke shlédnutí, už jen proto, pokud se chcete dozvědět trochu málo o osobnosti režiséra, jeho rodiny i jejich přátel, z nichž část se objevila i v Jasného nejslavnějším snímku. (21.08.2004)

Tušila jsem, že to bude špatné, ale až tak moc? Se šroubovanými dialogy (nevšimla jsem si ani jednoho přirozeného) neudělají nic ani sebelepší herci. Úplně nejhorší je tam ta popisnost - Brodský zřejmě chodí za Galatíkovou co chvíli, ale stejně je potřeba dialogem s jejím vnukem obsáhnout 40 roků starou křivdu, která asi nebude tak hrozná, když ji Poutník vyřeší jedinou větou během nedělního oběda. Americká část je zas narvaná takovým množstvím klišé, že se až člověk musí divit, jak se to Jasnému vlastně povedlo. Jedinými trošku světlými místy tak jsou záběry na Bystré. Chjo. (26.10.2010)

Klasický příběh o návratu exilantů. Nic moc. Ovšem slabý příběh je doplněn hezkou hudbou a poezií některých scén. Ovšem ne těch v USA. Tam to jaksi chybí. Zato Joskova příhoda mne hodně pobavila. Když už někdo vymyslel tu blbinu o ztrátě kluka v New Yorku, tak měl také vymyslet nějaké vysvětlení. Protože prostě nevěřím tomu, že vzdělaná žena, matka, která má jen trochu rozumu, synka nepoučila, že v případě kdyby se ztratil, ihned vyhledal policejní stanici, nebo prostě policajta vůbec. Za normálních okolností by mu to vtloukala do hlavy už doma a cestou letadlem a furt stále dokola. Takže tato příhoda moc uvěřitelná není. Dále to kazí scény bez souvislosti a dokončení. Například muže, nebo Janovo krvácení. Ale budiž, hezké to bylo. A na paní Timkovou bylo občas hezké podívání. Je dobré se ještě před zhlédnutím tohoto snímku podívat na film Všichni dobří rodáci. (11.09.2019)

Jde o volný pokračování filmu Všichni dobří rodáci(1968). Samozřejmě co se týče technický a obsahový stránky tak se na svýho předchůdce vůbec nechytá a kvalitativně tyhle filmy nejde vůbec srovnávat. Všichni dobří rodáci jsou jednoznačně daleko kvalitnějším a silnějším filmovým zážitkem.  Návrat ztraceného ráje na mě působí tak trochu poloamatérským dojmem. I přestože nejde o nějakej zásadnější filmovej zážitek tak bych tenhle film až tak nezatracoval. Jde o takovej obyčejnej snímek(mě nenudil) vyprávějící o návratu do rodné vísky a znovuobjevování svých kořenů. Především mě potěšila účast Vladimíra Pucholta, kterýho jsem sice před tímhle filmech viděl jen ve dvou filmech ale obou byl prostě nezapomenutelnej. Jde o film První den mého syna(1964) kde hrál Žluťáska a druhým filmem je Černý Petr(1963) kde hrál roli roli zednickýho učně a to jeho tipycký Ahóóój z hlavy jen tak nevymažu. V obou filmech jak už napovídá rok vzniku byl ještě mladý ucho. V Návratu ztraceného ráje už je mu o "pár" let víc. Je vidět, že zub času prostě neúprosně hlodá. Každopádně jsem rád, že jsem Vláďu Pucholta o5 viděl a asi především díky němu ty 3 slabší hvězdy dám. (17.03.2023)

Naštěstí jsem nezažil emigraci, takže ten pravý emigrační stesk a touhu po vlasti si mohu pokusit jen představit... Jsem patriot a tak věřím, že by se mi stýskalo a to hodně. Snad jen proto neházím flintu do žita nad tímhle filmem. Tahle reflexe je hodně poetická a bohužel se asi díky tomu nepodařilo dát dohromady klouný děj... Chápu tu mnohou potřebu ukazovat krásu domoviny průhledem skrz stébla trav v lukách, odrazem slunce v hladině rybníka, vlněním obilí ve větru či záběrem na stařenky v šátcích zpívající v barokním kostele - to vše za zvuků smyfonického orchestru. To mi nevadilo. Vadil mi však stejným způsobem natáčený New York. A co mi nejvíce vadilo, byly dialogy. Ve filmu se mihla celkem slušná škála našeho hereckého výkvětu, ale všichni v čele s Pucholtem mluvili způsobem jako by texty četli a ani pořádně netušili o čem je řeč...u neherců byl tento problém ještě markantnější. Celé to působilo velmi civilně až ochotnicky... Čekal jsem víc. * * (20.08.2012)