Návrat ztraceného ráje

Snaha důstojně se vyrovnat se VŠEMI DOBRÝMI RODÁKY se vyznačuje vedle kultivované filmové řeči šedesátých let příliš velkým záběre témat a ne zcela zaplněnou mozaikou. Nostalgie také občas zápasí s idyličnem a řada témat zůstává nakousnuta, ale ne zcela dotvořena. I tak se Jasný za své dílo a mimořádně kvalitní herecké obsazení nemusel stydět. (30.11.2021)

Tušila jsem, že to bude špatné, ale až tak moc? Se šroubovanými dialogy (nevšimla jsem si ani jednoho přirozeného) neudělají nic ani sebelepší herci. Úplně nejhorší je tam ta popisnost - Brodský zřejmě chodí za Galatíkovou co chvíli, ale stejně je potřeba dialogem s jejím vnukem obsáhnout 40 roků starou křivdu, která asi nebude tak hrozná, když ji Poutník vyřeší jedinou větou během nedělního oběda. Americká část je zas narvaná takovým množstvím klišé, že se až člověk musí divit, jak se to Jasnému vlastně povedlo. Jedinými trošku světlými místy tak jsou záběry na Bystré. Chjo. (26.10.2010)

I když sem se v tom filmu několikrát mihl a dostal za jeden natáčecí den 50kč, tak teda výsledek je hodně slabý. Kdyby se to netočilo u nás a kdyby nám díky natáčení nedali pár dní volna ve škole, šel bych níž s hodnocením:) Film hlavně shazují herci a totálně nezajímavá náplň filmu...tolik zbytečných scén jsem dlouho neviděl...ale možná jsem jen snímek nepochopil. Možná Jasný navazuje na Rodáky v nějakém zakódovaném módu, plném tajných šifer a znamení, které ocení jen jedinci detailně obeznámení s Rodáky...možná...hmm...kdo ví. Stejně mám na natáčení hodně hezkých vzpomínek, třeba jak jsme šli s kámošem pro podpis k Brodskému do karavanu, ten nám dal cosi k pití, tak 20 min klábosil o ničem, úplně na nás zapomněl a teprve až se mi podařilo převrhnout prázdnou sklenku, se nás teprve zeptal, proč jsme vlastně přišli a kdo jsme :) (29.01.2008)

Jak píše Radek99, zdá se mi trochu nedoceněný tento zajímavý snímek, který vlastně jen ukazuje, jak žijeme. Zajímavý je také často dokumentární styl příběhu i pěkné zobrazení New Yorku. Ano, jsou zde místy scény, které jakoby se do filmu ani nehodí, ale vzápětí se ukazuje, že tam patří a neruší celkový ráz filmu. Pucholt sice působí hodně jako neherec, ale v průběhu filmu si to nějak sedne. Kdybych byl hodně kritický, dal bych asi i 50%, ale tentokrát jsem byl spokojený na 75%, 18.9.2014. (19.09.2014)

Podivná, rozbředlá, nesoustavná reflexe exilu, porevoluční české reality a života v americkém velkoměstě. Jako by režisér chtěl říci velmi mnoho a tak se zajíkal množstvím dojmů, že neřekl souvisle prakticky nic. Navíc zde zoufale selhává i Jasného hlavní zbraň, totiž poetizující vidění světa, jindy tak výrazně určující charakter filmu. (11.01.2007)