Cudzejší ako raj

Jarmusch se pozná. Všechny jeho filmy nesou jeho typický rukopis. Tento film obnáší všechno Jarmuschovské. Zajímavé postavy, cestování někam + nějaká ta švihlá hudba. Je fantastické jak film funguje, a to i když s v něm téměř nic neděje. Stále ve mě rezonuje. Úžasná první povídka se odehrává vlastně jen na bytě a přesto působí nesmírnou šedou silou. Vypovídá o lidech, kteří fakt neumějí moc žít. Druhá část ukazuje tyto lidi na cestách a také zde Jarmusch ukazuje nejúžasnější rande v kině, jaké jsem kdy ve filmu viděl. No a třetí povíkda opět jen rozvádí neschopnost protagonistů nějak žít. A nakonec nechybí rozsekávka. Kamera je také luxusní, černobílá, ponurá, syrová, depresivní. Very good. (29.10.2006)

Další Jarmuschova tradiční hra na umění. Dva povaleči se poflalkují světem. Krajně nezajímavá věc, na kterou se sice dá místy koukat (díky velice zřídkavému závanu humoru), ale jakmile se na jedinou sekundu zamyslíte, tak si uvědomíte, že je kompletně celý snímek opravdu totálně a nefalšovaně o hovně. V podstatě sledujete (naštěstí v přátelské stopáži) tři nezajímavé životní osudy tří nezajímavých lidí. Nic víc a nic méně. Za sebe (největšího filmového odborníka vesmíru) dávám slabé dva kusy. (21.07.2018)

Chlápek Willie co před deseti lety přijel do Ameriky dobýt svět, se teď jen válí v posteli v laciným bytě někde na periferii New Yorku a živí se sázením na koně a příležitostnými podvody v pokru. Když do stejného ráje přijede z Maďarska i jeho sestřenice Eva, která u něj pár dní přespí, je Willie vyvedený z letargie, ale společná cesta do Clevelandu a na Floridu je stejně prázdné a bezcílné bloudění, jako celých deset let dosavadního Williho života v Americe. (25.04.2009)

Hrubozrnný černobílý obraz, unavené tempo, návaznost na umělecký film 60. let, jemuž dramatizace vskutku nikdy nebyla vlastní, časté temp morts čili zámlky, bressonovsky úsporné herectví, Jarmuschova nezaměnitelná poetika, která dokáže proměnit v kouzelnou etudu i tu nejobyčejnější situaci (návštěva kina), všeprostupující šerá melancholie, subkultura zahálčivých "hipsterů" a jejich trochu zvláštní vystřízlivění z amerického snu před branami ráje, který není ve výsledku o nic podivnější než ostatek Jimovy tvorby - takový i mnohý jiný je dnes už legendární referenční bod nezávislého filmu, který byl ve své době pořízen za pouhých 110 000 dolarů, a který, kromě toho, že svému tvůrci vynesl ceny na většině významných zámořských i evropských festivalů (Sundance, Telluride, Cannes, Locarno...), byl americkou kritickou obcí prohlášen za nejlepší film orwellovského roku 1984 (sic!). // Poznámečka na okraj: Z formálního hlediska je nejpodivnější, jak je celý film uspořádán. Je totiž rozdělen na jakési "segmenty" (kapitoly pomíjím), tj. jednotlivé záběry/scény, převážně statické kompozice, ale i záběry v "pohybu" (podélná jízda, umístění kamery na zadní sedadlo či na přední kapotu, přerámování), které jsou od sebe vždy odděleny několika vteřinami černých políček - a to bez výjimky. Střih v rámci záběru je tabu. (10.05.2009)

Film divnejší ako som čakal, ale taký je už Jarmush a na žiadny jeho film sa nedá dopredu pripraviť a povedať si - takto to bude vyzerať, pretože tento čudák vždy vybalí úplný protiklad zo všetkých očakávaní. Krásne hranie sa s charaktermi postáv a s krátkymi, stručnými, odpaľovacími dialógmi, ktoré častokrát aj keď nechcú, sú cool a keď nie hranie sa s dialógmi tak so štýlovým mlčaním, nekončiacou trpkou zábavou. Jim má proste štýl, jeho flegmatický sentiment mu žeriem aj keď s danými postavami a situáciami by sa dali robiť zázraky smiechu, tu som to mal totálne na háku. A záver, kde Willie maximálne vytrel sám so sebou, no comment. Kesenem Sepen! 80%. (18.06.2008)