光る女
Luminous Woman
Recenzie (2)
Kýčovitý příběh o nevinných prosťáčcích ve zkaženém velkoměstě dostává díky Sómaiově expresivnímu stylu a ambiciózní režii podobu velkolepé symbolistní pohádky, která umocňuje naivitu a teatrálnost příběhu, ale tím jej také přetváří do podmanivě fascinující fantazie. Pochybná zákoutí Tokia a galerka výstředních vyděděnců, které je obývají, se proměňují v romantizované karikatury vyvolávající divácké okouzlení. Vysoké a nízké se zde prolíná do hyperestetizované operní nadreality, bez ostychu se mísí celá škála žánrů a všemu vládnou zjitřené čisté emoce. Jinými slovy zde Sómai v japonském prostředí vytváří ekvivalent francouzského hnutí cinéma du look, respektive jednoho jeho směru zastoupeného velkoměstskými fantaziemi Leose Caraxe (vlastně komplet jeho filmografie), Jeana-Jacquese Beineixe (Diva, Měsíc v kanálu, IP5: Ostrov mastodontů) a Luca Bessona (Podzemka). Když budeme linii myšlenek stran kinematografie coby vzájemně se obohacujícího dialogu filmů a tvůrců rozvíjet, můžeme pak ozvuky Sómaiovy "Zářící ženy" spatřovat jednak v Caraxových o čtyři roky novějších fenomenálních "Milencích z Pont-Neuf", ale především v o generaci mladším velkoprojektu a generačním kultu "Swallowtail & Butterfly", jehož režisér Šundži Iwai je spolu s Kijošim Kurosawou označovaný z tvůrce, kteří nejvíce vykazují inspiraci Sómaiovou tvorbou. Sómai ve svém filmu diváky přenáší do světa nelegálního wrestlingu, který má ale fantaskně stylizovanou podobu, v níž se vedle zápasů potkává cirkus, kejklíři i opera a vše sleduje publikum ve večerních róbách. Zde nechává rozvíjet romantický trojúhelník o prosťáčkovi z venkova, který přišel do Tokia najít svou snoubenku. Zatímco zjišťuje, že ona nenávratně propadla svodům velkoměsta, sbližuje se s operní pěvkyní, jejíž srdce si musí vydobýt od zlotřilého eskamotéra. Podobně jako v "Lost Chapter of Snow: Passion" stylizuje Sómai celé vyprávění do okázale umělých vinět, čímž umocňuje fantazijnost a nereálnost celého vyprávění. Vedle pastelových barevných filtrů a trademarkových dlouhých kamerových jízd k tomu maximálně využívá dispozice prostředí scény. V exteriérech hojně natáčí dlouhé sekvence na ulicích bez omezování kolemjdoucích, čímž skrze jejich autentické reakce stahuje pozornost na inscenované dění před kamerou. Interiérové sekvence zase pojímá až vyloženě divadelně s důmyslnými sety, které pohybem kamery či scény přidávají další plány obrazu. Ostatně nejen v tomto ohledu se jako další paralela k "Zářící ženě" nabízí neprávem opomíjený muzikálový experiment "One From the Heart" Francise Forda Coppoly, které se také vyznačuje totožně okázalými, fascinujícími, zcizujícími i realizačně náročnými postupy. ()
LUMINOUS WOMAN...SVÍTÍCÍ ŽENA...Příběh silného venkovana, který přichází z Hokkaida do Tokia a stane se zápasníkem v undergroundu. Usiluje o zpívající ženu a odchází s ní../viz pozn./....Podivný, těžko zařaditelný film, používající barevné filtry, který však má vnitřní sílu. ()