Réžia:
Juraj JakubiskoKamera:
Laco KrausHudba:
Jiří BulisHrajú:
Ondřej Pavelka, Bolek Polívka, Markéta Hrubešová, Deana Horváthová-Jakubisková, Viliam Polónyi, Miroslav Macháček, Štefan Kvietik, Stanislav Štepka (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
Tragikomické ohliadnutie sa za koncom druhej svetovej vojny a obdobím nástupu komunistickej mašinérie. Na tomto pozadí sa odohráva chvíľami až snový príbeh troch hlavných protagonistov - komedianta Pepeho, frontového vojaka Prengela a židovského dievčaťa Ester, ktoré sa vracia z koncentračného tábora. Traja ľudia bez domova sa snažia naplniť svoju predstavu o šťastí. Vybrali si však zlú dobu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (184)
"Sedím na konári a je mi dobre" je velice zvláštní snímek. Ze začátku zde máme cynickou válečnou komedii o dvou vysloužilcích, pak válečný film a na konec psychologické rodinné drama. Juraj Jakubisko mezi těmito žánry nepřechází násilně, naopak. Jemně, až láskyplně je kombinuje a proplétá. Bolek Polívka a Ondřej Pavelka byli skutečně dokonalí. Možná jejich nejlepší role (Pavelkova na sto procent). Rovněž potěší i Deana Horváthová coby uvedomelá súdružka a Štefan Kvietik v úloze jedné z obětí komunistické mašinérie. Markéta Hrubešová je sice herečka trochu jiné kategorie, ovšem pro svou roli má jiné přednosti. Při sledování filmu mi bylo hodněkrát do smíchu, hodněkrát do pláče. A to je nejspíš účel tohoto nádherného filmu. ()
Už jen za to, že mě Jakubisko donutil napsat sdělení, které bych v běžné komunikaci jen ztěžka obhájil, větu, jež vám čtenářům oznamuje, že bych také s chutí ochutnal ouško slaďoučkého Stalina, si samotný film nějakou tu hvězdičku zasluhuje... :-) Ale teď na vážnější notu, "Sedim na konári je a je mi dobre" je bezpochyby jedním z nejkrásnějších filmů národní kinematografie, báseň o době mezi koncem jednoho utrpení a začátkem toho druhého. (Ne)všední etudy tři postav, které výborně ztvárnili Bolek Polívka, Ondřej Pavelka a Markéta Hrubešová - před začátkem jsem se bál jejich slovenštiny, všichni tři jsou totiž Češi, ale na konci nutno uznat, že to byly liché obavy. Co ještě říci, snad jen, že "Sedím na..." si pustím radši než druhý opus, kterýžto se vrací do raných let poválečné historie, Jasného skvost Rodáky, co už může být větší poklona? 80% ()
Perfektní práce s charaktery, dech beroucí atmosféra a příběh, od kterého jsem nedokázal odtrhnout zrak a střídavě jsem se smál, bál se o postavy a těšil se na vyústění jednotlivých scén. Juraj Jakubisko si mě zde povodil za ručičku jako malého kluka. Jeden z klenotů naší Československé tvorby, ke které jsem se - ke své ostudě - dostal až nyní. Ale o to více jsem radši. Pokud toto čtete a Sedím na konári a je mi dobre, neznáte, rozhodně mu dejte šanci. Získá si vás. P.S. Nejlepší herecký výkon Boleslava Polívky vůbec! 90% ()
Sedím na konári som spolu s Tisícročnou včelou a Perinbabou považoval za vrchol Jakubiskovej tvorby. Filmom, ktoré nakrútil predtým som príliš nerozumel, filmom ktoré nakrútil neskôr rozumie asi iba Deana. Sedím na konári som videl pred mnohými rokmi a spomínal som naň ako na vynikajúci film. Jakubisko angažoval troch českých hercov, nasadil svoje úspešné postupy a pustil sa do mapovania povojnového Slovenska. Výsledok je pomerne nevyvážený, úžasné scény a nápady, ktorých je väčšina sa striedajú s banalitami, výnimočne mi prekážal aj Bolek Polívka, v ktorom som viac videl Bolka, než Pepého. ()
Po mém soudu (a vedle Tisícročnej včely) nejlepší Jakubiskův film. Výborný námět, geniální herecké výkony, silný příběh s poselstvím, skutečně výborná kamera. Tragika i komika zároveň v přesně odměřených dávkách. Nádhera... Po novém shlédnutí (po 25 letech) musím napsat, že mi trochu vadí určitá režijní ledabylost, asi proto, že dnes znám i mladší a ještě ledabylejší Jakubiskovy filmy, přesto je to stále veliká síla... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: gudaulin, Radek99, Marigold, Renton, sud a jistě i spousta dalších, nepročítal jsem je všechny. ()
Galéria (22)
Fotka © Budapest Film
Zaujímavosti (20)
- Režisér Juraj Jakubisko pri jednom rozhovore spomína: "Keď mi zomrel otec, všetci plakali. Ja idem za rakvou, mám síce slzy v očiach, ale v duchu sa usmievam.... Teraz môžem vo filme odvážnejšie experimentovať i riskovať. Už som zodpovedný iba sám za seba. Podobne sa vyznáva postava komedianta v Sedím na konári: Keď mi zomrel otec, uľavilo sa mi. Nkdy mi nedovolil skákať na trapéze. Teraz už budem môcť, dostal som krídla." (Raccoon.city)
- Jednu z hlavných postáv Ondřeja Pavelku (Prengel) nakoľko neovládal slovenčinu predaboval Jozef Vajda. (Raccoon.city)
- V dave po oslavách 1. mája sa na dve sekundy zjaví človek točiaci VHS videokamerou ostatných komparzistov. (BlueNeon81)
Reklama