Sedím na konári a je mi dobre

Nejvyzrálejší Jakubiskovo epické dílo. Tento poetický opus začíná po skončení druhé světové války, kdy se za jistých okolností setkávají dvě zcela odlišné lidské povahy, které osud svedl dohromady a z nichž se stávají přátelé na život a na smrt. Protloukají se tímto epickým vyprávěním až do roku 1957 a vše se točí kolem zlata, které po válce našli a kolem tajemné dívky Ester, která přichází do jejich domu. Pro Boleslava Polívku to je jednoznačně životní role, jeho komediant Pepé Alberti posouvá snímek o třídu výš, jeho výroky, myšlenky a poznámky neustále chrlí v každém záběru. Krásná a podmanivá hudba jako by vypadla z pera Petra Hapky, ale znamenitě jeho styl napodobil Jiří Bulis. Normálně bych to vůbec nepoznal, kdyby nebyl v titulcích a byl bych skálopevně přesvědčen, že se jedná o další kouzlení Petra Hapky. Film jsem po delší době shlédnul na Čt 2 v HD rozlišení a úplně mě spadla čelist! Ty překrásné barvy a ostrost vyladila promítání k absolutnímu filmovému zážitku. Kdo tak ještě neviděl, opravdu vřele doporučuji! Jediné, co trošku kazí zážitek jsou postsynchrony, ale na to už jsem si u Jakubiskových filmů jakž takž zvykl. (01.05.2018)

Vážení přátelé... musím bohužel konstatovat, že tento Jakubiskův poválečný opus pro mě s odstupem času ztratil hrozně moc body... V kontextu jeho pozdější tvorby zdá se to celkem i jaksi nepřekvapivé. Film jako celek je pro mě docela málo historicky uvěřitelný, zkušení herci Polívka s Pavelkou se moc nepředvedli, o ne-herectví Markéty Hrubešové se asi netřeba ani bavit. Film je rozvleklý, scénky se kupí a kupí, ale po čase to prostě nějak začíná nudit. Při posledním shlédnutí dokonce nebyla ke konci ani chuť dokoukat - a to je v mém případě už velký problém. Holt některé filmy časem stárnou... (06.11.2014)

Po mém soudu (a vedle Tisícročnej včely) nejlepší Jakubiskův film. Výborný námět, geniální herecké výkony, silný příběh s poselstvím, skutečně výborná kamera. Tragika i komika zároveň v přesně odměřených dávkách. Nádhera... Po novém shlédnutí (po 25 letech) musím napsat, že mi trochu vadí určitá režijní ledabylost, asi proto, že dnes znám i mladší a ještě ledabylejší Jakubiskovy filmy, přesto je to stále veliká síla... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: gudaulin, Radek99, Marigold, Renton, sud a jistě i spousta dalších, nepročítal jsem je všechny. (25.12.2006)

Fantastické! Perfektný, vtipný a trefný príbeh ktorý mal v sebe isté črty satiry a v úzadí bolo cítiť geniálne podaný režisérov výsmech. Fantastický komik Bolek Polívka zažiaril fakt naplno a jeho hlášky boli originálne a jedinečné. Pri každej jednej scéne sa moje žasnutie gradovalo, už keď som si myslel že lepšie to byť nemôže prišla scéna ktorá predčila predchadzajúcu o niekoľko tried, Jakubisko ukázal že humor sa dá označiť aj nálepkou inteligentný. Skvelý filmový zážitok na ktorý sa len tak lahko nezabúda, je to príbeh ktorý by som bol ochotný vzhliadnuť i viackrát. Neočakával som síce nič podobné , no toto ďaleko predčilo aj moje očakávania. (29.10.2007)

Jakubiskovo poetické podobenství o středoevropském prostoru a fresce přelomových událostí, které nemilosrdně smetou lecjaký lidský život... V linii vymezené tématem arizace židovského majetku v Kádárově a Klosově Obchodu na korze a tříbení charakterů pod tlakem nemilosrdné doby stalinismu v Jasného Všech dobrých rodácích se prolíná Sedím na konári a je mi dobre - přenádherný a hluboký film (jen nechápu, jak tenhle snímek mohl Jakubisko realizovat v roce 1989, jak mu tenhle námět a scénář někdo mohl schválit...) Jakubisko postavil proti sobě dva charakterové kontrapunkty - bezstarostný kosmopolita bývalý klaun Pepe a rurálně a křesťansky zemitý a s rodnou hroudou propojený Prengel (skvělí Bolek Polívka a Ondřej Pavelka). Oba svede dohromady náhoda a oba díky náhodě spojí osudové pouto - nález židovského zlata. Tenhle nález má skutečně tragický rozměr a připomíná osudovost každého lidského jednání, stejně jako je osudovost či metafyzický dopad signalizován čekající německou minou... Jakubisko záměrně příběh zasadil do přelomové doby - vykolejení civilizace následky války, doba, kdy filozofové prohlašují, že Bůh zemřel v Osvětimi, básníci odmítají psát básně a přeživší vězni si přestávají psát svá jména s počátečními velkými písmeny... Z tohoto pekla vychází ústřední dvojice a záhy začíná podléhat iluzi, že je možné znovu ŽÍT. Zjevuje se jí totiž anděl, domnělá dívka Ester. Symbolická ženská postava, a to nejen svým metafyzickým rozměrem, ale především osudem za války. Strašlivé stigma válečné kurtizány (coby memento mori později doslovně zpracované v působivém románu Arnošta Lustiga Krásné zelené oči), strašlivá psychická mokvající rána v duši, stigma dívky, která svůj život musela vykoupit svým tělem a sebeúctou... Dějová konstrukce nemilosrdně boří ideál a naději oné trojice, že místní židovská pekárna by mohla stát ostrůvkem štěstí a svobody a místem úniku před okolní bouří doby. Uniknout nelze. Nelze si beztrestně zahrávat s absurdním kolem dějin (válka, banderovci, stalinismus - v mnohém symbolizovaný, ač lehce schematický, osud učitele-partyzána-komunistického bosse-politického vězně...), jednou dojede i na tu nejzastrčenější samotu... Přesto má film i hlubokou metafyzickou rovinu připomínající v mnohém opus magnum Wima Wenderse. Místa, která nemají spojení s okolím pozemskou cestou, spojuje nebe... Hluboké vnitřní pouto mezi Pepem, Prengelem a Ester. Hluboké a nepřerušitelné pouto mezi násilím rozdělenými otci a dcerou... Víra ve shledání... Víte, co říkal starý Berousek: Možná, že právě pro tuhle chvíli jsme přišli na svět... (28.10.2007)