Pán prsteňov: Dve veže

Lord of the Rings je absolutní vrchol v žánru Fantasy. Obrazy uchvacují naše oči a při jejich gigantických kompozicích mi nabíhá mráz po zádech. Vizuální obrazce a hudební kulisy jsou nezapomenutelné. Krásné Shoreho hudební kulisy jsou v daných momentech ohromující a ke každému detailu scény, postavě, říši, zpomalenému záběru, nebo zla, je vytvořená melodie, která bude ve mě rezonovat navždy! Dokonalé ve všech stránkách. (SE: 223 min). (14.02.2012)

kino verzi všichni dobře znají. já bych se chtěl zmínit o EXTENDED TRILOGY. prsten je stále těžší. dozvíme se kolik je vlastně Aragornovi roků, sledujeme dokonalost elfa a vtip trpaslíka. všichni zde dostávají o trošku více prostoru (i glum) a nic neruší a nevybízí k doměnce, že těch přidaných 43 minut je navíc. dokonalost DTS si vychutnáte v bitvě o helmův žleb a zákonitě se musíte těšit na rozhodující bitvu o přežití středozemě!!!!!!!! (18.03.2006)

Pro někoho může být tento prostřední díl série zároveň nejslabším, ovšem u mě to tak není. Děj je sice roztříštěný a přeskakuje sem a tam, ale oproti jedničce nabízí velice výživné bitvy. Pamatuju si, že jsem si to jako malý nahrál na video a dokola si to přetáčel právě závěrečnou bitvu, u které jsem se vždycky náramně bavil. Ovšem film samotný není jen o bitvě, vlastně do závěrečné půlhodiny jen sledujete výborně napsaný a natočený příběh, který vám přiroste k srdci. Jackson z knih vytěžil to nejlepší. Myslím, že k Pánovi prstenů není třeba nic víc dodávat, snad jen, že právem patří mezi mojí nejoblíbenější trilogii vůbec...100% (11.12.2012)

Kdo v nedávné četl můj komentář k prvnímu dílu, prosím aby jej v tuto chvíli nějakou dobu ignoroval, neboť se může zdát v několika momentech vzhledem k mému názoru u tohoto snímku poněkud opoziční. Lord of the Rings: The Two Towers musí být nutně souzen jako samostatný film a nejen jako součást trilogie, v jejímž středu bohužel stojí. Je to nevýhoda, to bez jediné pochyby, neboť tento snímek se musí vypořádat s těžkým úkolem, že jakožto středová část nemá vlastně počátek ani konec, ale stává se pouhým zprostředkovatelem děje mezi dvěma částmi... Jenže bohužel tím obtíže s tímto zpracování nekončí. Narozdíl od prvního a posledního dílu jsou totiž Dvě věže mnohem lidštějším příběhem, jsou tu sice krátce načrtnuté příběhy elfů a zejména pak entů, ale ostatní rasy získávají bohužel velmi málo prostoru. Jistou výjimkou jsou hobiti, kteří ovšem neprožijí krom velmi povedené cesty mrtvými močály v podstatě nic co by bylo pro děj - tohoto jednotlivého příběhu - důležité. Polidštění děje ovšem tvůrci brali jako výhodu, chtěli udělat z nouze cnost a přímo se kasali tím, že důraz na lidi není něco co by je omezovalo, ale právě naopak se snažili nalhat ostatním, že je to věc, geniální nápad, se kterým přišli... Zjednodušeně tak jsme svědky víceméně historického filmy s mírnými fantasktními prvky. Větší důraz je kladen na to minimum akce, které tu je a je jasně cítit, že tvůrci se snažili zahrnout více emocí. Nepopiratelným faktem je též zrychlení děje, kterému napomáhá jak rozdělení společenstva, tak i několik perfektních změn, kterými filmaři příběh obohatili. V podstatě se dá říct, že veškeré změny tu byly jen ku prospěchu věci. Máme tu minipříběh dvojice dětí, jedné rodinky, Aragorna, který zmizí po boji se sřety a spoustu dalších věcí, které napomáhají temporytmu příběhu a neustále se snaží diváka držet v centru děje... Dvě věže mají spoustu kladů a několik vyloženě nezapomenutelných scén, ale chybí jim větší jiskra a po filmařské stránce jsem opravdu znepokojen. Průměrný scénář si určitě zasluhoval lepší zpracování, veškeré prvky tu totiž působí neohrabaně a okoukaně. Se zápory většinou souhlasím s Dan9kem - takže tímto odkazuji na jeho komentář, abch zbytečně neopakoval již řečené - až na to, že mám k předloze přeci jen o něco vřelejší vztah... (11.03.2005)

Rozdělením Společenstva na skupinky se děj zrychlil a filmu to dost prospělo. Navíc se objeví krásně monumentální bitvy - především ta závěrečná u Helmova žlebu, která již vešla do dějin. Při jejím vyvrcholení mi na pár sekund přestalo tepat srdce - opět úžasná kombinace obrazu a fenomenální hudby mistra Howarda. Snad mě jen trochu nudily ty věčně pochodující stromy, ale jen maličko a navíc mi to pak pěkně vynahradily. (17.07.2003)