Baisers cachés

Mnoho psů, zajícova smrt. Ten film je tak přeplácanej, až se v tom nakonec nikdo nevyzná. Chápu předem deklarovaný sociologický záměr, s kterým nelze obecně polemizovat, ale není mi úplně jasný, proč tvůrci na příběh Louise a Nathana navěsili tolik zbytečných berliček. Navíc některé (důležité) motivy jsou hloupé a nepravděpodobné, celek potom působí vykonstruovaně, předvídatelně, nezajímavě. Škoda. Stačilo si ujasnit priority a byl by z toho skvělej film o coming outu a dospívání. (15.04.2017)

"Skryté polibky" zobrazují hned několik aktuálních témat, které se týkají rodinných, partnerských, ale i studentských vztahů - a tím získávají celkem široký záběr. Během projekce jsem si nejednou řekl, jak moc jsou některé postavy naprosto mimo realitu a zároveň totálně na placáka - do obličeje - židlí - z kovu. Školní prostředí dokáže být opravdu podlé a nebezpečné a může člověku zanechat hluboké fyzické, ale i psychické šrámy. Film uvěřitelným způsobem přibližuje situaci dvou chlapců, kteří se kvůli omezenému smýšlení jejich okolí stali terčem násilí, urážek a odmítnutí. Osobně na mě nejvíc zapůsobily scény s proslovem matikářky a matčiným procitnutím. Skromný, ale zároveň úderný televizní film! "Bude potřebovat trochu víc času." (13.11.2020)

Přijít v oblasti coming-out filmů s novým a osobitým pohledem je veliká dřina, jelikož všechny možné rodinné a vztahové konstelace už byly mechanicky prozkoumány a každý další příspěvek je jen méně nebo více zručný výždimek zajetých řádů. Didier Bivel se s tím ovšem nepáral, na nový pohled rezignoval od první minuty, vzal všechno zlé z dosavadních coming-out filmů a řádně to seždímal do jednoho patetického a ubrečeného odpadu. Sledovat tenhle nános klišé bolí zhruba podobně, jako dostat do tlamy po těláku v šatně. Každá jediná scéna od "jedeme autem a vtipkujeme o holkách" přes "chlapec jede na kole, zpomaleně, je zádumčivý jako zatažené nebe nad ním" až po "běžíme proti sobě na peróně" a "stojíme nehybně, zatímco běží titulky po zdánlivě nečekaném zvratu" je čirou satirou na otevírání celospolečenské debaty. Tak snad jedině všechnu čest dobrým úmyslům francouzské veřejnoprávní televize. Zlo přímo ze skříně. (09.06.2017)

Film je rozsahem mnohem větší než jiné podobné filmy. Ve chvílích, kdy se zdá, že by vlastně mohl skončit, není tomu tak, což je dobře. Občas se může zdát, že některé zápletky jsou nereálné, ale zřejmě bylo účelem nacpat do filmu co nejvíc. V některých filmech to vadí, zde ani tak ne. Scénář poněkud pokulhává ke konci. Skvělý výběr herců. (03.12.2016)

Jeden z nejemotivnějších filmů, které jsem v tomto roce shlédl. Výborný příběh, o kterém bych nevěřil, že vznikl ve Francii, o které jsem si doteď myslel, že je tolerantní a svobodomyslná, ale omezenci se zřejmě najdou všude. Dělení lidí na gaye a negaye jsem nikdy příliš neuznával, vždy je třeba rozlišovat člověka podle kvalit.Láska je vždy dobrá, protože je lidská a nelze ji rozlišovat Když mi bylo 16, jako hlavnímu hrdinovi, nevěděl jsem ani, co slovo gay znamená, byla jiná doba, kdy se něco takového nepropagovalo. Byl rok 1982. Pro mě to není vůbec film o jinakosti, ale film o skutečných citech, o pochopení, nedůvěře i odhodlání. Už dlouho jsem nezažil takový strach, jako v tu chvíli, když Louis stál na okraji střechy a chtěl skočit dolů, měl jsem sto chutí být tam a zadržet ho, naštěstí to stihl ten, který ho nikdy nepřestal milovat - Nathan. Velice mi zaimponovala i učitelka matematiky.V hodnocení otců jasně vyhrál ten Nathanův, a já byl rád - Louisův otec si tak dobrého syna nezasloužil. Vůbec jeden z nejhezčích momentů pro mne byl ten, když Nathan čekal na nádraží a Louis přijel vlakem s matkou a bratrem a oba chlapci se setkali. Film skončil moc náhle a klidně bych si dovedl představit další díl jako pokračování - mnoho bylo ještě nedořečeno. Výborná režie, skvělé výkony všech herců, dobrá kamera, takže nemohu, než dát plný počet bodů a rád se něj někdy znovu podívám. (03.10.2020)