Sicario 2: Soldado

Přestože první Sicario nabídl skvělou postavu Alejandra, určitě si nemyslím, že byla nutnost aby někdy vznikal druhý díl a pokud ano, tvůrci určitě měli několik let počkat. Samozřejmě divákům i mě se první Sicario velmi líbil. Přecijen nám dodal dostatečně charismatickou a tajemnou postavu, o kterou stojí za to se zajímat. Jenže vznikl snad někdy ke geniálnímu Sedm od Davida Finchera druhý díl? Mají snad druhý díl Obvyklí podezřelí nebo snad Heat? To už trošku přeháním, ale chápejte kam tím mířím. Prostě Sicario 2 vznikat opravdu nemusel. Když už ale vzniknul, co nám vlastně dodal. Podruhé už je to přecejen slabší. Denis je fuč, Deacon je fuč, hudebník Jóhansson zemřel a pro postavu Emily Blunt ve scénáři prostě místo nebylo. Takže nám vlastně zůstávají jen Sheridan, Brolin a Del Toro. To jsou 3/7 z původního týmu. Na filmu to poznat samozřejmě jde, je jiný. Nepůsobí tolik velkolepě, bezútěšně a nabízí už ne tolik zajímavý příběh, jehož vyznění je ještě zbytečnější než minule. Zatímco minulý díl končil pomstou, tentokrát jde o jakési usmíření. Samotný Sicario už bohužel nepůsobí tolik cool a nedotknutelně. 70% (11.10.2018)

Údělem žen ve druhém Sicariovi je smutně koukat (Catherine Keener) nebo se nechávat zachraňovat muži (Isabela Moner), kteří při řešení problémů aplikují logiku „když to nejde silou, použij sílu vojenskou". V tomhle se film tolik neliší od jedničky, ovšem Sheridanův ostentativní nihilismus a touha natočit zlý film a zlých lidech nabývají až parodických proporcí. „Filozofii" filmu nejlépe vystihuje motto Brolinovy postavy „Seru na všechny". Sollima režíruje rutinně a Wolski jen manýristicky napodobuje Deakinse. Scény z větší části působí ploše a postrádají jakoukoli atmosféru a napětí (mj. kvůli tomu, že všechny postavy jsou tak trochu svině a vůbec vám na nich nezáleží). Jediný autentický moment nastává, když Del Torův antihrdina může na chvíli opustit křečovitou mačo pózu a s někým vést docela obyčejně „lidský“ dialog (byť znakovou řečí). Extrémní pomalost, daná mechanickým vyprávěním (jeden špatný plán je nahrazen dalším, ještě horším, zas a znovu), absence katarze a uspokojivého řešení v důsledku nepůsobí jako snaha vyjádřit existenciální úzkost ze světa prostoupeného zlem do té míry, že už není východiska, ale pouze jako výsledek odbyté práce a nutkání natočit stůj co stůj sequel. V bizarním finále, kdy zbytky logiky berou za své a stáváme se svědky zrození monstra, se film sice svou přehnaností přibližuje pozdní tvorbě Sama Peckinpaha (jako Přineste mi hlavu Alfreda Garcii), ale bez klíčového humoru, pro který Taylor Sheridan bohužel nemá smysl. Pokračování veskrze zbytečné, ale zřejmě žel ne poslední. Jestli si za týden vzpomenu na něco dalšího než na apartní obuv (crocsy) Joshe Brolina během psychického mučení - jehož účinnost film mimochodem nijak nezpochybňuje (oproti Zero Dark Thirty) -, budu překvapen. 45% (28.06.2018)

Já to moc nechápu. Za mě o parník před jedničkou. Té jsem dal 3 z milosti, tady dám nakonec pět, i když těsně, jsem bohužel ovlivněn dle mého nepatřičnou zdejší kritikou. To skvělé z jedničky zůstalo, zejména super prostředí a dokonalé akční a dramatické scény, a k tomu se přidal děj, který od začátku do konce táhne a neuhne. A navíc divák ví, o co se tak nějak hraje, na rozdíl od prvního dílu. V prvním Sicariu jsem byl nezúčastněný pozorovatel. Koukal jsem na dvě hovada a jednu krávu a bylo mi úplně jedno, co se jim stane. To se ve dvojce změnilo a všechny postavy, a to i ty vedlejší, mají najednou mnohem lidštější rozměr a svůj vývoj. Jako jo, je to mainstreamovější, ale tak nějak mi to víc vyhovovalo. Na Isabele mi celou dobu záleželo. Skvělý byl i vedlejší charakter mladého převaděče a obecně ta sebranka okolo něho. Ústřední duo a zejména Benicio se stali více kladnými a méně rozporuplnými postavami, přesto si uchovali to, co je dělá zajímavými. Nechápu, že si někdo stěžuje, že je akce málo. Vždyť tu byla skoro furt, na rozdíl od 3 akčních scén v jedničce. A úvodní scéna v obchodě je neskutečná, to mi bylo opravdu ouzko. Zkrátka velmi příjemné překvapení a když si čtu kritiku filmu z ostatních komentářů, zůstává mi rozum stát, neb mi dokonale sedí na první díl, ale vůbec ne na ten druhý. (07.04.2019)

Jednotka bola o niečo lepšia. Tak či tak aj dvojka ma niečo do seba. Predovšetkým Del Toro a Brolin to dobre ťahajú, akcie sú pekne natočene a krvavé, scenár je opäť Sheridenovský drsný tak ako aj hudba a atmosféra. No sem tam to malo výkyvy tempa, niekedy to miestami bolo uťahané, inokedy zas šokujúco pútavé. Prišlo mi to trošku nevyvážene. 75% - 4* (21.06.2019)

Nebudu chodit kolem čerstvé krve, která byla ve druhém Sicariu prolita, dvojka jak už to bývá zvykem, je ve všech ohledech lepší a to ve všech směrech. Zatímco v jedničce, sem nevěděl na koho se příběh soustředí, jelikož to pindalo mezi několika postavami a všichni byli nevýrazní, tak dvojka tyhle problémy nemá. Dvojka má ucelenější příběh a film se plně soustředí na hlavní dvojici Brolin x Del Toro, který je už konečně, jak po herecké stránce tak i fyzické, zase v plné formě. Také se víc dozvíme o Del Torově postavě a také se víc prohloubí jeho přátelství s Brolinem. I druhá rovina příběhu, už zde nepůsobí jako vata, ale je na ni dán větší důraz a hezky se proplétá s hlavním příběhem. Akční stránka také prošla velkou změnou, akce je tady víc, je realističtější a je napínavá. Co se týče druhé poloviny filmu, ta sice neni tolik akční, ale o to víc na ni dán důraz po příběhové stránce a ve výsledku to do sebe hezky zapadá. A fakt sem tedy nečekal, že se stane co se stane, to bylo něco tak šokující a že následky toho budu vstřebávat, ještě několik dní. Byť se moje předchozí věta zdá zmatečná, nebudu nic prozrazovat, bylo to prostě šokující. Filmu prospělo změna režiséra, Stefano Sollima ví co dělá a s tímhle tématem má zkušenosti, takže film stojí pevně na zemi a nevznáší se někde v oblacích. I Sheridan také už ví, jak má psát scénář a nedělat v příběhu kraviny. Co se týče konce, je to jasný, je to předání titulu Sicario. (28.06.2018)