Blikajúce svetlá

Debut mistra úchylek, bizáru a zvěstovatele dobra se ještě pořád drží v jistých mantinelech normálnosti, přesto již sděluje poselství o sounáležitosti a přátelství  skrze narušené jedince  z okraje společnosti. Poutavě působí rozvedení příběhů gangsterských přátel pohledem do jejich dětství, kde každý ze skupiny má svůj malý krutý a bizarní příběh, jenž do určité míry vysvětluje jejich jinakost a osobitost. Nemůžu sice říct, že jsem  celou stopáž byl jako u vytržení, na druhou stranu chvíle (pěstí dívce do obličeje, drž hubu pro tu samou dívku, závěrečná přestřelka atd), kdy jsem byl z příjemné letargie vytrhován, byly moc fajn. Pohodovka, tak akorát za čtyři. (24.10.2021)

Svěží snímek, který rozesměje a současně vyvolá podivnou směsici seversky zadumaných nálad. Gangsteři - byť jsou to vesměs totální looseři a magoři - po chvíli hraní zahrají na vaše city a vy jim prostě začnete fandit. Snímek o tom, že rozličné životní traumata nechodí po horách, ale po lidech; a často je (bohužel) "chytnete" v samotné "poklidně působící" rodince. Shrnuto a podtrženo: Výborně zpracovaný snímek o tom, že smrádkem se člověk nerodí, ale dospívá v něj a že jen málo věcí je na tomto širém světě ;o) černobílých. (29.05.2004)

Škoda, že Anders Thomas Jensen natočil zatím tak málo filmů, protože jeho styl mi teda absolutně sedl. Ještě asi nikdy jsem neviděla tak originálně působící, žánrově namíchaný a místy trochu bizarní film, co by zároveň byl tak příjemnej na sledování. Tentokrát musím vyzdvihnout linku s dětskými traumaty, která film provazovala a prohlubovala charaktery postav, který by se jinak mohly zdát jenom praštěný, takhle aspoň víme, proč. Stejně tak oceňuju motiv jejich přátelství "až za hrob". Sice jsem čekala mnohem víc podílu komedie, ale těch pár vtipnejch míst mi stačilo (veverka, vajíčka, konečný zneškodnění ve zpomaleným záběru za zvuků klasický hudby a především hon na lesní zvěř s kulometem). Čtyřlístek herců neměl chybu, oblíbila jsem si všechny, i spiťar doktor a magor hajnej pobaví. Po Adamových jablkách jsem rozhodně nebyla zklamaná. (23.10.2011)

Na první pohled spadají Blikající světla do kategorie tzv. tarantinovek, tzn. filmů napodobujících úspěch Pulp Fiction a Tarantinova režijního stylu, který sází na násilí podávaném jako zábava a bizarních postavičkách lidí z podsvětí. To všechno se dá v Jensenově kousku najít, ale protože jde o evropského filmaře, je jeho podání hodně odlišné od toho, na co jsme zvyklí z americké produkce. Spíš než o komedii jde o psychologický film s kriminální tématikou a četnými komickými prvky, který se zabývá zkoumáním fenoménu přátelství, jmenovitě chlapského přátelství. I když zkušený divák nejpozději v momentě, kdy čtveřice zlodějů na útěku dorazí do objektu zchátralého hostince, pochopí, kterým směrem se film vydá a jaká pravděpodobně bude pointa, způsob, jakým režisér pracuje s postavami a jak jeho hrdinové dospějí k cíli, byl pro mě zajímavý a ten žánrový mix, který mi Jensen naservíroval, mi zachutnal. Ve chvíli, kdy přijde pohodová scéna, která nastolí komediální atmosféru, přijde výhybka, která nasměruje děj jinam. Celý snímek stojí na mužských postavách, ať už zločineckého čtyřlístku a jeho protivnících z podsvětí nebo nanejvýš podivínských sousedech. Celkový dojem: 75 %. (30.04.2009)

Parta severských mafiánů se vydává zcela na novou cestu života. Donedávna kradli, podváděli, zabíjeli, ale nyní se rozhlížejí a konečně pochopili, že chtějí žít normálním život. Bylo dost špíny a podvodů. I když jsou nelítostní, lidskost se jim opět vrátí do žil. Film odkrývá i minulost a důvody, jak se dostali na cestu zločinu. Každý z nich si nese nepříjemné zážitky z doby, kdy ještě byli dětmi. Drsný severský humor i zamyšlení. Všechny postavičky jsou skvěle zahrané a nikdo z nich nezapadá do šablony "normální". Bavil jsem se přímo seversky! (25.11.2012)