Blikajúce svetlá

Škoda, že Anders Thomas Jensen natočil zatím tak málo filmů, protože jeho styl mi teda absolutně sedl. Ještě asi nikdy jsem neviděla tak originálně působící, žánrově namíchaný a místy trochu bizarní film, co by zároveň byl tak příjemnej na sledování. Tentokrát musím vyzdvihnout linku s dětskými traumaty, která film provazovala a prohlubovala charaktery postav, který by se jinak mohly zdát jenom praštěný, takhle aspoň víme, proč. Stejně tak oceňuju motiv jejich přátelství "až za hrob". Sice jsem čekala mnohem víc podílu komedie, ale těch pár vtipnejch míst mi stačilo (veverka, vajíčka, konečný zneškodnění ve zpomaleným záběru za zvuků klasický hudby a především hon na lesní zvěř s kulometem). Čtyřlístek herců neměl chybu, oblíbila jsem si všechny, i spiťar doktor a magor hajnej pobaví. Po Adamových jablkách jsem rozhodně nebyla zklamaná. (23.10.2011)

Tragikomedie. To, o co se naši furianti marně snaží celá léta, zvládnou Seveřani na první dobrou. Kromě jiného je to taky krásná ukázka toho, kterak efektivně rozpohybovat ekonomiku v oblasti pohostinství. S označením "chlapskej film" bych souhlasil, mně osobně pak z toho všeho vyplývá nové pořekadlo "točí jako Dán." (07.08.2017)

Irónia prekladaná dánskym humorom. Výborná, typicky chladná severská krimi komédia, ktorá ak je divák na rovnakej vlne, dokáže pri konci aj pekne pohladiť na duši. Filmovou rečou sa tu rozpráva príbeh o pravých ľudských hodnotách, kamarátstve a rodine a tiež o tom, že nikdy nie je neskoro na nový začiatok. Navyše všetci štyria herci k sebe vynikajúco typovo zapasovali a každý ten svoj charakter zvládol so šarmom sebe vlastným. Jensen opäť u mňa zabodoval. 80/100 (03.11.2015)

Jensena jsem si zamiloval. Prvně Adamova jablka, potom Řezníci a teď Blikající světla. Nádherně mě přesvědčil, že severský film není jen bezútěšný, ale je v něm i humor. A humor takové kvality (podobný možná starým Formanovým filmům, jen bez té trapnosti). Blikající světla nesou oproti druhým dvěma ani horší, ani lepší, ale krásně k nim pasují a doplňují se. Jensen má své korunní herce a ještě zábavnější je sledovat jejich proměny (Mikkelsena hlavně!). (03.01.2016)

nielen japonci a island maju vela spolocne, ako si to pri nezodnom popijani brendevinu vysvetlili 2 hlavne postavy fridrikssonovho filmu cold fever, ale vobec cela severska skandinavia. spriaznenost s prirodou, zadumcivost, moralnu flexibilnost, a hlavne nekonecnu melancholiu. a aj ked v nasej distribucii nie je vela severskych ani japonskych filmov, aj z tych par sa da vidiet velka podobost. pohodovost, pomalost, premyslenost, ci uz ide o kuchynske pribehy alebo o guy ritchieovsky zapletenu a smiesnu gagsterku ako su blikajuce svetla. ale aj tu, v zapletenosti a smiesnosti sa najde cas na premylsanie nad zmyslom zivota. preco nie, v gangsterke je na to najviac prilezistosti, najviac sa tam predsa zabija. :) mily film. (25.01.2006)