Volha

„Kdo chválí Volhy bídu, je zrádce a nepřítel lidu!“ Z projevu na XVII. sjezdu KSČ: „Bohužel, soudruzi, naše politbyro i oddělení cenzury zaspalo a na ČSFD se vyrojilo mnoho ztroskotanců a samozvanců, dehonestujících krásnou dobu normalizace i budování socialismu našimi dělníky, rolníky a pracující inteligencí. Nejen mandelinku bramborovou nám zde vysadili zlí imperialisti, ale i další škodnou, například jakéhosi Pachla. Jeho dekandentní, depresivní a vulgární (!) seriál Volha na ČSFD v rudých číslech?! Soudruh Stalin se musí obracet v hrobě! A soudruh Lenin vedle něj! Pardon. V mauzoleu. Se obracet.“ OKÉNKO StB SVODKY: [][] Co o seriálu říkají lidi v hospodě? // Domovní důvěrnice v důchodu: „Volha je šit. To dnes to stojí za pendrek, zlatý časy, kdy vládl pendrek!“ // Soudružka Chudobka: „Jděte s tím do háje! Je to štvavý seriál a měli by ho zakázat!“ // Standa Pekárek: „Hádek je borec, vole, trefil mě přesně. To je na lva. Rejžo, třesu!“ [][] Povídej byly pohádky z mechu a kapradí, učesané a optimistické. Volha jede blátem. A mně je úzko. Z množství sviní a prospěchářů, kteří jen převlékli kabáty, ale i z pamětníků, kteří tenkrát „pouze“ drželi hubu a krok, ale dnes neunesli tíhu svobody a zodpovědnosti sami za sebe, zamačkávají nostalgickou slzu a tvrdí: „Tenkrát bylo líp.“. Nebylo. Zadrátované hranice, závadné knížky, zakázané písničky, svině estébáci, mravní bahno, schůzování, udávání... a slušní lidé se svědomím ve vězení. Pane Pachl, palec nahoru za veselé připomenutí smutné a temné doby. (01.05.2023)

"Charakter je přežitek, libuje si dobytek." Standa je osobnost, vole, a ne že ne. Hulvátství, sobectví, pokrytectví, podrazáctví, lhostejnost, nevěra... není snad žádná charakterová vada, kterou by se nepyšnil. Výborně napsaná i s gustem zahraná postava, nad kterou mladší generace ohrnují nos a my pamětníci se polekaně křižujeme: „Takhle sprostá a svinská ta krásná doba našeho dětství přece nebyla!“ Jenže ona byla. Přesně taková, i s chlupama, vole vole soudruhováním, práskáním, závistí a malou domů, kam se jen podíváš. STRANICKÉ OKÉNKO: [][] Co nejhoršího mohl v sedmdesátkách říct manžel manželce? A) Stará, běž koupit banány. B) Miláčku, nachcal jsem ti klouzačku, támhle v kopci, nad strží. C) Lásko, zase se mi rozjel zip v poklopci. D) Holka, vstoupil jsem do strany! Ale neboj, dali mi přihlášku i pro tebe. E) Poklade, budeme slavní, dostal jsem roli v seriálu Volha! [][] Retro jako kráva, vole, plus humorně podané „patologické prospěchářství jako symptom mravní krize pozdního socialismu“. Standa řadí čtyřku, jen tak dál. Vyprávěj byly pohádky z mechu a kapradí, učesané a optimistické. Volha jede blátem. (11.04.2023)

„Redakce tumoru, soudružského humoru.“ Atmosféra houstne, společenské bahno řídne, nachcávání manželské klouzačky pokračuje. Tentokrát nevěrník zjistí, že kudy chodí tudy plodí, my zjistíme, že je Standa sympaticky zásadový člověk („Zásadně nepiju, je to špatné na prut.“) a do jaké prdele na vrátnici porušení zásad vede. Ještě že je uniforma vrátného respekt budící a náplň práce tak zajímavá. Kontrolovat docházku a přítomnost... podprsenek.  ZAMŘÍŽOVANÉ OKÉNKO: [][] Jaké poznatky Standa vytěžil ze své spolupráce s StB: A) Že je to fajn a vlastně o nic nejde, jen říkat co kdo říkal. B) Že zkoušet na soudruhy z kachlíkárny švejkování je o přeshubu. C) Že režisérka Válová díky Standovi dostala klidnější práci. Prý je ráda. D) Že když v Československé televizi někdo „přikrýval“, StBáci mu dali „deku“. [][] Ušklíbám se pobaveně Standovým vtipům, směju se soudruhům. Hurónsky. Pláču při vzpomínkách. Hořce. (12.04.2023)

„Morálka a přesvědčení? Zadupáno, dnes už není.“ Volha se dál řítí blátem, až stříká na všechny strany. Mravní bahno i hliněná břečka na panelovém sídlišti s „plnou občanskou vybaveností“. Nový model auta, nová manželka, ale zip na poklopci se rozjíždí stále. Souloží se, schůzuje, udává a kádruje. Šrouby strachu se utahují. Brabec v komisi (ne)schvaluje film a huláká: „My s váma zatočíme, po soudružsku!“ STANDOVO OKÉNKO: [][] Z čeho mi nejvíc zatrnulo? A) Ze Standova míče, hozenéno do auta po synovi. „Vídat ho jen občas? Víc si ho tak užiju.“ Empatie nula, ryzí sobectví. B) Ze Standovy „uvědomělosti“, viz pantomima: „Nekuř, když jsi těhotná!“ C) Z naivity u StB: „Že je rejža teplej vás zajímá? Vždyť už to není trestný.“ D) Z jeho upřímné nechápavosti: „O co jí šlo? Přece když se Minařík dnes vrátil ze špionáže ve Svobodné Evropě, tak nebyl čas napsat scénář, no ne?“ [][] Dvě hloubavé otázky. O co vlastně těm disidentům jde? Dozvíme se z televize a Rudého Práva. Má dcera produkčního Horáčka koule? StB už ví. Sbohem FAMU. Republiku si rozvracet nedáme! (18.04.2023)

„Z umělců si příklad vzali, Antichartu podepsali.“ Slovy Standy: „Když to podepsal i Goťák, tak to asi úplná blbost nebude, ne?“ Za železnou oponou už se úplně setmělo. Svědomí se ocitá ve slepé uličce a otáčí knoflíky sporáku, leč rozkopanost Prahy přeruší dodávku plynu. Je třeba (nějak) žít dál. Režisérka Válová pohladí Kunderu a potěší produkčního Horáčka, on ji už méně. Neb malé ústupky vedou k větším kompromisům a jednoho krásného normalizačního dne až k přihlášce do strany. Amorální vošoust bez svědomí Standa, coby vychechtaný spolupracovník StB, dál žoviálně glosuje společenské dění. PROSPĚCHÁŘSKÉ OKÉNKO: [][] Co jsem si domů odnesl já? A) Klapzubovu jedenáctku, jedinou Standovu knížku (i já ji na základce četl). B) Tajemství plození. „Za každý dítě pár táců. A všichni šoustaj jak zběsilí, aby ty prachy z Husáka dostali.“ C) Náklaďák papírů s  Antichartou „rozhořčeného národa“. [][] A už je to tady! Příslušníci VB se hemží, příjíždějí antony. Musím ukrýt ty archy s podpisy Charty 77. Všech pět. (25.04.2023)

„Cinkání, cinkání, komunisty vyhání (...?)“ A kampak se všichni ti soudruzi poděli, to jako pomřeli? Nebo emigrovali do KLDR? Kdepak, milé děti, Kim je nechtěl, prý má svých dost. Škoda. Je to potvrzeno, Standa nečte. Vůbec. Tedy ani můj komentář k epizodě Huliza, kde vizionářsky varuju před švejkováním v kachlíkárně. Dále zjistíme, jak velké oči má rejža Pachl, když se pokouší do posledního, výchovného dílu narvat úplně všechno, včetně divné Vídně s ruským stánkařem se svědomím, co by se rozdal (серьезно?), divně podané revoluce a echt divného Lanďáka (ach jo). Je čas na REVOLUČNÍ OKÉNKO: [][] Co nám přinesly světlé zítřky: // Boží mlýny (jak komu). // Standu v „telefonním seznamu“. Upřímně nechápe, proč se kolegům nelíbí jeho krycí jméno „Volha“. // Otázky. Kolik z lidí cinkajících klíči dnes volí spolupracovníka StB Babiše? A co Standa, už mu někdo vysvětlil, k čemu jsou volební urny a kam patří ta s mámou? // NOVou televizi aneb vemena na všech programech. No řekněte, kdo tohle má? [][] A čím jiným zakončit retro seriál, než heslem. Ještě na konci osmdesátých let, vyvedeno 2m písmeny z překližky, viselo na budově štábu našeho pluku v Opavě: „KOMUNISMUS = MOC DĚLNICKÉ TŘÍDĚ + ELEKTRIFIKACE ZEMĚ!“ (01.05.2023)