Volha

Famózní výkon Kryštofa Hádka, takhle vystřihnout antihrdinu, který je opavdu anti, to mě dost překvapil. Seriál měl ohromný potenciál, který byl oslaben přílišnou zkratkovitostí a klišoidností, což je vzhledem k pouhým pěti dílům pochopitelné, i když to bylo taky v tom, že si tvůrci na takto malý formát ukousli moc velké sousto. Ale morální sdělení a pachuť zůstaly i tak. Bavilo mě na to koukat a chvílemi to bylo dost vtipné. (30.04.2023)

Kryštof Hádek ve své životní roli namachrovaného blba. Vcelku chápu, že se to mnoha lidem nelíbilo, seriál rozhodně nezapadá do nostalgického vzpomínání, jací jsme tenkrát byli pašáci a všichni jsme dostávali byty. Pekárek ho třeba fakt dostal. A dařilo se mi dobře. Skvělý seriál, který se v historii trefuje přímo do černého. (16.05.2023)

Mám tohle normalizační nahlédnutí do oprýskaných paneláků a prázdných regálů docela rád. Jediný, co mi nesedělo, že Standa “Švejk” Pekárek byl až takovej Casanova. Ale zase palec nahoru, že si vysloužil stejné číslo ve spisu, jako pan poslanec Babiš. Jak už se říkalo v Cimrmanech: To se tak někdy sejde… (03.06.2023)

Nevyrovnaný, tón tomu lítá od mrazivý / vtipný drobnokresby vykloubený doby až k lehčí cringe řachandě, ale k mýmu překvapení se drží jednoznačně na straně prvního. Pekárek je zdegenerovaný chemlonový Švejk, přesně to, co česká povaha udělala z druhdy pronikavý Haškovy satiry: karikaturu s pivečkem a to chce klid a nohy v teple svatozáří kolem bauchu. Žádné my a oni. Jen my cachtající se v blátě, výmluvách a morálních kompromisech, v nichž často nešlo o život, ale "jen" o klidnou existenci. Normalizace tu konečně není vyobrazená jako idylický ostrov rodinných pelíšků vs idiotský systém, ale jako vším a všemi prorůstající rakovina nudy, přetvářky a připrcávání, kterou spolutvoří státní aparát a lidi, kteří uzavírají různé formy tichých dohod - dokonce i když vzdorují. A nad tím vším se s pokojem Buddhy vznáší kurva, bavič a obratný existenční navigátor Standa, který má jednoduchý životní kompas: když to říká Goťák, tak to asi bude pravda. Rok 1989 není tlustá čára. A Pekárci dneska plní náměstí. Nenávidí cokoliv, co se odlišuje od jejich jednoduchý vize správnosti a nohou v teple. Píší svoje zamindrákovaný výlevy na ČSFD. Volha konečně nedělá z minulosti skanzen, ale napomáhá pochopit, v čem nás historie dokurvila a v čem jsme dokurvili my jí - a jak v tom vesele pokračujeme, protože je to v nás, ne v nich. Třicet let to trvalo, ale Pachlovi se to konečně povedlo. Má to všechno nějaký řešení? A mohu vám odpovědět protiotázkou? (03.05.2023)

Za mně (pro mně) tohle dílko a s tím spojené kokottace tu již skvěle přede mnou popsal místní mistr slova, alias pan Verbal. Nutno však zmínit toho Hádka. Mně už nadchnul spolu se svým spoluhádětem v Kobrách a užovkách. Jak ten tam byl nádherně v prdeli. A ano, v tomto seroši jsem ho nesnášel již od prvního záběru (ty voe ...!). Je boží! (02.06.2024)