Poussières d'Amérique

„Tento film je improvizací. Jeho předmětem je Amerika. A tedy my sami.“ Snímku od samého počátku dominuje jistý jazyk, tón a rytmus – poetický jazyk analogie, melancholický tón zármutku, váhavý rytmus mlhavých a ztracených vzpomínek. Hrdiny filmu nejsou známé osobnosti, nýbrž bezejmenní lidé, kteří zapadli do prachu dějin. (Doc Alliance Films)