Nestoudník

Dát tomuhle jednu hvězdičku můžou jen úplní tupci, kteří nic nechápou a nemají ponětí, o čem je život. Pocítit pravou podstatu téhle nezměrné krásy ve všech jejích rozměrech může jenom hloubavý a citlivý člověk. Ne nějakej debil, co se dívá na Ramba a je z toho celej morkej, jak Stalone střílí z kulometu. Protože tohle je tak krásný a citlivý film. Úplná nádhera. Cítím se tak intektuálně a emočně obohacen! Ach! (27.01.2012)

Po včerejším "Tom nejdúležitějším" tento týden druhý film s tématem smrti - zde však přichází hned na začátku a na otci se synem je vypořádat se s ní. Oba to ale dělají tak nějak těžkopádně, v případě kluka i neuvěřitelně a sblížení kluka a táty v závěru je hodně patetické, až trapné. Vše je orámováno trapáckou soutěží, ve které vystupují samí nesympatičtí herci, včetně hlavní ženské postavy. Takže bohužel. (16.02.2011)

Zajímalo by mě, co Thewlise vedlo k napsání a natočení takové věci. Jako herce ho mám vzhledem k výběru a obsazení rolí většinou rád, ale nemusí ze sebe za každou cenu dělat renesančního člověka. Nejprve svou postavu vykreslí jako nějakého bláznivého vynálezce, který pracuje v pochybném hračkářství, aby vzápětí tento motiv vymizel a věnoval se sporu otce a syna, který se v podstatě nekoná, neboť otec se věnuje jakési pochybné soutěži. Prostě jeden velký zmatek, v němž se motiv pospolitosti rodiny rozdělené tragédií a vzniknuvším traumatem ztrácí. (17.02.2011)

Chytrý a smutný otec a chytrý syn. Podle zdejších komentářů soudě, postavy působí nevěrohodně a od toho se odvíjejí nechápavá a negativní hodnocení. Však autor si to dobře uvědomuje, když synovi vkládá do úst větu: „Tati, tak jako ty už dneska nikdo nemluví!“ Jenže, věřte nebo ne, takoví lidé existují. Můj syn je zrovna takový a má právě takového otce. --- Ve filmu je toho hodně, čím příběh klame a svádí nejednoho diváka k omylu. Nejvíc asi ta pitomá televizní show. Proč je v příběhu? Porozumí divák ani ne tak inteligentní, jako spíš citově ostřílený. Hledání cesty k milovanému člověku je leckdy podivné a plné paradoxů. --- Jediným záporem filmu je jeho závěr. Pointa je mistrovská, dechberoucí, bohužel podaná skoro hollywoodskou formou. Divák, který se vydržel dívat až do konce, takové ždímání hadru rozhodně neocení. Ubral bych za to hvězdičku, ale nečiním tak vzhledem k nepochopení, s jakým se tento překrásný film setkává. --- (Mimochodem, český překlad názvu filmu je mistrovsky provedená sabotáž.) (19.02.2011)

David Thewlis si chtěl natočit autorský film a moc a moc se snažil. Je to znát z jeho hereckého výkonu i celého filmu, jenže výsledek je rozpačitý díky scénáři, který osciluje mezi několika žánry a nakonec nenaplňuje ani jeden z nich. Není to ani komedie, ani drama, stylově to pořád těká sem a tam a podobé je to i s postavami a situacemi, které nejsou využité tak, jak by si divák přčedstavoval. Nakonec se to nejvíc blíží melodramatu, kde jde o vyrovnávání se se ztrátou životní partnerky a matky. Ze začátku to ale vypadá na poetickou klauniádu, chvíli jízlivou satiru se stylem humoru úspěšného snímku Do naha! na téma pokleslých televizních soutěží a la Nejslabší, máte padáka. Konečný výsledek je někde mezi 2 a 3 hvězdičkami, i když je to v tomhle případě celkem škoda. Celkový dojem: 45 %. (11.06.2011)