Před maturitou

Film Před maturitou je ušlechtile smýšlejícím, morálně znepokojeným a umělecky pokoušejícím výtvorem. Můžeme vůkol doufat, že Vladislav Vančura byl tím hlavním, ale zkušenějším z režisérské dvojice byl Svatopluk Innemann. Vedle dobou již protřelých kameramanů Otto Hellera a Václava Vícha, zaujme jméno autora hudby, byl jím Emil František Burian a texty k písním vedle Buriana složili také Josef Gruss a Vítězslav Nezval. Něco sice může občas někde nemotorně a nešikovně zaskřípat, potěšující aspekty jsou zde přesto ve většině. Nadhled využívá nápaditou přestavbu obrazu v hravost pohybové choreografie, ironie si pohrává se zpěvem. Kamera kouzlí tu bezstarostnost uvolnění, tu se ve slunečním jasu rozhlíží po krásách světa a života ve stavu poetického zasnění, někde jitří nervozitu konfliktních třenic, též esteticky oslavuje přírodu a vlastenecké uvědomění, tam chvěje dramatem tragédie a tamhle laskavě kyne na pozdrav. Kritika směřuje na zbytečně přehnané lpění na řád poslušnost vyžadující předepsanou disciplínu bez lidského přístupu k člověku, který je školským systémem formován do dalšího života a společenské prospěšnosti. Film Před maturitou rozdává poezii, melancholickou katarzi a laskavou náruč možnosti porozumění. Varovným příkladem je Kleč (pozoruhodný Jindřich Plachta), gymnaziální profesor matematiky a třídní učitel maturitního ročníku. Tuhá kázeň jako výchovný školní základ se tou dobou již jevil jako překonaný. Oprávněně. Ideálním vzorem k předložení je Donát (příjemný František Smolík), profesor českého jazyka s osobně laskavým přístupem ke školním žákům, u kterých se pokouší vzbudit lásku k učení plným zaujetím a důvěrnou zdvořilostí. Důležitou postavou je Jan Šimon (příjemný Antonín Novotný), student maturitního ročníku v nedočkavé touze po svobodném roztáhnutí křídel o objevování světa. Tolik krás čeká, láká a vzdychá. Významnou postavou je Karel Kafka (Miroslav Svoboda), Šimonův spolubydlící a stejnou školní lavici spolu s ním sdílející student gymnázia. Výhružný bubák biče strachu disciplíny je svazujícím psychickým omezením, strach se chce ze zoufalství bránit. Z dalších rolí: ze svého syna zneklidněný Kafkův otec (Gustav Hilmar), mladá třídní učitelka z Minervy na školním výletě v okolí Máchova jezera, profesorka Jansová (Eliška Pleyová), tokajícími oktavány obletovaná sextánka Marta (Věra Gabrielová), její spolužačka Eva (Zora Myslivečková), ke smířlivosti běsu vyzývající ředitel gymnázia (Bohdan Lachman), bezelstný katecheta (Viktor Nejedlý st.), pacient se zlomenou nohou (Josef Steigl), či v nemocniční hantýrce zběhlý tulák Kopřiva (František Kovářík). Film Před maturitou potěší vřelostí, rozverností, poezií, dramatem i ušlechtilou snahou v novém konceptu způsobu školní výuky. Porozumění je bohulibá vlastnost lidskosti. Film je výrazný v obrazové rovině, skotačí a skládá verše. Vzácná to ohleduplnost! (07.03.2020)

Takového jsem Jindřicha Plachtu neznala. Zatím jsem ho viděla v rolích velkých dobráků nebo prosťáčků, ale nikdy v roli profesora matematiky a prvně jsem ho viděla kouřit a zapalovat si jednu od druhé. Úplně jsem se zhrozila, protože jsem v něm viděla našeho bývalého matikáře. Oni jsou snad všichni stejný nebo to mají v popisu práce. Díky bohu, že mám maturitu dávno za sebou a můžu jen vzpomínat na léta studentská. (15.12.2010)

Sledovat seladona Novotného (jak neumí hrát) a Svobodu (jak hraje Draculu) je vtipné nebo trapné (dle nálady). Zajímavá je role Plachty (není dobrákem jako obvykle). Jinak ale musím říci, že snímek odpovídá době svého vzniku- je nedotažený, polovičatý s dlouhými záběry bez děje. Tak se v roce 1932 točilo a já na to nemám. Přechod z němého na zvukový film opravdu nebyl jednoduchý...50% (05.08.2012)

Jedno z nejlepších a určitě také jedno z nejvýznamnějších filmových dramat první poloviny třicátých let ! Bez debat-všechno do té doby v podstatě novátorské-kamera-vynikající-snímek šel s obrazu do obrazu, zachyceno je zde až neobvykle mnoho krásných exteriérů, střih, herecké výkony to všechno navzájem dobře klapalo. Myslím si že už i ta magická spolupráce filmového nadšence a spisovatele V.Vančury s rutinovaným praktikem S. Innemannem značně přispěla určitě alespoň k diváckému úspěchu kterého ostatní Vančurovy filmové pokusy už nedosáhly. Do hlavní role středoškolského a pedantského profesora který nevybíravým způsobem šikanuje své studenti, kdy zejména přecitlivělý student Karel Kafka (skvělý M. Svoboda) se pokusí o sebevraždu která naštěstí skončí neúspěšně byl tehdy vybrán blízký přítel a dobrý kamarád V.Vančury J. Plachta a byla to pro něj z toho obrovského kvanta rolí zároveň jedna z těch mála záporných. Mimořádně dobrý ale byl i student Jan Šimon (Antonín Novotný), kterému film i role později pomohla ke kariéře především různých milovníků. Plachta-alias prof. Kleč v tomto filmu proslul také nádhernou hláškou ( no nevím jestli by se dalo říct že to byla zrovna hláška spíš bych řekl že ho popadl takový amok zuřivosti ). No prostě když zařval před burácejícími studenty kteří mu v tu chvíli nevěnovali vůbec pozornost to své neopakovatelné a na druhou stranu určitě také trochu kouzelné "TICHO". Tak jsem si říkal to snad nemůže být ani Plachta a zíral jsem jako puk ! Ale byl skvělý, a mi všichni co ho známe z pozdějších rolí všech těch různých bodrých lidí, dědků, dobráků se srdcem atd., jsme byli určitě tímto výkonem a touto jeho rolí mírně zaskočeni ale také určitě mile překvapeni. Za zmínku stojí ještě připomenout že mezi mladými představiteli studentů, jsem zaregistroval několik mladých a později velice úspěšných herců, ale také několik budoucích filmařů např. : Františka Čápa, Miloše Makovce, Elmara Klose nebo Eduarda Hofmana, s herců pak určitě již zmíněný Novotný nebo František Filipovský. Určitě film, který doporučuji ke shlédnutí už jen díky své zdařilé koncepci. Za 5 jednoznačně. (05.06.2006)

Podle mého názoru výborný film pojednávající o několika studentech a několika profesorech v několika dnech před maturitou. I když z i tohoto filmu režisérů Vančury (samozřejmě známého spisovatele a autora mj. mých oblíbených Obrazů z dějin národa českého) a Innemana lze jednoznačně rozpoznat, že se teprve nedávno uskutečnil přechod od němého filmu ke zvukovému, tady mi to na rozdíl od špionážního Sedmá velmoc či vlasteneckého Písničkář vůbec nevadilo. K tradičně vynikajícímu Plachtovi a Smolíkovi; ty prostě mohu pokaždé i bez hezké tvářičky, kvůli které zase můžu pokaždé Novotného (a čím jsem starší, tím zjišťuji, že se mi líbí více a více ;-)), který tady byl rovněž výborný; se přidal také dobrý příběh o proměně jednoho pedantského a jako by bez srdce profesora v citlivého a lidského člověka, která se mi na rozdíl od některých spolu komentujících vůbec nezdála těžko uvěřitelná, neboť to Plachta podal tak, aby byla. Oba (jak Smolík tak Plachta) si profesory zahráli ještě několikrát, ale snad jedině v tomto filmu měli možnost tolik zapůsobit na pitomé nápady mladší generace, která se s problémy, jež by jim zdaleka později tak velkými a neřešitelnými nezdály (v tom je ale také kouzlo mládí), rozhodne vypořádat po svém (Novotného Šimon útěkem a Svobodův Kafka dokonce sebevraždou) a zejména v Plachtově případě je o tom přesvědčí celkem drsně. Pěkné záběry Bezdězu, Máchova jezera i míst v Praze. Také konec s goniometrickou rovnicí u maturity a pohledem přes okénko (již bývalé) oktávy na profesorovo nemocniční lůžko byl dosti působivý, takže já téměř bez výhrad dávám 4 a kousek hvězdičky. (13.11.2013)