Před maturitou

Sledovat seladona Novotného (jak neumí hrát) a Svobodu (jak hraje Draculu) je vtipné nebo trapné (dle nálady). Zajímavá je role Plachty (není dobrákem jako obvykle). Jinak ale musím říci, že snímek odpovídá době svého vzniku- je nedotažený, polovičatý s dlouhými záběry bez děje. Tak se v roce 1932 točilo a já na to nemám. Přechod z němého na zvukový film opravdu nebyl jednoduchý...50% (05.08.2012)

Spisovatel Vladislav Vančura byl filmem okouzlen již mnohem dříve než se odhodlal ke své první režii. Lákal ho onen magický svět filmových iluzí a snů, v němž toužil uskutečnit své velkolepé plány. Námět pochází z dílny výrobce Julia Schmitta, který ho nabídl Vančurovi k vlastnímu přepracování a nové realizaci. Hlavní obsahovou náplní celého filmu je oslava nespoutaného mládí, života a přírody, která je zde vylíčena jako jeden ze symbolů svobody a volnosti. Celý film je zcela zřetelně ovlivněn Vančurovým stylem a spolupráce režiséra Svatopluka Innemanna byla především čistě technická. Role studentů pro tento film byly vybírány přes konkurs a z něho vzešly pozdější filmové hvězdy Antonín Novotný a Miroslav Svoboda. V drobných komparsních úlohách spolužáků se objevila plejáda později slavných jmen (Hofman, Klos, Čáp, Šmída, Sádek, Filipovský, Vladimír Novotný), kteří už na počátku třicátých let toužili dostat se blíže filmovému řemeslu. Stejně jako obě hlavní studentské role, jsou povahově zcela rozdílné i postavy profesorů. Zatímco František Smolík představuje mladého a chápajícího češtináře, Jindřich Plachta hraje zlého, přísného a despotického matematika. Tato postava znamenala pro Plachtu ojedinělou příležitost ztvárnit ryze negativní charakter, ke kterému se později vracel skutečně výjimečně. Happyendový závěr filmu je sice diskutabilní, přesto na něm chtěl Vančura demonstrovat myšlenku práva na nový a lepší život. Celkově je snímek i cenným dokumentárním zdrojem, neboť je tu v celé šířce zachycen životní rytmus první poloviny třicátých let, symbolizovaný zejména legendárním šlágrem Chlupatý kaktus mladého avantgardisty E. F. Buriana. Romantiku a kouzlo celého filmu pak podtrhují působivé exteriéry Máchova jezera a okolí i přítomnost moderního komplexu Barrandovských teras, které se staly jedním ze splněných snů bratrů Miloše a Václava Havlových. (05.10.2008)

Vynikající námět je převeden v neuvěřitelně strojovou záležitost. Od herectví až k režii. Dosti zmatené střihy v naivně podaném vyprávění, provázený robotickými dialogy, které zachraňují jen Jindřich Plachta s Františkem Smolíkem, kteří si později role hodného a zlého pana učitele možná několikrát vyměnili. (14.04.2012)

Podle mého názoru výborný film pojednávající o několika studentech a několika profesorech v několika dnech před maturitou. I když z i tohoto filmu režisérů Vančury (samozřejmě známého spisovatele a autora mj. mých oblíbených Obrazů z dějin národa českého) a Innemana lze jednoznačně rozpoznat, že se teprve nedávno uskutečnil přechod od němého filmu ke zvukovému, tady mi to na rozdíl od špionážního Sedmá velmoc či vlasteneckého Písničkář vůbec nevadilo. K tradičně vynikajícímu Plachtovi a Smolíkovi; ty prostě mohu pokaždé i bez hezké tvářičky, kvůli které zase můžu pokaždé Novotného (a čím jsem starší, tím zjišťuji, že se mi líbí více a více ;-)), který tady byl rovněž výborný; se přidal také dobrý příběh o proměně jednoho pedantského a jako by bez srdce profesora v citlivého a lidského člověka, která se mi na rozdíl od některých spolu komentujících vůbec nezdála těžko uvěřitelná, neboť to Plachta podal tak, aby byla. Oba (jak Smolík tak Plachta) si profesory zahráli ještě několikrát, ale snad jedině v tomto filmu měli možnost tolik zapůsobit na pitomé nápady mladší generace, která se s problémy, jež by jim zdaleka později tak velkými a neřešitelnými nezdály (v tom je ale také kouzlo mládí), rozhodne vypořádat po svém (Novotného Šimon útěkem a Svobodův Kafka dokonce sebevraždou) a zejména v Plachtově případě je o tom přesvědčí celkem drsně. Pěkné záběry Bezdězu, Máchova jezera i míst v Praze. Také konec s goniometrickou rovnicí u maturity a pohledem přes okénko (již bývalé) oktávy na profesorovo nemocniční lůžko byl dosti působivý, takže já téměř bez výhrad dávám 4 a kousek hvězdičky. (13.11.2013)

Takového jsem Jindřicha Plachtu neznala. Zatím jsem ho viděla v rolích velkých dobráků nebo prosťáčků, ale nikdy v roli profesora matematiky a prvně jsem ho viděla kouřit a zapalovat si jednu od druhé. Úplně jsem se zhrozila, protože jsem v něm viděla našeho bývalého matikáře. Oni jsou snad všichni stejný nebo to mají v popisu práce. Díky bohu, že mám maturitu dávno za sebou a můžu jen vzpomínat na léta studentská. (15.12.2010)