Vládci chaosu

Tak můj oblíbený norský export a proslulá story mladých vyvrhelů, co vzali rock n roll, zvrhli ho do zla a dali zrodit kult, se konečně dostala do filmu. Adaptace je to i místy drsná, polo exploatační, popíková a překvapivě dívatelná. Hlavní problém tkví v tom, že celý příběh mnohem lépe fungoval jen tak v mýtu na papíře, po dokumentech a hlavně v té samotné dřevní MUZICE, než v (co si chcete namlouvat) trapácký a pozérský BTS realitě outsiderů mániček, ještě navíc v MTV stylu. Tím si nejsem jistý, jakou vizitku tohle druhé vlně black metalu vlastně dělá. Na druhou stranu, a to ať si Varg-tuber co chce říká, a za oplácanýho Cohena bych sám byl nasraný, v jádru věci stejně vidím směšný primitivní mocenský souboj kdo s koho a kdo je víc "true". Výsledek netragický a bavil jsem se, nicméně rozpolcenější v dojmu jsem dlouho nebyl a rád bych to měl i jinak pojatý - jako depkoidní, temný, nehlazený underground bez zápaďáků. P.S. Sranda je vidět tohle teď jen chvíli po MID90s a před THE DIRT. / Též na místě vzpomenout Zombieho LORDS OF SALEM kapelku (x). (24.02.2019)

Nebýt angažmá Cohena, mohl bych casting chválit. Jeho tvář mi spolehlivě kazí zážitek už v The OA, tak proč krkovičku nezjizvit a nešoupnout ji i tady. Totiž, na vrahouna poznamenaného dekádami let v izolaci je Vikersen docela sympaťák, proto Cohena chápu jako největší mínus snímku. Vládci chaosu jsou vcelku stravitelná, na kudly vostrá zajímavost s lookem devadesátkové německé produkce. (13.04.2019)

Film jako takový není po technické stránce natočený jinak špatně. Bohužel se ale nedá říct, že by byl historicky přesný (nebo alespoň jakž takž adekvátní) a svým příběhem jako takovým sám nejspíš moc neoslní. Především je asi nutno napsat, že s látkou, kterou má film zachycovat, jsem obeznámen, a nejspíš to dost ovlivnilo mé hodnocení. Místy tu jsou v ději provedeny takové změny, při kterých mi bylo téměř na blití a až si skoro říkám, jestli dost barbarským zobrazením některých lidí nezasluhují tvůrci menší žalobu. Lords of Chaos zpočátku vypadají přinejmenším zajímavě, ale postupně se tu prostě na sebe nabaluje tolik nepřesností nebo spíš vyloženě kravin, že hodnotu filmu to shazuje téměř na dno. Přitom se vůbec nemuselo jednat o špatný film. Ale takhle prostě působí jako slátanina. Což je škoda, protože jistý režisérův potenciál tu je vidět. Pro příště by to prostě chtělo lepší scénář, který napíše někdo, kdo nebude tvrdit, že se jedná hlavně o film o idiotech. Protože tohle je zneuctění víceméně všech hudebně-historických osobností, kteří se v tomto díle objevují. A to je škoda. (01.03.2019)

Poslouchám převážně Death metal a ještě víc Grind. Black metal mi ale není taky úplně cizí. A jednu dobu jsem ho též poslouchal. A tak si troufnu tvrdit, že tenhle film Black metalovou komunitu příliš neosloví, protože si bere z reálu jen to nejdůležitější a zbytek si přikrášluje k obrazu svýmu. Spíš je k tomu lepší přistupovat jako k filmu o fiktivní kapele. Já osobně jsem na film narazil když jsem projížděl filmografii Roryho Culkina, kterej mě zaujal svým přesvědčivým výkonem ve filmu Jack Goes Home(2016). Poté Lords of Chaos putoval do chci vidět. Za znovu připomenutí a tak trochu popohnání vděčím uživatelce Ratchetka. Co se týče Roryho Culkina ani tady nezahrál špatně ale nemůžu si pomoct. Do téhle role se mi prostě nehodil. Trošku zamrzí to, že ikdyž je to film o Black metalové kapele moc Black metalu si divák či posluchač neužije. Na druhou stranu hořící bible a hořící kostely byly mému oku vyloženě lahodící. Za mě je to na 3 hvězdy. Ti co neznají historii skupiny Mayhem půjdou s hodnocením nejspíš výš. (09.03.2023)

Za mlada jsem tyhle mládence poslouchal, nakonec jsme vrstevníci. Ovšem přes veškeré instrumentální kvality dávám přece jen přednost sofistikovanější hudbě a srozumitelnějšímu zpěvu (Ozzy je Ozzy). Jako syrový vhled do severské blackmetalové psychopatologie jsou nicméně "Vládci chaosu" perfektní a ani jako dobový dokument nejsou k zahození. "Vzpouru nejrozmazlenějších děcek Evropy proti konzumní společnosi, která jim dává všechno na co si vzpomenou" (Adam Nevill - "Rituál") popisuje více než výstižně. (24.11.2020)