Osudový dotyk

Efektní thriller postavený na originálním nápadu za milión. Hlavně v první polovině božská atmosféra a dobrá režie neznámých debutantů, ale přesto jen lepší tři hvězdičky. Nemůžu se zbavit pocitu, že Butterfly Effect je prvoplánová záležitost, v níž se za coolózním vizuálním kabátem nic zajímavého neskrývá a že kolovrátkovité posuny v čase jsou jen scenáristovým interním cvičením nápaditosti. Vypadá to sice zatraceně dobře, ale po chvíli jsem už pouze čekal, čím autor překvapí tentokrát, aniž bych z jeho hrátek s hlavním hrdinou bylo cítit opravdové zoufalství a zmar. Všechny ty posuny jdou až příliš easy a překážky, které autoři (mimochodem velmi dobrému) Kutcherovi házejí pod nohy nikdy nepůsobí dojmem, že teď už je to ale opravdu v řiti. Prostě chybí gilliamovská bezvýchodnost a tíživost, takový ten pocit znejistění známý z Dvanácti opic. V Butterfly effect jde všechno příliš hladce (a tytéž "hladké" emoce cítím i z filmu samotného), takže výsledek vypadá jako ideální efektní zábava pro generaci MTV, která film lehce stráví a stejně rychle jí vyšumí z hlavy. Dobrý film, ale za vším tím humbukem jsem nenašel nic opravdu zajímavého (škoda té nedotažené ústřední milostné linie - ta to mohla držet). (20.06.2004)

,,Kdosi řekl, že něco tak nepatrného jako mávnutí křídel může vyvolat tajfun, který zasáhne celý svět"…. (teorie chaosu).....“ /// ,,Cos dělal s tím nožem?“ ,,Nepamatuji se!“ - Jestli máte v průběhu filmu pocit, že ničemu nerozumíte, tak je to dobře. Aspoň si vychutnáte rozuzlení (já neměl vůbec ponětí o čem to je!!!). Všechno bych shrnul do ,,uživatelský“ klasiky - super scénář, super kamera. Dobrej sci-fi thriller, kterej se dá (nebo musí?) vidět víckrát! A já mažu schovat fotoalba. (23.10.2005)

Právě jsem to dokoukal a musím říci, že je to jeden z nejlepších filmů, na které jsem kdy narazil. Jedná se o velkolepý psychologický thriller, který Vás donutí přemýšlet. Osobně Ashtona Kutchera jako herce moc nemusím (ale na MTV je dobrej), ovšem po hereckém výkonu takového měřítka můj respekt k němu vzrostl do drastických výšin. Nedovedu si v jeho roli představit Joshe Hartnetta ani Seana Williama Scotta, kteří byli do filmu navržení jako první. Příběh působí jako nekonečně dlouhý a vše co se odehrává na obrazovce Vás přiková k židli a nepustí. Ze začátku se možná ztratíte, ale vše je následně do detailu vysvětleno. Snímek Vás zhypnotizuje takovým způsobem, že nezpustíte oči z obrazovky na pár vteřin, natož abyste mrkali. I když začnete předvídat, co se asi stane, námět Vám nedovolí vždy se přesně strefit do nadcházejících minut děje. Dokonce i když předpovíte konec, s otevřenou pusou budete sledovat, jak se všechno nakonec vyvrbilo. Když se na to podíváte sami, budete přesně vědět o čem tady píšu. Fuck Bag. (20.08.2005)

Děsivě působivý nápad ve výborném zpracování. Ashton Kutcher konečně hraje a nesnaží se tvářit na každou kočku ve filmu nadrženě. Vedle něj už se spíše najdou nové tváře, než nějací staří pardálové, i proto možná film působí svěže. Velmi silné je téma, podpořeným vynikající atmosférou. Kdo by nechtěl mít podobnou možnost cestovat podle deníku? Ale ta odpovědnost za činy... Přesto je celý příběh a cestování zpět velmi přehledné, divák se neztrácí. pro mnohé diváky to samozřejmě bude dost důležité. Výborný film. (13.09.2004)

Jak ochránit lásku? Zabít ji. Jak zabít historii podle Raye Bradburyho? Zašlápnout motýla do bahna. Jak zabít divákovo kritické myšlení? Zabalit tisíckrát viděné do přiměřeně pohledného obalu a ovázat pentlí o lásce osudové jako pohled Medúzy a dotek... medúzy, ne motýla. Neobeznámena s filmografií Ashtona Kutchera (a bez potřeby zvedat si sebevědomí verbálními kopanci do lidí úspěšnějších než já) a hodnocením na ČSFD jsem se bez předsudků a a očekávání mrkla a po mrknutí na ČSFD přemýšlím, kolikadenní pracovní neschopnost mě bude stát spodní čelist, která mě po tom pádu až do sklepa mezi klíčící brambory docela bolí. Dávno jsem se smířila s tím, že moje inteligence neodpovídá rodovým dispozicím zmíněným v předchozím komentáři a dosahuje právě tak té sklepní úrovně, takže mě fakt, že můj intelekt při zadání úkolu: "Koukej přestat chrápat a odpověz, co dělá v čestné dvoustovce film, co se skládá z jakž takž slibné první půlhodinky a zbytku sestávajícího z pastelového pekla, zvratů tak předvídatelných, že by je předpověděl i cvrček v kómatu, časových paradoxů tak průhledných, že moje nejnemravnější blůzka proti nim vypadá jako oděv speciálně navržený pro řád feministických jeptišek, logiky tak postavená na hlavu, že z toho bolí oči i mě, kterou kdysi při hodině výrokové logiky chtěla profesorka matematiky zavraždit, protože i vězení na Ďábelských ostrovech bylo podle jejích slov příjemnější než snaha mě něco naučit, psychologie na úrovni někde mezi telenovelou a průměrnou fanfiction, splácanin, s kterými by si 12 opic hrálo vybíjenou a Donnie Darko by si s nimi otřel... krev z nosu, hrdiny tak necharismatického, že se slovo charisma při jeho spatření dalo na útěk a zastavilo se s prosíkem u Michala Davida, aby ho vzal pod svou ochranu, hrdinky s hloubkou rozšláplé banánové slupky, po které právě v temné uličce uklouzla něčím velmi ošklivým nakažená prostitutka, přitažlivostí panáka ze slámy a vnímavostí mého kocoura poté, co se v nestřežené chvíli dostal ke zdroji pivní pěny, konce, při kterém si už scénárista natolik nevěděl rady, že nám pokaždé nabízí úplně jiný," padl na kolena, sepjal ruce a začal prosit: "Nech mě, já jsem jen takový maličký a bezbranný a na tohle nestačím, kdyby šlo o to, do jaký hospody dneska půjdem a o to, že když usnem, tak se nesmíme zapomenout probudit a že po nádechu musí následovat výdech, to už bych nějak zvládnul, ale tohle ne, to je moc těžké, to je hrozné, mě z toho všechno bolí a bojím se a chci k mamince, búúúú, áááááá...," nijak nebolí. Stará moudrost totiž praví, že člověk si zvykne na všechno a tak jsem si na to, že hodnocení některých filmů jaksi nepoberu, na debilní české názvy nejen některých, ale asi už většiny zahraničních filmů, a na to, že z nejednoho zdánlivě osudového doteku se vyklube jen zašimrání motýlích křídel na tváři a zůstane z něj v nejlepším případě vzpomínka na jedinou píseň, už docela přivykla, protože co naděláme, all of the stars are fading away. Některé až moc rychle. (01.07.2008)