Noviny

Příjemná nedělní oddechovka. Ron Howard buď ovládá brilantně životopisy nebo si odpočine u takových pohodiček jako je právě film Noviny. Aneb ze života novinářů, kteří nemají jednoduchý, jak život v soukromí, tak v práci. Celé je to mimochodem v takovém tom poctivém a spravedlivém americkém duchu. Je tu dobrý Američan, špatný Američan, oba mají nějaké poselství a vše končí comebackem. No a do toho hraje taková ta devadesátková americká hudba jako podkres. Jo, tuhle atmosféru v amerických filmech fakt mám děsně rád. U ní se dobře odpočívá. Hlavní hrdinové jsou totiž neuvěřitelní pohodáři a tady jim k tomu ještě pomáhá krásná kulisa v podobě New Yorku. Co víc chtít… (02.12.2013)

Ještě v dobách, kdy nebyl Ron Howard tak slavný, natočil tento nenápadný ale výborný snímek z žurnalistického prostředí. Plejáda výborných herců, povedené a vtipné scény a neuvěřitelná gradace mě opravdu dostaly a chvílemi jsem si říkal jestli dělat pro noviny je tak zábavné jako sledování tohoto filmu. Ale asi ne. Po druhém, třetím, čtvrtém a pátém shlédnutí musím dát plný počet. (18.04.2009)

Předvídatelná a umělá záležitost od režiséra, který je sice profík, ale jako takový sází na jistotu a originální, provokativní nebo experimentální film od něj v žádném případě nečekám. Jako komedie to u mě nefunguje, spíš jako pokus o zachycení dramatické atmosféry jednoho pracovního dne v redakci newyorkských novin. Bohužel scénárista i režisér si tenhle svět idealizují v duchu takových těch typicky amerických tezí o žurnalistice jako nejsilnějším pilíři demokracie. Ty zdánlivě nejemotivnější dialogy a činy mi tam šustí papírem a ani za mák jim nevěřím. Samozřejmě zvítězí pravda a spravedlnost, ale je to taková americká limonáda natočená příjemným způsobem, nenutící k přemýšlení a na hony vzdálená realitě. Ona ta americká žurnalistika je vcelku servilnější než např. britská, celkově krotčí, protože závislá na vlivných inzerentech a politických elitách. A to se s tlakem internetu a přesunem potenciálních čtenářů k blogerům a internetovým zpravodajstvím jenom zhoršuje. Jedna z klíčových scén, rvačky Michaela Keatona na straně dobra a Glenn Close na straně zla, mi nepřišla ani tak vtipná, jako spíš křečovitá. Nezachránila to ani přítomnost mé oblíbené Marisy Tomei. Celkový dojem: 45 %. (16.09.2011)

Pokusy o crazy komedii by byly fajn, kdyby to bylo k smíchu. Ale ono nebylo... 1) Z filmu si pamatuji především protivnou nervózní atmosféru jako obraz dnešní doby a novinářského řemesla zvláště. 2) Mírné pousmání, když ne přímo úšklebek, u mě vyvolalo lpění na etických principech. Bulvár a etika? To mě podrž. 3) Snímek je plný zajímavých rozhovorů: Martha: Henry, listen. Tomorrow is fine. Tomorrow. Henry: No, today. Martha: Tomorrow. Henry: Today. Today. Today. Today. Martha: Tomorrow! Tomorrow! Henry: Today, now. Today, now. Today. 4) Na závěr dobrou radu: A clipboard and a confident wave will get you into any building in the world! (12.04.2014)

Přes všechny sympatické postavy a herecké kvality většiny osazenstva včetně pana režiséra Howarda musím říct, že jsem čekal trochu víc. Ne o moc, ale trochu. Celé to bylo příjemně obyčejné, ale špetka něčeho navíc mi tam prostě chyběla. Samozřejmě, jako film do televize na sobotní odpoledne, kdy jsem ho tuším viděl, to je perfektní zábava, ale do kina bych na to opravdu nešel (popravdě nenašel bych důvod:)). Trochu to působí i jako hra na jistotu, protože tu je jednoduchý příběh novináře a jeho boj za pravdu, přestože je v tom boji prakticky nepodporován z vyšších míst. (18.07.2009)