Epizódy(52)
-
O čem sní muži a Pavel Tykač (E31)
-
Made in Hollywood a český divoký západ (E32)
-
O neumírání a zázračném vyléčení (E33)
-
S Moskvou v zádech (E34)
-
Mami, ty to pochopíš a Mít svou zbraň (E35)
-
Venkovští kantoři a učitelé tance (E36)
-
Radovan Lukavský a Jiří Kodet (E37)
-
Emil Zátopek a Věra Čáslavská (E38)
-
Josef Kemr a teologové (E39)
-
Jiří Suchý a Jiří Menzel (E40)
-
Palírny a protialkoholický bojovník J. Skála (E41)
-
Hana Hegerová a Waldemar Matuška (E42)
-
Slavní dirigenti Kubelík a Brom (E43)
-
Ejhle člověk a život s nebožtíky (E44)
-
Zvláštní světy Hrabala a Fukse (E45)
-
Útěky přes hranice za svobodou (E46)
-
Emigranti J. Škvorecký a Z. Bakala (E47)
-
Lidé s poznamenanou tváří a tetováním (E48)
-
Svatopluk Beneš a Lubomír Lipský (E49)
-
Vynálezci a Otto Wichterle (E50)
-
Česká zabíjačka a výlov ryb (E51)
-
Iva Janžurová a Miroslav Donutil (E52)
Recenzie používateľa Marthos k tomuto seriálu (4)
Otakar Vávra a Lída Baarová (2011) (E08)
Dvě epizody z cyklu GEN mají po letech, která od jejich natočení uplynula cennou dokumentární hodnotu, v níž máme možnost spatřit alkoholem zdevastovanou Lídu Baarovou a vyrovnaného pragmatika Otakara Vávru. Ten v krátkém náhledu panoramatizuje svůj život i tvůrčí dráhu, vypráví historky o svých přátelích, s hrdostí ukazuje vyznamenání a řády, jež získal a s ironií sobě vlastní podotýká zásadní stanovisko vůči své osobě: "Nejvíc mi vyčítají, že jsem po každém převratu pracoval dál. To je právě ta chyba. Nejlepší by bylo, kdybych byl vždycky zavřený a vůbec nejlepší by bylo, kdybych byl popravený." Aneb proč Otakara Vávru vnímat nejen jako režiséra, ale také jako člověka chybujícího. ()
Rudolf Hrušínský a Miroslav Horníček (2011) (E13)
Jedny z nejlepších epizod Feničova GENU se tentokrát pozastavují nad neobyčejně košatými profesními a lidskými osudy dvou nejvýraznějších hereckých individualit dvacátého století. Šteindlerův pohled na rozvětvený klan Hrušínských je vlastně vzácným zachycením postupného zrání jednotlivých členů slavné herecké dynastie a de facto i epitafem nejstaršího nositele tohoto jména, který svůj nezaměnitelný výraz vtiskl do mnoha profesí a nejen díky jevišti a filmu se stal opravdovou legendou. Typicky klaunovská melancholie naopak zaznívá z Horníčkova portrétu, jehož sice vidíme ve vzácných chvílích klidu a štěstí po boku své milované ženy, obklopeného nejrůznějšími zálibami, ale také s daleko zasunutým smutkem nad ztrátou jediného syna. Zachycení obou Mistrů krátce před jejich odchodem, ať už skutečného nebo uměleckého života, je bohužel tradičním pravidlem tohoto cyklu. ()
Helena Růžičková a Ljuba Hermanová (2011) (E24)
Portréty dvou předních ženských hereckých stálic spojuje i přes přítomný věkový rozdíl sveřepá a až obdivuhodně vytrvalá snaha vzdorovat nepřízni osudu. Zatímco u Ljuby Hermanové převažuje jakoby marnivá touha být stále atraktivní dámou i v pokročilém věku, takřka antická tragédie Růžičkových vyvěrá ze zcela odlišných sfér, jimž předchází souběžně komentovaný katastrofický scénář. Ani jedna z nich ovšem neztrácí humor, elán, odhodlání a naději. O to teskněji působí fakt, že obě protagonistky zemřely necelý rok po natočení svých zpovědí. Na každý pád ale odešly jako velké bojovnice a jako vzor ostatním podobně postiženým ženám. ()
Svatopluk Beneš a Lubomír Lipský (2011) (E49)
Společným jmenovatelem Benešova a Lipského portrétu je obdivuhodná psychická i fyzická vytrvalost, s kterou i v pokročilém věku obdarovávali a v případě druhého jmenovaného stále obdarovávají další generace vděčných diváků. A zdá se, že klíčovým mezníkem v životě obou umělců je šťastné manželství, které plnilo funkci stabilního zázemí a neměnné jistoty. ()