Spoľahni sa na Petea

Zatial asi najlepsi film rezisera Andrew Haigha /Víkend 2011, Hledani 2016/. A je to ciry art - nenajdete strhujuce tempo, bez prestreliek, bez vybuchov, proste cirociry art. Hodne depresivny a smutny, treba poznamenat. Mam ale rad filmy z US Severozapadu - prasne cesty, obilne lany, kone, obcas prebehne nejake auto. Hlavne o konoch je tento film. Tempo je pomale a kludne, nikam sa neponahla, ale ani neuspava, dialogy perfektne - fakt tak kvalitne rozhovory som uz dlho nepocul, snad len v talianskych polizzioteschi filmoch, ale tie sa uz nejaky ten piatok netocia, ze jo. Divak pochopi, ze sa film skonci tragicky a depresivne v polke filmu- ta prva cast je len taka rozbehova a treba vydrzat, Prave veci sa deju zhruba od polky filmu. Karel Plummer celkom schopny, videl som aj mojho oblubeneho Styva Buscemiho /Armageddon, Fargo, Big Lebowski/. Jo a Styv Zahn /Jizda do pekel, Sahara 2005/ sice hrat nevie, ale aspon ma po x rokoch na konte slusny, dobre odsypajuci film. Jakozto artak a milovnik filmov Yngmara Bergamana, Tarkovskeho alebo povedzme Michelangela Antonioniho chcem viac takychto filmov : 84 % (21.07.2018)

Film je prostřednictvím vztahu 16 letého kluka s koněm defacto nastavenim zrcadla americké spodině, homelessness, a working poor, což je v Americe jen jedna sociální třída před poverty level. Chudoba je výsledkem násilí, disfunkce, alkoholismu, mental ilness a nevzdělanosti které jsou generačně zakořeněny v rodinách a komunitách, a které jdou jen těžko vykořenit nějakým zázračným mávnutím kouzelného proutku vládním programem, či neziskovkami jako soup kitchens. Ty řeší jen symptomy. Hlavní hrdina upadá do tohoto kolotoče disfukce, spodiny, bezdomovecké chudoby a špíny ne vlastní vinou, a i když film trochu ztrácí dech ve druhé polovině, stále je krásně vidět, že uniknout ze spárů chiméry zvané americká chudoba se může povést jen opravdu souhrou velkých náhod a s velkým štěstím. Tím je pro Charleyho jeho matka, se kterou se nakonec po všech peripetiích a tragické smrti svého otce shledává. Ale konec filmu tímto vlastně ani nedostává happyend, jak by se mohlo zdát. Nebo je to happyebd alespoň velmi dočasný. Neboť jaký osud čeká 16 letého kluka se základním vzděláním u matky, která ho jako děťátko opustila a po celý jeho život se ani jednou neozvala, a která s největší pravděpodobností trpí mentální poruchou? Je to takový happyend nehappyend. Pokračování jeho života asi nebude zvlášť veselé. Výborné raw americké cinema se spoustou velmi silných scén, které mi dlouho chybělo. Zároveň vás hlavní hrdina fascinuje svou houževnatostí a rozhodností, jakou může mit jen mladý odhodlaný muž na prahu dospělosti, rozhodnutý čelit nepřízním osudu, nepodvolit se a jít dál, bojovat. Už dlouho u mě žádný protagonista filmu nezískal takové sympatie. Je úžasné vidět takový talent mladého herce (skvělý Charlie Plummer) jak nese jako hlavní hrdina minimalistickými hereckými prostředky celou tíhu filmu, a ostatní, včetně velkých bardů, jako Steve Buscemi, mu ve vedlejších rolích jen přicmrndávají. Za mě 95%. (31.12.2018)

Sociálně laděné drama, které natočil Andrew Haigh, ukazující odvrácenou tvář Ameriky. Poetika nezávislého filmu, velmi pozvolná dynamika, smutný příběh, krásný film... Naprosto skvělý herecký výkon mladého Charlie Plummera, jehož obličej umí prodat utrpení, které jeho roli přisoudili tvůrci...opravdu procítěný filmový portrét chlapce či obecně dítěte, které v sobě kloubí univerzální touhu po bezpečí domova. Zajímavé je i geografické usazení příběhu na americký (pacifický) Severozápad, jak ho diváci jindy a jinde nemohou poznat... Tahle nezávisle posmutnělá road-movie (s dostihovým koněm) je opravdu emotivní podívaná přinášející řadu zvratů a silných momentů...další tvorbu Andrew Haigha se určitě vyplatí sledovat... (10.07.2018)

Opět Andrew Haigh a opět jinak. Tentokrát nabízí skvělé drama o mladém klukovi, ze kterého se postupně vyklube skvělá road movie o americkém snu naruby. Charlie Plummer a Steve Buscemi jsou výborní, stejně tak fantastická kamera a náladový soundtrack. Pomalu vtahující tempo si vás podmaní a vy se nepřestanete dívat až do poslední minuty. Filmová balada, jak má být. (08.02.2024)

Dvě třetiny filmu jsem byla k vývoji děje a jeho zvratům skeptická, připadal mi příliš vykalkulovaný na efekt a přitažený za vlasy, ale ta zdánlivě nerealistická linka se nakonec přece jen postupně prosadila, nebo spíš se skrz ni přesvědčivě protlačila rostoucí tíže nakumulované ztráty pevné půdy pod nohama, bezradnosti a zoufalství, ztráty důvěry, sebeúcty, orientace, tíže rostoucí paniky, chtě nechtě balancování na hraně zločinu... Kvituji, že ani konec nepřináší žádnou úlevu, ale jen ještě podtrhuje, jak křehký a iluzorní je v soudobé společnosti, a nikoli jen té americké, pocit bezpečí a patření. *** Moje první setkání s Andrew Highem - a jsem otevřená dalšímu. (B12) *~ (07.06.2024)