Muzzikanti

Zajímavá zkušenost byla, že jsem seděla v kině v pouhých devíti lidech, víc jich nepřišlo. A já ani nevím, jestli prohloupili nebo ne. Do kina mi ten film přišel nic moc, ale jinak se mi velmi líbil. Bavil mě a hudba byla naprosto skvělá. Občas tam byly takové amatérské výstupy a velmi mě mrzí, že v hudebním filmu se herci nezpívají sami, ale pořád to nějak nedokáže smazat ten fakt, že mě to bavilo ... a ta příroda, ach :)) (04.03.2017)

Hvězdička z lítosti... Je to sice hezké si za hromadu peněz udělat radost, ale ke koukání to fakt není. Reálně je to odpad! jak vyšitý. Pro Petra Šišku mám slabost a některé jeho projekty oceňuji velmi kladně. Ne tak tento. Úvodní záplavu product placementu střídá záplava patos placementu, což je možná ještě horší. Dobrou hudbu přebíjí příšerná a divák se marně snaží něčeho chytit, přičemž mu zdatně podkopává nohy zmatečný střih a sebeparodické repliky. Když už bych se začal rozněžňovat, začne se s bohem a je to zase v pytli. Myslím, že jsem dokázal rozklíčovat mnohé, včetně "básnikovského" pohledu Štěpánka a píšťalky, ale přesto si myslím, že to nemůže být prostě myšleno vážně. O to více oceňuju skutečného Izziho, který si jde na svůj vlastní pohřeb, genialitu Jarka Nohavici a ... a ... a už nic. Už u závěrečných titulků jsem měl nutkavou potřebu pustit si Choking hazard. Jako ten film! (27.10.2017)

Je to mezi 2-3, ale že to tady má tak nízké hodnocení, dávám nakonec 3. Ten příběh je náhodou moc fajn, jen ta realizace opravdu hodně, hodně špatná. Akorát mi připadá, že ten film byl natočený vyloženě jen pro nás Slezáky. Beskydy, koně, Nohavica, Doga, Gorolski święto, lehký náznak nářečí - aach... kdo však nezná souvislosti, nic mu to neřekne. A jak Šisku fakt nemusím, tady mě docela bavil. PS: Taková trošku Fontána pre Zuzanu 33 a 1/3. (24.11.2017)

Scénář, režie ani herecké výkony za moc nestojí, ale díky celkem ucházející hudbě, záběrům na pěknou krajinu Těšínského Slezska a obstojně hrajícímu Patriku Děrgelovi se to ještě dá jakžtakž přežít. Akorát mě teda Patrik zklamal, že nezpíval sám. Zcela určitě by to zvládnul, i když možná ne tak dobře jako Peter Cmorik. (40%) (06.09.2022)

Ještě větší blbost, než jsme doufali, mohl by znít podtitulek tohoto českého filmového průšvihu, natočeného v režii Dušana Rapoše, nechvalně proslulého filmem Když draka bolí hlava. Nu, ve filmu „Muzzikanti“ nebolí hlava draka, ale diváka – od toho jak celý film nevěřícně kroutí hlavou. Jak by také ne – jde o podobný „odpadový“ level jako Léto s gentlemanem či Perfektní polibek. Nutno ale přiznat, že v případě tohoto filmu, prošpikovaného vizuálem karvinské kapely obstarožních rockerů, vystupujících přes 30 let pod názvem DOGA, jde o obdivuhodný počin. Obdivuhodný v tom smyslu, že je třeba obdivovat troufalost autorů této v podstatě celovečerní reklamy na pánské obleky a slivovici, požádat si ještě o příspěvek z peněz daňových poplatníků (takto Fondu české kinematografie) a - světě div se! - ty ministerské tetky jim ho přiklepnou. Inu, jak se říká: drzé čelo je lepší než poplužní dvůr; v tomto případě jde ovšem o drzost hraničící s nestydatostí. Z filmu má divák neodbytný pocit, že scénář (pokud vůbec něco takového existovalo) byl psán za pochodu někým, kdo po předchozím natáčecím dni stačil vystřízlivět a byl ještě schopen udržet propisku – již ne ovšem myšlenku. Jinak si neumím vysvětlit ten galimatyáš, obsahující kromě rádoby-rockových i folklórních „muzzikantů“ a zařazení thajského boxu, i druhdy snesitelného básníka Pavla Kříže, nyní hrajícího doslova tragicky s permanentním výrazem překvapeného lenochoda, dále zpívajícího šéfa kapely v podání Martina Dejdara s charismatem kreslené postavičky, kterou celá léta dabuje, pak Jarka Nohavicu (propána PROČ???), z něhož se ve filmu místo trubadúra s tahací harmonikou stane druhý Satriani se slabostí pro sólové elektrické kytary, a last but not least: jako deus ex machina z nebe se snášejícího, německy hovořícího(?) Jákoba Koháka... Pardon, ještě jsem zapomněl na Duo Jamaha – tahouny TV Šlágr (tedy pokud tato obskurní televize stále ještě existuje). Vlastně si to vysvětlit umím: pod scénářem (jakož i mj. pod texty kapely Doga – sic!) je podepsán fanda thajského boxu (sic!), Petr Šiška (sic!) - a to, myslím, hovoří za vše. Dokonce si napsal roličku i sám pro sebe. Člověk se až zdráhá označit tuto slátaninu za film – podobně jako u kosteleckých „špekáčků“, obsahujících místo masa jen 60% kuřecího separátu. Ostuda to nabízet, hanba to kupovat. Čistokrevný odpad. (09.07.2023)